Arsen Lazarevič

Od třináctého prosince mají tuzemské restaurace za povinnost uvádět, jaké alergeny obsahují jídla na jejich menu. Málokomu prospěje. Kéž by aspoň neškodilo.

„Čím víc je v Unii dokumentů, které se tématem konkurenceschopnosti na papíře zabývají, tím víc je konkrétních rozhodnutí a opatření, která konkurenceschopnost fakticky podkopávají,“ říká Mojmír Hampl, viceguvernér České národní banky a nejmladší člen její rady. A dodává „Pokud někdo čeká, že populární nápady na všemožné dodatečné zdanění bank pomohou konkurenceschopnosti reálné ekonomiky, je na omylu.“

Nedávno proletěl médii skandál s přerozdělováním evropských dotací na úřadě regionu soudržnosti Severozápad v Ústí nad Labem. Není divu, že slovo úředník okamžitě vyvolá představu bezbřehé korupce. Snadno se pak zapomíná, že i takový úředník je jen člověk, který ráno vstává a večer chodí spát. Jaký je a jak vypadá jeho život? Po měsíčním vyjednávání se mi podařilo strávit den s úředníkem a zmapovat jeho život a názory.

Česká republika poskočila v indexu ekonomické svobody ze 34. místa na 28. místo. Skok se to zdá být relativně velký, dříve však, než zvoláme slavnostní hurá, je třeba nalít si čistého vína…

Ekonomická svoboda přináší prosperitu a hospodářský růst, o tom není třeba sáhodlouze diskutovat. Více jak čtyřicet let v režimu, kde ekonomické svobody neexistovaly, bylo vskutku poučných. Viděli jsme, jak svázané ruce lidí a nesvoboda myšlení mohou být pohromou nejen pro hospodářský růst, ale i společenský pokrok. To tvrdí i autoři Indexu ekonomické svobody, který nadace Heritage zpracovává společně s deníkem Wall Street Journal od roku 1995.

Díky usilovné práci policistů, hasičů, soudců, učitelů, lékařů můžeme žít bezpečným, klidným a pohodovým životem. Snižování platů ve veřejné sféře je proto nepřípustné! To a mnoho dalšího jsme mohli nedávno slyšet z úst odborářů. Rád bych proto nabídl i opačný názor a zamyslel se nad současnou demokracií.

„Vláda rozpočtové odpovědnosti“ se nám přes prázdniny opravdu „rozšoupla“ – ministři se rozhodli ušetřit 2,5 % výdajů svých rezortů - z každé tisícikoruny 25 Kč. Nezdá se vám to ale trochu málo? Vždyť pokud porovnáme navržené úspory s hrubým domácím produktem České republiky, vyjde nám, že činí jen necelé jedno procento. Z každé u nás vyprodukované stovky tak politici de facto zachrání jen jednu jedinou kačku. Jak impozantní krok vlády velké rozpočtové odpovědnosti!

V zajímavém článku s názvem „Koupím vysokoškolský diplom. Levně!“ se autorka věnuje fenoménu nakupování vysokoškolských titulů. Především se pozastavuje nad tím, jak je možné, že se diplomy cení tak málo, a jsou tedy dostupné téměř komukoli. Zde je odpověď...

V článku Státní bankrot: až na dno morálního hazardu od Aleše Müllera je uvedeno několik nepřesností týkajících se veřejných financí. Deficity jsou ve skutečnosti mnohem vyšší. Jak moc? Při zběžném srovnání s rodinnými financemi průměrného Čecha opravdu děsivé.

Na první pohled vítají velkou vodu jen novináři, šťastni, že mohou přerušit sérii článků o okurkách. Pokud se ale vydržíte číst ještě chvíli, zjistíte, že je tu celá řada lidí, které velká voda láká a chtějí se s ní seznámit na vlastní kůži (případně též na kůži své nové sedací soupravy). Jak jinak si vysvětlit, že si po zkušenostech z předchozích let někdo postaví dům v záplavové oblasti?

S každou dávkou řecké špíny, která vypluje na povrch, přibývají další a další věštby, spekulace ale i serióznější prognózy o budoucím osudu nejen řeckém, ale hlavně o osudu těch, kteří spolu s ním nastoupili plavbu na lodi zvané eurozóna. Moře je bouřlivé, loď se naklání. Rozpadne se? Zkusí některý z námořníků skočit do záchranného člunu a na vlastní pěst se doplavit do klidnějších vod? Začíná se mluvit například o tom, že by se Německo chtělo vrátit ke staré dobré Deutsche Mark. Je to vůbec možné?

