Anketa: Euro v ohrožení?

Ondřej Tůma, Anketa, 12.11.2011

Vyvrcholí dluhová krize rozpadem eurozóny? Ptáme se ekonomů Lukáše Kovandy, Petra Macha či Pavla Kohouta, podnikatele Tomia Okamury a dalších osobností, jak moc je to se společnou evropskou měnou nahnuté...

Předním politikům eurozóny se řádně prohloubily vrásky na čele. Vinna tím je dluhová krize, která si pohrává s ekonomikami mnoha států; jejich osud visí na vlásku. Bankrot Řecka je jasná věc, diskutuje se jen o jeho přesné podobě. Objevují se nejrůznější krizové scénáře, které počítají s vyloučením Řecka z eurozóny. Brzy by prý stejný osud mohl potkat i další státy, jako jsou Portugalsko, Španělsko či Itálie. Spekuluje se ale i o tom, že eurozónu opustí sponzor, totiž Německo. Podle současných pravidel a smluv Evropské unie však stát nemůže opustit eurozónu a zůstat přitom členem Evropské unie.

Končí krátká historie eura? Jaká byla? Čtěte v seriálu Tikající eurobomba z dílny reportérů Der Spiegel:

• Budiž euro (1991–1997)
• Kašleme na Maastricht (1997–2001)
• Život s eurem (2001–2004)
• Podvod se provalil (2004–2008)
• Krize v Augiášově chlévě (2009–2011)
• Tak trochu jiné Řecko (2009–2011)
• Budoucnost eura (2011–?)

Jak se promění eurozóna?

Budou se tedy měnit pravidla hry? A chtěl by vůbec někdo zůstat v Evropské unii, ve které by nebylo Německo, zato státy jako Řecko, Portugalsko a spol. ano? Nepříjemné mrazení po těle mají jistě ze současné situace i evropští bankéři. Rekapitalizace evropských bank je nejspíš rovněž nevyhnutelná. Situace se mění každým dnem a nutno připustit, že obrat k lepšímu je zatím v nedohlednu. Evropskou unii každopádně čekají velké změny, které nastíní její budoucí podobu a směřování. Spousta lidí se ptá, jestli je euro jako společná evropská měna v koncích, nebo je dokonce v ohrožení i fungování celé Evropské unie?

Přečtěte si, co si o tomto problému myslí odborníci z oblasti financí a byznysu. Podaří se podle nich zachránit euro, nebo je z dlouhodobého hlediska existence jednotné evropské měny neúnosná?

PETR MACH

ekonom 

Euro, tak jak je, nemůže přežít. Zřízení vlastní měny je nezbytností pro Řecko, jinak jeho ekonomika bude setrvávat v recesi. V omezeném rozsahu euro může přežít jako společná měna Německa, Rakouska, Nizozemí, Belgie a Francie – pokud se tyto země přestanou zadlužovat. Pro českou ekonomiku ale rozpad eurozóny může být přínosný. Německé euro posílí, což vylepší náš export do Německa. Řecká měna oslabí, což nám zlevní dovolenou v Řecku.

PETR TEPLÝ

ekonom

Do roku 2013 eurozóna v současné podobě nevydrží a Řecko se vrátí do diktatury jako za junty v letech 1967–1974. Ne náhodou nedávno vyměnili v Řecku velení armády, protože je to reálná hrozba. Řekové nikdy svoje dluhy nesplatí, protože nebudou mít z čeho – pracovat nikdy pořádně nezačnou, respektive proč by se nyní měli měnit, když jim to desetiletí tak vychází? Jakákoliv pomoc Řecku je jako házení peněz do černé díry. Zbytek eurozóny může žit i bez Řecka. A řešení? Evropská centrální banka bude muset natisknout hodně peněz na záchranu zbytku eurozóny, daňoví poplatníci (nejen v Německu) už na to stačit nebudou.

TOMIO OKAMURA

viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur

Euro bezesporu nepadne – kromě Řecka je v eurozóně také Německo a další ekonomicky silné země, které prosperují a po odeznění krize budou prosperovat ještě víc. Otázkou spíš je, jak bude eurozóna vypadat a jaká bude mít pravidla.

