Anketa: Vyspělost první republiky – mýtus, nebo realita?
Ondřej Tůma, Anketa, 28.10.2011
Byla první republika opravdu tak šťastnou a úspěšnou dobou, jak se mezi lidmi traduje? Není toto historické období ve výkladu našich dějin příliš přeceňováno? Zeptali jsme se filozofa Jana Sokola, politologa Lubomíra Kopečka, ekonoma Pavla Kohouta, podnikatele Tomia Okamury a dalších osobností.
„Tohle by se v první republice přihodit nemohlo. Jó, tatíček Masaryk, ten by si stát rozkrádat nenechal.“ Podobné povzdechy můžete mezi lidmi na ulicích či v restauračních zařízeních zaslechnout dnes a denně. Pro jedny představuje první republika nedostižný vzor, ve kterém všichni táhli za jeden provaz a pomáhali udržovat malý středoevropský stát na špici světového hospodářství. Druzí naopak namítají, že se jedná o klasický mýtus, ve kterém se spousta faktů překrucuje a díky kolektivní paměti vzpomíná jen na to dobré. Je přirozené, že výklad každého historického období má tendence vyzdvihovat určité skutečnosti a jiné naopak pomíjet, jak to ale doopravdy bylo v meziválečném období s Československou republikou?
První republika s otazníky
Výrazný hospodářský růst českého regionu započal již v devadesátých letech 19. století. Až do třicátých let století následujícího ale hrálo prim v našem hospodářství především zemědělství. Později se sice začal výrazněji prosazovat i průmysl – některé regiony nové republiky, zejména Podkarpatská Rus, však byly za Čechami vždy výrazně pozadu. Československo nezůstalo ušetřeno ani důsledků Velké hospodářské krize. V souvislosti s krizovými roky se o prosperitě dá hovořit jen obtížně. Přesto – ve srovnání s dalšími státy střední či východní Evropy však každopádně hrálo úlohu premianta. A ve srovnání se světem?
Jak na období první republiky hledí námi oslovené osobnosti. Je hospodářská vyspělost Československa v meziválečné době mýtus, nebo realita? Jaké jsou – z ekonomického pohledu – nejvýraznější rozdíly mezi dnešní a tehdejší společností?
LUBOMÍR KOPEČEK
politolog
Za první republiky české země (nikoliv Slovensko) patřily v rámci střední a východní Evropy nesporně k hospodářsky nejvyspělejším. Klíčovou roli tu hrál průmyslový rozmach spojený ovšem už s érou Rakouska-Uherska. Na druhou stranu Československo v řadě parametrů během meziválečného období spíše mírně ztrácelo vůči některým vyspělejším západoevropským zemím, jako byla Velká Británie, Francie nebo třeba Nizozemí. U řady náročnějších produktů nedokázalo československé hospodářství konkurovat. Odrazem bylo i směřování značné části vývoz na méně náročné trhy (Balkán, Latinská Amerika atd.).
Dnešní české hospodářství a společnost jsou v úplně jiné situaci, než jaká byla mezi válkami. Srovnávat s něčím, co bylo před tři čtvrtě stoletím je ale dost ošemetné, protože se úplně změnily technologie stejně jako životní úroveň či počty zaměstnaných v různých sférách. Zcela zanedbatelné procento lidí dnes pracuje v zemědělství, výrazně klesla i zaměstnanost v průmyslu, naopak třeba mimořádně expandovala sféra rozmanitých služeb. Dnes máme mnohem mobilnější a ekonomicky rozmanitější společnost než za první republiky, která se životní úrovní blíží úrovni méně vyspělých „starších“ členů EU, jako jsou Španělsko či Portugalsko. Hospodářsky je ale zajímavé, že zůstaly některé staré konstanty. Stejně jako za první republiky je nejvýznamnějším českým hospodářským partnerem Německo. Snad se jen, a to bych bral jako pozitivní, částečně změnila podoba obchodu. Zatímco mezi válkami jsme do Německa vyvážely hlavně suroviny, polotovary a pár výrobků lehkého průmyslu jako pivo a boty, dneska jsou to technologicky mnohem náročnější výrobky jako například automobily.
PETR MACH
ekonom
České země byly vyspělou oblastí Rakouska-Uherska, to je realita. Československo ale nebylo monolitem a východ státu byl naopak velmi chudý. Společná měna na takto heterogenním území tedy vyvolávala podobné problémy, jaké způsobuje nyní euro v Řecku. Koruna silná díky silnému českému exportu byla příliš silná pro chudý východ a pro pohraničí orientované na textilní a sklářský průmysl. To vyvolávalo nerovnoměrný růst nezaměstnanosti a národnostní pnutí.
TOMIO OKAMURA
viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur
Československo Masaryka a Beneše bylo také zemí Bati, Škody a dalších. Baťa měl první globální firmu planety – byl největším výrobcem obuvi světa a firma vlastnila pampy s dobytkem v Jižní Americe, doly v Africe, pobočky měla na všech obydlených kontinentech. Podívejte se dnes kolem sebe: vidím spoustu českých miliardářů a stamilionářů – ale vyrábějí něco? Jen kšeftují a vydělávají pouze na tom, že dobře (nejlépe od státu) nakoupí a pak výhodně přeprodají. To je realita. První republika byla co do výkonu na hlavu osmou nejsilnější ekonomikou světa. Po celé planetě jezdily české motorky, česká auta, létala česká letadla. Politici i průmyslníci měli vize – ne jak výhodně okrást republiku, ale jak nejlépe republiku budovat a udělat z ní ostrov bezpečí i prosperity. Dnešní společnost mi občas připadá jak hejno supů drásající vlastní matku.
