Pojištění, které se nevyplatí

Ano, některé z uvedených výdajů, a sice poplatky za hospitalizaci, je možné přenést na komerční pojišťovny. Ty běžně nabízejí pojištění hospitalizace jako připojištění v rámci životního pojištění.

Pojišťovna v takovém případě vyplatí dohodnutou částku ve smlouvě za každý den pobytu v nemocnici. Samostatně bylo možné toto pojištění sjednat pouze u některých pojišťoven, ale obvykle s minimální denní dávkou 100 až 300 korun. To proto, že cena tohoto pojištění není příliš vysoká a samostatné pojištění na nízkou denní dávku by stálo méně, než kolik činí obvyklá minimální platba do pojištění stanovená z důvodu inkasních nákladů pojišťovny. 

Se zavedením regulačních poplatků však dochází k rozvoji nových produktů v této oblasti. Pojišťovny přicházejí se samostatnými pojištěními hospitalizace, u kterých je možné vyplácenou denní dávku nastavit ve výši regulačního poplatku, tedy na částku 60 korun.

Jde například o produkt Hospitalizace 60 od ČP Zdraví. Obdobné pojištění regulačních poplatků má připraveno Slavia pojišťovna. Například třicetiletý muž zaplatí za toto pojištění u ČP Zdraví částku 240 korun ročně, Slavia pojišťovna předpokládá pojistné 176 korun.

Pojistné se bude vždy odvíjet od věku a pohlaví klienta. Současně pojišťovny uplatňují čekací dobu v délce tří až osmi měsíců od uzavření smlouvy, během které pojišťovna nebude plnit z důvodu obavy o pojistný podvod. ČP Zdraví vyžaduje vyplnění zdravotního dotazníku, Slavia pojišťovna prohlášení o zdravotním stavu.

Otázka je, zda a komu se takové pojištění vůbec vyplatí. Poplatek ve výši 60 korun za den pobytu v nemocnici není nijak výrazný, navíc jde o formu příspěvku na stravování. Člověk, který by nebyl v nemocnici, by stejně musel obdobnou či pravděpodobně ještě vyšší částku vydat na svou obživu.

Faktický finanční výdaj tedy nenastává a nemá smysl se kvůli takové částce pojišťovat. Navíc, chronicky či vážněji nemocní se nebudou moci pojistit vůbec nebo jim bude účtována výrazně vyšší sazba.

O pojištění hospitalizace má smysl tedy uvažovat jen v případě, že kromě regulačního poplatku je možné očekávat další výdaje spojené s pobytem v nemocnici. Například klient by musel hradit vysoký nájem, splátky dluhu či jiné výdaje například v souvislosti s opatrováním dítěte.

Přesto však toto pojištění poskytuje pouze částečnou ochranu. Je kryta pouze hospitalizace, nikoliv pracovní neschopnost jako taková. Pokud tedy někdo z výše uvedených důvodů potřebuje krytí, je vhodnější uvažovat o pojištění výdajů, které je nabízeno k některým účtům a kreditním kartám, nebo o pojištění dlouhodobé pracovní neschopnosti, než o pojištění krátkodobé hospitalizace.

Přes výše uvedené výhrady může být pojištění regulačních poplatků pro určitý segment klientů zajímavé pro sjednání, stejně jako pojištění drobných úrazů. Ovšem závisí na konečné výši spočteného pojistného a v praxi uplatňovaných podmínkách pojišťovny pro výplatu dávky.

Bohužel z dominantní části jde jen o mediální humbuk, ne o skutečně výraznou kvalitativní změnu v potřebě pojišťovat výdaje spojené s pobytem v nemocnici či nemožnost pokrýt tyto výdaje stávajícími produkty.