Koupím vysokoškolský diplom. Levně!

Morálka obchodníků se vzděláním je nepochybně značně pokleslá. Zneužívají svoji funkci, umožňují existenci systému, který je nespravedlivý k poctivým studentům i společnosti. Na první pohled totiž jen stěží poznáte, zda si zaplatíte služby advokáta, případně bankovního poradce, jenž potřebné vzdělání skutečně získal, nebo měl jen štěstí a dost peněz. Kromě toho jedinci, kteří si chtějí podobným způsobem přivydělat, páchají trestný čin. O padělání nebo pozměňování veřejných listin, mezi které se vysokoškolské diplomy řadí, pojednává paragraf 348 trestního zákoníku. Podle něho mohou být potrestáni až třemi lety vězení.

Nejvíce letí právo a ekonomie

Tito obchodníci se vzděláním však, aniž by je autorka chtěla obhajovat, nedělají nic jiného, než že jednají tržně. Našli totiž oblast, kde má ve správný okamžik vyslovená nabídka žně.

Poptávka po vysokoškolských diplomech je vysoká. Inzerátů lidí, kteří považují vzdělání na univerzitě za komoditu, již lze koupit, najdete na internetu desítky. Méně odvážní zájemci se snaží najít pomoc na serveru zpovednice.cz, nejvíce jich však míří na klasické inzertní portály. Své prosby umisťují jak na Hyperinzerci, tak na další, méně známé stránky, jako jsou aaa-inzerce, free-inzerce nebo Bazar.

Z inzerátů lidí, kteří poptávají konkrétní školu, vyplývá, že největší zájem je o ekonomické a právní vzdělání. Některým stačí Ostravská univerzita nebo Vysoká škola Karlovy Vary, jiní mají vyšší ambice. Když diplom, tak z Vysoké školy ekonomické v Praze. Další však vezmou zavděk jakýmkoliv papírem bez ohledu na zaměření. Připadá vám text „Koupím vysokoškolský diplom, vlastně nezáleží na tom, v jakém oboru“ jako fikce? Stačí několik desítek tisíc a můžete se stát kýmkoliv. Psychologem, finančníkem nebo třeba učitelem. Ve stručných a anonymních textech samozřejmě nechybí fráze: „cenu respektuji“.

Až se sejdeme, prohledám vás

Rozhodla jsem se tedy zjistit, kolik jsou tito inzerenti za přidání několika písmen před jméno ochotní zaplatit. Založila jsem e-mail fiktivnímu zaměstnanci vysoké školy, který má konexe tam, kde je zrovna potřebuje, a je ochoten pomoci. Pan Miroslav odpověděl na patnáct inzerátů. Dočkal se čtyř odpovědí.

Evidentní zájem měl o diplom inzerent, který začal svůj e-mail slovy: „Chci titul Bc., je mi jedno jaký obor. Je mi i jedno z jaké české VŠ školy!“ Za kompletní zápis do databáze univerzity, vytvoření elektronického indexu a vyhotovení zmiňovaného titulu byl ochoten zaplatit „kolik bude potřeba“. Vše musí být ale neprůstřelné a ověřitelné, protože „samotné vyplněné papíry si dokáži sehnat sám a za pár babek odkudkoliv, na to nepotřebuji dávat desetitisíce! V Rusku mi to v metru vydají na počkání.“

Že má pisatel o koupi titulu vážný zájem, prozrazují řádky, ve kterých nastiňuje způsob platby a předání dokumentů. Sejít se chce dvakrát, jednou kvůli sjednání konkrétních podmínek, podruhé v rámci vzájemného vyrovnání. „Před rozhovorem ani Vy ani já nebudete mít u sebe telefon, sluchátka, jakoukoliv elektroniku, zapalovač, cigarety. Vše uložíme do bezpečnostních schránek. Můžete pak prohledat mne a já prohledám Vás, o čemž nepochybujte,“ diktuje podmínky, které mají zajistit co největší diskrétnost a vyloučit možná rizika.

Cena? Nejvýše padesát tisíc

Z dalších odpovědí je patrné, že se jedná o nezkušené inzerenty, kteří sami teprve čekají, co nastane. O bezpečnosti ani zmínka, pouze naivní otázky, zda bude možná ta a ta škola nebo kolik to bude stát. Jeden ze zájemců poptával bakalářský titul z oboru právo na Západočeské univerzitě v Plzni. Za diplom a vysvědčení o státní zkoušce nabízel 35 tisíc korun. Na reakci pana Miroslava, že levněji než za 200 tisíc bakaláře nezíská, se již neozval.

Také pro druhou žadatelku se cena bakalářského vzdělání pohybuje v desítkách tisíc korun. „Chtěla bych diplom s rokem ukončení 2011. Doma jsem řekla, že to dodělám dálkově,“ napsala. Za zfalšovaný diplom v oboru Ekonomika podniku nebo Ekonomika a management na Ostravské univerzitě by zaplatila nejvýše 50 tisíc korun. Po několika e-mailech s panem Mirkem je nakonec ochotná akceptovat i vyšší cenu. Osmdesát pět tisíc. „Zájem mám, napište mi tedy, prosím, mail,“ žádá o kontakt na fiktivního kolegu, který má transakci zařídit.

Levněji než bez podvodů

Pomineme-li skutečnost, že jsou autoři uvedených inzerátů ochotní podvádět a získat vysokoškolský diplom neférovou cestou, je zarážející také fakt, na kolik si tuto službu cení. Běžné výdaje studenta univerzity, který se vzdá aktuálního výdělku ve prospěch budoucích výhod plynoucích z vysokoškolského vzdělání, činí v nejskromnějším případě pět tisíc měsíčně. Minimální cena vysokoškolského studia tedy činí 50 tisíc korun za akademický rok, což znamená 150 tisíc korun za celý bakalářský cyklus.

Obvykle platí, že kdo chce získat něco bez námahy a rychleji než ostatní, za tuto službu uhradí odpovídající částku. Tedy vyšší. Inzerenti, kteří nemají schopnosti nebo čas studovat a věří, že se koupí jediného lejstra stanou někým jiným, lepším, však chtějí nadstandard za třikrát nižší cenu, než by zaplatili za běžných podmínek.

Samozřejmě, lze nabídnout, že padělek vyjde levněji než originál a nízká cena je nepřímo úměrná míře rizika. Adidasky, které jste koupili za pakatel u Vietnamců, se vám zřejmě po roce rozpadnou. Titul, který získáte za napsání inzerátu a předání obálky, vám může zajistit dovolenou za mřížemi. Trestní zákoník totiž pamatuje také na všechny, kteří padělané veřejné listiny užívají jako pravé. Do té doby se ale mohou podobní podvodníci těšit nezaslouženým výhodám, od lepšího postavení v zaměstnání po vyšší výplatu.

Vzhledem k novým a novým textům o obchodu s vysokoškolským vzděláním bude víra, že smysl pro etiku převáží touhu po zisku, zřejmě ještě nějaký čas lichá. Zbývá tedy pouze ironická naděje, že si všichni ochotní prodejci zachovali alespoň obchodního ducha a jsou schopni adekvátně ohodnotit cenu vysokoškolského vzdělání. Minimálně by tak falešných absolventů přibylo o několik desítek méně.

Foto: profimedia.cz