PAVEL KOHOUT

ekonom

Euro není třeba zachraňovat. Nic mu nehrozí. Zachraňovat je třeba některé ekonomiky, které euro přijaly, a později se ukázalo, že nejsou schopny je unést. Záchranu potřebují zejména Řecko, Portugalsko a možná i Španělsko. Irsko je na dobré cestě a u Itálie musíme doufat, že se dokáže zachránit sama. Dále budou záchranu potřebovat některé banky, zejména francouzské. Krize se tedy netýká eura, ale jeho uživatelů. Euro zkrachovat nemůže, kdežto Řecko ano. Anebo banka, která vlastní řecké dluhopisy.

Další otázkou je, zda by optimální pomocí Řecku nebylo zavedení nové drachmy. Ale i kdyby eurozónu opustilo Řecko a Portugalsko, euro by stále mohlo velmi dobře fungovat v ostatních zemích.

Ještě další otázkou je, zdali by do eurozóny měli vstupovat noví členové. Odpovídám záporně, neboť vůbec nejlépe by euro fungovalo v okruhu zemí, které jsou na srovnatelné hospodářské úrovni: Německo, Francie, Benelux, Rakousko, možná Finsko. Ne Řecko, ne Portugalsko a za žádných okolností Česká republika.

JAN TRAXLER

ekonom, ředitel FINEZ Investment Management

To omíláme pořád dokola. Euro nemůže vydržet v současné nehomogenní podobě. Má-li euro přežít, musí se eurozóna přeměnit ve federativní stát, něco na způsob USA. Domnívám se však, že Evropa je tak mentálně a kulturně rozličná, že další stupeň integrace není průchodný, respektive by stejně dlouho nevydržel. Poslední roky můžeme spíše vnímat rostoucí dezintegrační náladu. Takže nevěřím, že euro přežije a že vyvstávající dluhovou krizi Evropy někdo vyřeší. V tomto směru jsem pesimista a „restrukturalizaci dluhů“ spojenou s rozsáhlou bankovní krizí vidím jako nevyhnutelné řešení.

LUKÁŠ KOVANDA

ekonom a novinář

Euro se zachránit podaří, i když z dlouhodobého hlediska je existence jednotné evropské měny – ve stávající podobě – neúnosná. Říká se, že opravdu dobrého přítele poznáš až v opravdu vypjatých podmínkách. A stejně tak dobrou měnu. Euro jí zatím není. Vypjaté krizové podmínky plně odhalují fakt, že zavedení jednotné měny nevede ke sbližování ekonomik, ke slaďování cyklů členských zemí. Je třeba postup přesně opačný – nejprve sladit ekonomiky a pak případně ustavit měnovou unii. Na to upozorňoval poměrně rozsáhlý tábor ekonomů už v době, kdy nad eurozónou ještě idylicky svítilo sluníčko, tedy v letech 1999 až 2007. Jenže nebyl vyslyšen. Euro je totiž projekt primárně politický.

Pravdou však je, že eurolídři mohou proklamovat cokoli, skupovat skrze centrální banku kvanta jinak neudatelných dluhopisů, půjčovat si třeba v Pekingu, ale o úspěšnosti projektu nakonec stejně rozhodnou ekonomické zákonitosti. Ty jasně říkají, že měnová unie je přínosná pouze pro hospodářsky sladěné celky s vysokou mobilitou práce a kapitálu s dobře ošetřeným sdílením rizika v případě asymetrických šoků. Takovou unii může vytvořit třeba Německo, Nizozemsko, Lucembursko či Finsko. K takové unii by se rády přidaly i státy jako Dánsko, Švédsko či možná i Norsko nebo Švýcarsko. To by byl opravdu elitní euroklub hospodářsky dostatečně sladěných zemí. Třeba bychom se po několika letech rádi přidali i my. Takže ano, euro přežije – ale domnívám se, že pouze v „tvrdém jádru“ či po nějakém dvourychlostním rozdělení stávající eurozóny na „Sever“ a na „Jih“. Nečekejme ale takové změny rychle. Bohužel může trvat třeba dvě desetiletí, než k nim dojde.