Řecko a jeho hospodářské problémy. To je už nějakou dobu téma číslo jedna v evropských hospodářských a politických diskusích. Řecký problém se týká celé Evropské unie, především ale těch států, které s Řeky sdílejí společnou měnu, euro. Prvořadé otázky jsou, zda Řecku skutečně hrozí státní bankrot a zda se řecké trable budou dál odrážet v oslabování eura a pokračující neochotě investorů nakupovat dluhopisy. Unie prochází zkouškou ohněm, obdobím, které přímo vybízí k rekapitulaci a revizím. Pokud by Řecko v nejbližší době přestalo být tématem číslo jedna... mohl by to být klidně i konec celého projektu. Protože to, co se jako nové téma číslo jedna nabízí nejvíc, je bohužel jedině – tentýž průšvih, jen v jiné zemi.

Po zhroucení Sovětského svazu neměly Spojené státy vážného konkurenta. Řada politologů a ekonomů proto propadla mylné naději, že nás čekají světlé zítřky v míru a prosperitě. Amerika však svoji šanci promrhala a dnes se vydává vstříc bývalému největšímu nepříteli - Sovětskému svazu.

„Zdravotnictví je jedním z nejzkorumpovanějších odvětví byznysu. Hned po ropném a zbrojním průmyslu,“ říká David Ondráčka z české pobočky Transparency International. Právě proto sestavila TI tým expertů, který se mechanismy uvnitř českého zdravotnictví zabýval do hloubky. Jeden z členů týmu, Vladimír Kothera, prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR a šéf zdravotní pojišťovny Metal-Aliance, pak odhadl částku, která se ve zdravotnictví ročně ztratí, na 20 miliard. Desetinu sumy, která do něj ročně vstupuje.

Udatní rytíři z Evropské centrální banky vyrážejí do boje s inflační příšerou. „Poněkud přitom opomíjí zmínit, že za růstem cen stojí právě oni,“ upozorňuje ekonom a bývalý zaměstnanec ČNB Jan Havel.

Jedním z bodů ekonomického programu sociální demokracie je zavedení progresivního zdanění: 38 % z mezd, které přesáhnou 100 000 Kč měsíčně. Měli by bohatší lidé přispívat do státního rozpočtu více? Jaký dopad to může mít na ně, jaký na státní rozpočet a jaký na celou naši ekonomiku?

Jednou z mnoha krajin, kde populismus zvítězil nad liberalizací, svobodou a koneckonců i nad tvrdou prací, byla Argentina. Vše odstartovalo ve čtyřicátých letech minulého století, kdy zemi tížily vleklé hospodářské problémy a selhával mechanismus kontroly mezd a cen. V tu chvíli se na politické scéně objevil spasitel. Muž slibující sociální smír a pomoc domácím podnikům. Juan Perón.

Za všechno špatné, za všechny problémy současného světa a lidské společnosti může globalizace. Fuj. Pokud někdo žije v bídě, může za to globalizace, globalizace je zdrojem vykořisťování a ekonomického útlaku, ba, dokonce prý i za rozšiřování výskytu smrtelných chorob .

Anatole Kaletsky, hlavní ekonomický komentátor britských Timesů, patří k osobnostem, které určují, jak a o čem se bude v jejich oboru mluvit. Jím formulovaná témata samozřejmě mohou vyvolávat a čas od času také vyvolají kontroverzní reakce.

Světově uznávaný ekonom a neúspěšný prezidentský kandidát Jan Švejnar tvrdí, že se záchranou Řecka nebude mít Evropa nejmenší problémy. Ty by podle něj nastaly, až pokud by Řecko nezůstalo osamoceno: v případě pádu španělské či italské ekonomiky.

Portugalsko, Itálie, Řecko (Greece), Španělsko (Spain). Čtyři jihoevropské státy, které jsou už delší dobu sužovány vysokými deficity, nízkou konkurenceschopností a neustálým zvyšováním nákladů na pracovní sílu (od roku 2000 narostly dokonce o 30 procent). Sečteno a podtrženo, čtyři jihoevropské brzdy ekonomické prosperity unie.