Tomáš Kindl

V parlamentu právě zuří bitva o zákaz kouření v restauracích. S blížícími se komunálními volbami se nabízí prostor k úvahám, jaká pravidla kouření lze nastavit na místní úrovni. Jaký názor na to mají vaši kandidáti?

Do Sněmovny míří poslanecký návrh zákona zakazujícího kouření v restauracích. Ministerstvo zdravotnictví chystá zákon, který obsahuje prakticky totožný zákaz. Proč když dva dělají totéž, není to totéž?

S blížícími se volbami je zpět i evergreen politických debat: zákaz kouření v restauracích. Do čela „boje za práva kuřáků“ se tentokrát postavila Dělnická strana sociální spravedlnosti, která v textu k předvolebnímu letáku mimo jiné hlásá: „Ať fungují hospody, restaurace a bary jen pro ženy či pro muže, jen pro bílé či pro černé, jen pro staré či pro mladé, jen pro kuřáky či nekuřáky.“ Bezohlednost k druhým se snoubí s rasovou nesnášenlivostí, ageismem a sexismem. Mnohem méně politicky probíraným tématem, avšak o to palčivějším je kouření souseda.

Práva nekuřáků hrozí být opět pošlapána v zájmu tabákového průmyslu.

Ministr zdravotnictví Leoš Heger představil dlouho očekávaný návrh zákona zakazujícího kouření v restauracích. Média budou jistě opět zaplavena články a komentáři dokola opakujícími několik starých známých sloganů pro a proti. Je třeba v zájmu „vyváženosti“ dokola citovat všechny argumenty?

Nedostatečná legislativa a selhávající kontrola na straně jedné a bezohlednost některých kuřáků na straně druhé. To jsou důvody, proč je většina populace nedobrovolně vystavena škodlivým účinkům tabákového kouře. Lze se nějak bránit?

Nejdiskutovanější otázkou týkající se tabáku je kouření v restauracích. Podle posledního průzkumu je osmdesát procent Čechů pro úplný zákaz. Problém je však komplexnější a netýká se jen restaurací. Restaurace není pouze „zařízení společného stravování“, ale současně pracoviště svých zaměstnanců. Smí se kouřit na pracovišti?

Václav Klaus ratifikoval Rámcovou úmluvu o kontrole tabáku. Česká republika se tak stala smluvní stranou úmluvy po téměř devíti letech od jejího podpisu jako poslední stát v Evropské unii a celkem 175. stát světa. Můžeme si „zapálit vítězný doutník“?

Zatímco Philip Morris varuje před závažnými zdravotními následky kouření, omlouvá se za svou studii o jeho ekonomické výhodnosti a 174 států světa ratifikovalo Rámcovou úmluvu o kontrole tabáku, v našem parlamentu panuje humorná nálada.

„Stát by kouření neměl zakazovat, protože tím omezuje svobodu,“ říká řada liberálů a odpůrců regulace kouření. Svoboda však není žádná jednolitá a samostatná hodnota, která by byla ničena regulací. Opak je pravdou.

Zdraví, etika, lidská práva a svobody. Za důležitější hodnotu však často bývají považovány peníze. Proto je z hlediska tabákové lobby tak důležité přesvědčovat, že kouření je ekonomicky výhodné. Je, nebo není?