Jak koupit levnou chalupu

Naši pak do noci probírali pro a proti. Obvolali babičky a dědy, jestli dají dohromady chybějící koruny. A jako vždy, když už to vypadalo, že vážně budeme mít chalupu, si nakonec máma představila, jak kromě bytu uklízí ještě o víkendech celý barák. A tenhle byl tak veliký!

Nakonec se za z části naspořené, z části zděděné a z části vypůjčené peníze koupila nová škodovka. Kdo ví, kde jí je dnes konec. Ta chalupa je stále na svém místě, nedaleko největšího krušnohorského lyžařského střediska, pár desítek metrů od německých hranic. Cena kolem tří milionů.

Tak takovou průpravu jsem si do života nesl z rodiny. Některé sny si zkrátka chlap má splnit, ženu zpacifikovat. Když se mi před třemi lety kamarád mezi řečí pochlubil, že koupil levnou chalupu kousek od Klínovce, zmínil jsem se, že to je i můj sen. O týden později mi mailem poslal fotky nádherné stoleté chalupy se stručným komentářem: "Přijeď co nejdřív, je to pár metrů ode mě a chce to koupit moje tchýně!"

V sobotu jsem vzal rodinu a vyrazil. Manželka byla v klidu, historii "chalupaření" v mé rodině měla naposlouchanou. Cestou jsem dal instrukce: V žádném případě před majiteli neprojevujte přílišné nadšení, ať si sami nezvedáme cenu. Manželka i syn se pak opravdu při prohlídce tvářili zatvrzele. Jen já se usmíval jak měsíček a dokonce ze mě hned za dveřmi vypadlo: "Tuhle vůni starých domů miluju." Teprve později jsem zjistil, že takhle voní osvědčená trojkombinace plíseň, vlhkost, zatuchlina.

Za zmínku stojí proces dohadování ceny. Trval asi dvě minuty. Majitelé, kteří do krásné chalupy neinvestovali za pětatřicet let snad ani korunu (díky za to - barák zůstal téměř nedotčen jejich nevkusem), jen ji naplnili od sklepa po půdu neskutečným množstvím starého sektorového nábytku, nasadili cenu 530 tisíc.

Uvařili turka a paní se zeptala, jak se nám dům líbí. Manželka mě raději předběhla: "Neuražte se, ale je to otřesné. Nedovedu si představit, že bych tady někdy mohla s dětmi přespat." Od té doby vím, že moje žena měla místo medicíny dělat raději byznys. Majitelé se neurazili. "Za 400 tisíc byste to koupili?" zareagovali rovnou. Ano, domluveno. Následovalo pár rozpačitých minut, než jsme dopili horké kafe.

Dobrý kauf, viďte. Vyházíme staré krámy, opravíme okenní rámy, vymalujeme, a máme nádhernou chalupu na horách. Omyl. Při prvním pokusu o přespání v tlustých spacích pytlech jsme se probudili s angínou, spacáky durch mokré.

Dům se nakonec musel "obouchat" až na kámen, vlastně skoro postavit znovu. Do rekonstrukce jsme původně chtěli investovat nejvýš sto tisíc. Kdo je trochu v obraze, už se usmívá pod fousy. Pro ostatní vytahuji pár faktur ze šuplíku: Střecha 200.000 Kč. Okna 220.000 Kč. Topení 150.000 Kč. Zateplení domu 180.000 Kč.

Ne, to zdaleka není všechno. S každou další investicí chalupa rodině přirůstá víc a víc k srdci. Někdy před rokem jsme přestali počítat, kolik nás už stála. Říkáme si, že je dobře, že jsme nevěděli, do čeho jdeme. Určitě bychom naši chaloupku nekoupili, a to by byla škoda.

Na závěr praktická rada. V Krušných horách opravdu stále koupíte velmi levnou nemovitost za několik set tisíc. Je tu ale jedna potíž. Ti, kteří domy původně stavěli, byli bohatí. Ty domy jsou velké jako vily na Ořechovce. Dnes jsou v dezolátním stavu, místní kvůli úsporám zazdívají okna, roky obývají jen jednu místnost, zahrádky jsou plné bizarních výjevů s vyměšujícími trpaslíky a pneumatikami místo květníků. Dřevěné ploty jsou ze záhadných důvodů osázené stovkami plastových lahví od dobré vody, smrkům před domy se tady uřezávají špičky, asi aby nerostly do nebe...

Jsou to krásné domy, je to krásný kraj, ale obojí vyžaduje kompletní rekonstrukci. A statisíce to opravdu nespraví.

Psáno pro Reader's Digest Výběr