Po několikaletém růstu znovu do celého světa zavítala hospodářská krize. Tvrzení analytiků jsou vesměs podobná – hospodářské oživení může být poměrně rychlé, každopádně v delším horizontu si zaděláváme kvůli politice jednotlivých zemí a centrálních bank na další krizi.

Místo abychom se ze současné krize poučili, jsou jejím strůjcům nabízena záchranná lana v podobě mohutných sanací. Vlády taktéž přijímají rozhodnutí , které samy nemůžou splnit a mohou vést k morálnímu hazardu. Pojištění vkladů ze strany státu může vést k ještě vyššímu risku bank.

Lidé totiž nebudou své peníze ukládat do bank podle stability a důvěry jednotlivých institucí, ale do popředí se dostane především úrok. Bankám tak nezbývá, než si konkurovat úrokem. Je jasné, že tento úrok musí dosáhnout riskatnějším počínáním. Současná krize tak místo ponaučení povede díky krokům vlád a centrálních bank k vyššímu riskování.

V nejhorším to může vést nejen k tomu, že se současný finanční systém, jehož stabilitu lze přirovnat k domečku z karet, zhroutí a jednotlivé země navštíví další vlna recese. To bude doprovázet pravděpodobně i bankrot mnoha zemí, které si na „své triko“ (či spíše trika daňových poplatníků) berou závazky, které nemůžou v žádném případě splnit.

Chyba totiž nastala v minulosti a je třeba všechno prohnilé nechat padnout. Toxické hypotéky nevznikly samy, ani je nezpůsobila krize. Jednalo se o špatné investice, které byla přeceněny. Opravdu musí stát tyto toxická aktivita odkupovat za netržní ceny a pomáhat bankovním kolosům?

V tomto případě by stát měl pomáhat zkrachovalým i drobným a středním živnostíkům, kteří vytvářejí nejvíce pracovních míst. Je to jako kdyby někdo postavil hospodu na špatném místě, kde ještě k tomu neumějí vařit. Lidé budou zpočátku do této hospody chodit a hospoda si na sebe vydělá. Později však lidí bude stále méně a hospoda začne propadat do stále větší ztráty. Stalo se z ní toxické aktivum.

Hospodský požádá o pomoc stát s tím, že na tomto podniku závisí obživa paní výčepní a slečny dcery servírky podobně jako v subprime hypotékách osudy amerických rodin. Stát přiběhne a odkoupí hospodu za původní cenu, i když reálná je mnohem nižší. Příklad posazený trochu na hlavu krásně ilustruje dnešní kroky americké vlády, které mohou vést ke značným následkům. Hospoda nám totiž na špatném místě jen tak nevznikla. Někdo ji tam musel postavit a začít špatně vařit.

Nechci však tento článek končit negativně či předpovídat další katastrofické scénáře. Řešení totiž existuje. Toto řešení není žádnou novotou a spolehlivě fungovalo v zemích jako Francie č Nizozemsko desítky let, dokud bankéři nezačali znova podvádět a korumpovat zákonodárce. Řešení je jednoché a lze ho shrnout do krátké věty: Úplné neboli 100-procentní  krytí veškerých peněz v oběhu. Při 100% komoditním krytí by se centrální banky staly zbytečnými a úroky by začal určovat trh.

Banky by tak nevydělávaly na riskatních machinacích s cizími penězi, ale na poplatcích za správu či převod peněz. Bankovní poplatky jsou v dnešní době kritizované, každopádně poskytují finančnímu systému značnou oporou. Kdyby u nás neexistovaly bankovní poplatky, tak by banky hledaly další možnosti jak zvýšit svůj zisk a sanace bank v současné krizi by se nám pravděpodobně nevyhnula.

Existovala by však alternativa, kdyby věřitel uzavřel s bankou smlouvu o půjčce. Ve smlouvě by bylo pevně dáno, za jakých podmínek vše bude uskutečněno a jaké budou povinné minální rezervy, ze kterých si můžeme následně vybrat potřebnou částku atd.
 
V současnosti se banky dopouštějí trestného činu, protože zaměnují vklady za smlouvu o půjčce. Možná si lidé po dalších peripetiích a informacích uvědomí, že současné peníze, které jsou vytvořené z dluhů, se neopírají o žádné reálné úspory a hrozí nám tak stále opakující se hospodářská krize.

Foto: Profimedia.cz