PAVEL KOHOUT
ekonom
První československá republika byla bez nejmenších pochyb vysoce vyspělou zemí. Svědčí o tom stav strojírenství, elektrotechniky, architektury a průmyslu spotřebního zboží ve 20. a 30. letech. Nebyli jsme sice na úrovni Británie, Švýcarska nebo Švédska, ale i tak jsme patřili k evropské a světové špičce. Mohli jsme být ještě lepší, kdyby nebylo dvou problémů.
Za prvé, silně ochranářská celní a obchodní politika, kterou si prosadila agrární strana. Kvůli ochranářství se musel domácí průmysl věnovat i výrobám, které neměly smysl – například biopaliva! Za druhé, československá ekonomika byla v područí bank a monopolních struktur. Banky byly tehdy mnohem mocnější než dnes, měly tendence tvořit průmyslové holdingové struktury se sklonem k monopolnímu chování. Kartely a jiné formy rozdělení trhu byly dokonce uzákoněny. Šlo o brzdu konkurence a brzdu pokroku.
Rozdíly mezi dnešní a tehdejší společností stěží ohodnotím, neboť první republiku znám jen z filmů (a to převážně z filmových komedií). Měl bych tedy tendenci tvrdit, že tehdy byli lidé veselejší, ale to asi nebyla pravda. Jedna věc je ale určitě pravda: dnes jsou Češi daleko méně sebevědomí, daleko ustrašenější a servilnější vůči tomu, čemu se říká zahraniční mocnosti. Nehrozí nám dnes ani invaze německých tanků, ani bombardování Prahy, ale přesto někteří vážně tvrdí, že by bylo lepší delegovat vlastní zodpovědnost za veřejné finance na Wilhelmstrasse 97, tedy adresu německého ministerstva financí. Bože, do jakého bahna jsme se propadli.
JAN SOKOL
filozof, proděkan Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy
První republika byl pozoruhodný výkon našich předků, i když nějaké ty mýty se tu také vyskytují. Společnost byla daleko jednodušší, velkou roli v ní hráli zemědělci a dělníci, lidé žili daleko skromněji a byli zvyklí tvrdě pracovat. Také stát byl jednodušší, zdědil dobře fungující administrativu a soudy a velká část občanů se s ním ztotožňovala, brala ho jako „náš stát“. První republika ale založila neblahou tradici, že si strany „pětky“ stát rozparcelovaly a staraly se víc o sebe než o prospěch státu. Také měnová politika nebyla příliš prozíravá a snaha o tvrdou měnu prohloubila hospodářskou krizi. S národnostním problémem asi nemohla ČSR za 20 let o mnoho víc udělat, ale co by byl prezident Beneš dal za to, kdyby v roce 1936 existoval aspoň náznak toho, co je dnes EU? To je třeba dnešním „euroskeptikům“ stále připomínat.
JAN TRAXLER
ekonom, ředitel FINEZ Investment Management
Tu dobu jsem nezažil a neznám ji pořádně ani z vyprávění. Takže můj pohled je vlastně jen má představa, naprosto nepodložená fakty. Představuji si zemi, kde lidé byli hrdí na to, že jsou Češi, že mají svou republiku, svého prezidenta. Zemi, kde ještě platilo úsloví „zlaté české ručičky“ v pravém slova smyslu a která byla ekonomicky soběstačná. Zemi, kde většina lidí nežila v blahobytu, ale přesto si lidé nestěžovali, že mají málo, a byli hlavně rádi, když měli práci. Jak moc se má představa shoduje s realitou, to už musí posoudit jiní, vzdělanější.
LUKÁŠ KOVANDA
ekonom a publicista
Z globální perspektivy jsme byli jistě vyspělejší než dnes v tom smyslu, že jsme byli výše v pomyslném žebříčku zemí dle průmyslové vyspělosti. Relativně vysoká byla v českých zemích v té době – opět, v porovnání se světem – též vzdělanost. Netřeba říkat, že to bylo dlouho před nástupem dnešních „emerging markets“ a „vyspělý svět“ byl tehdy menší.
První republika však občas bývá v současnosti poněkud idealizována. Mohou za to vzpomínky pamětníků, kteří si tu dobu s nostalgií barví růžověji, než jaká byla (to je přirozená lidská vlastnost a dnešní mladí zase budou obdobně blaženě vzpomínat na současnost, na první léta nového tisíciletí, jakkoli dnes nad stavem věcí kroutí hlavou). Idealizováno je už samotné působení TGM za první republiky, míra korupce či politických šarvátek. Parlament byl za první republiky opravdu „žvanírnou“, v tom měl Gottwald pravdu, stejně jako je „žvanírnou“ dnes. Kradlo a korumpovalo se přibližně stejně – lidé se prostě vnitřně nemění, mění se jen okolní podmínky (možná díky vyšší pobožnosti obyvatelstva v té době k těmto nekalostem docházelo s trochu nižší intenzitou). Když však udeřila hospodářská krize, mnoho lidí ji opravdu pocítilo existenciálně; měli vskutku hlad. Dnešní krize je proti tomu taková „fešácká“ a lidé, kteří trpěli za třicátých let, by současný stav za krizi jistě neoznačili. A mimochodem, dnešní dělník s ani ne průměrným příjmem se má mnohem lépe než továrník či velkoprůmyslník za první republiky; může mobilně komunikovat, může se léčit antibiotiky atp. Technologický rozvoj, jenž od té doby nastal, je zkrátka fenomenální.
