O absolutismu centrálního bankovnictví

Za státní dluhopisy se tak „platí“ ještě horkými bankovkami, na kterých ani nestačila zaschnout tiskařská barva. Z podstaty věci je však právě toto pravým účelem centrálního bankovnictví. Pod záštitou boje proti inflaci se centrálním bankám svěřily nástroje na řízení inflace. A to znamená něco zcela jiného.

Centrální bankéř je tak vlastně absolutistickým monarchou tržního hospodářství. Jako správný panovník si může dělat, co chce, kdy chce a hlavně pro koho chce. Je soudcem, žalobcem i obhájcem v jedné osobě. A aby toho nebylo málo, soudí dle zákonů, které si sám určí a vykonává.

Jako pravý absolutistický monarcha je ale také snadno ovlivnitelný. Chyba však není ve vládci-osobě, ale v instituci jako takové. Každý neomezený vládce je ovlivnitelný, protože chybí kontrolní mechanismy. A nezáleží na tom, jestli je osvícený, nebo ne.

Koncentrovat moc je kontraproduktivní…

Dnes je naštěstí téměř všem jasné, že koncentrovat moc je kontraproduktivní. Máme demokracii a víme, že žalobcem musí být někdo jiný, než obhájce či soudce. Že zákony musí schvalovat a vykonávat opět dvě různé instituce. Že moc musí být rozdělená, pod kontrolou, transparentní a nekoncentrovaná. Že propojení moci výkonné, zákonodárné a soudní je zlé. Tak proč stojí centrální bankovnictví mimo?

Centrální bankéř přece není robot. Jeho banka nemůže být nezávislá, ať je to napsané v sebehonosnějších lejstrech (například v ústavě). Minimálně z toho důvodu, že není nezávislá na svém centrálním bankéři, na jeho subjektivním přesvědčení, na jeho hodnotových soudech. Přece jen by byl asi rozdíl, kdyby centrální banku vedl Milton Friedman či J. M. Keynes. A i pokud by centrální bankéř robotem byl, centrální banka stále nebude nezávislá na svém zřizovateli – státu. Jeho zájmech, dluzích a závazcích.

Jak už bylo řečeno, skutečným cílem centrální banky tak není „nezávisle na politice krotit inflaci“, ale „na objednávku politiků, kteří se chtějí zbavit dluhů, inflaci řídit“. To je asi stejný rozdíl, jako mezi „bojem proti automobilismu“ a „řízením dopravy“. Instituce tak nehájí „zájmy občanů“, ale vyvolených, kteří k ní mají nejblíže.

Nemůžeme se proto divit, že centrální banky právě nyní zvyšují své inflační cíle a chystají se kupovat státní dluhopisy. Znehodnocením peněz v naší peněžence zafinancujeme státní (a jiné) dluhy a zaplatíme tak (znovu) fiskální „stimuly“ pro ekonomiku. Právě proto centrální banky, místa s nejvyšší koncentrací moci ve státě, vznikly. Mějme to na paměti.

Foto: profimedia.cz