Český aeromoloch: Narostou mu křídla, nebo tvrdě přistane?
Jakub Zeman, Anketa, 04.03.2011
V listopadu loňského roku schválila vláda překvapivý záměr. Vysoce ztrátové České aerolinie má z červených čísel vytáhnout sloučení s prosperujícím Letištěm Praha. Lze vytvoření tzv. Českého aeroholdingu považovat za seriózní plán na záchranu národního dopravce, nebo je to pouhý experiment, který skončí fiaskem, stáhne ke dnu obě společnosti a vyhloubí pořádný kráter do peněženek daňových poplatníků?
V anketě na odborném diskusním fóru Airways.cz bylo vytvoření aeroholdingu vyhodnoceno jako největší událost roku 2010 v české letecké dopravě. Co však plánům na jeho vytvoření předcházelo? České aerolinie, jedna z nejstarších evropských leteckých společností, zažívají po celou dobu své existence prudké vzestupy a pády. V 90. letech se v relativně krátké době změnily z outsidera v uznávanou společnost schopnou konkurovat západoevropským dopravcům. Pak ale přišel zlom.
Události 11. září a zvyšování cen ropy leteckou dopravu od základu změnily. Jenže vedení společnosti na nové trendy nedokázalo pružně zareagovat. Za zhoubu Českých aerolinií je považována éra Jaroslava Tvrdíka, bývalého ministra obrany, jenž byl na post ředitele aerolinií dosazen za Grossovy vlády. Provoz předimenzované flotily letadel, nevhodné personální změny na klíčových postech nebo vypisování pochybných zakázek, to vše a mnohé další vedlo k hluboké ztrátě.
Krize se stupňovala i během vedení Radomíra Lašáka, který krátkodobě vylepšoval výsledky hospodaření rozprodáváním majetku aerolinií. ČSA přišly o svou sídelní budovu, cargoterminál, duty free obchody, přípravnu cateringu, či cenné sloty na londýnském letišti Heathrow. Přesto výroční zpráva za rok 2009 uvádí ztrátu více než tři a půl miliardy korun.
Nepovedená privatizace
Vláda promeškala vhodnou dobu pro privatizaci aerolinií a pokusila se o prodej ČSA až v roce 2009, tedy v době, kdy ztráta dosáhla vrcholu. Celkem pochopitelně proto privatizace skončila fiaskem, neboť tváří v tvář recesi měly světové společnosti co dělat samy se sebou.
Favorizovaný holding Air France-KLM ze soutěže odstoupil, Aeroflot, zastupovaný společností Darofan, vyřadily spekulace o možném bezpečnostním riziku, americký Odien Group nesplňoval podmínky, a ve hře tedy zůstal pouze český Unimex Group, který za ČSA nabídnul miliardu korun. Vláda raději privatizaci zastavila.
S absencí dlouhodobé strategie se však ČSA potýkají i nově pod vedením šéfa Letiště Praha, Miroslava Dvořáka. Ambiciózní plán na obnovu linek do Vietnamu, o němž před časem informovala MF Dnes, má řadu zásadních nedostatků, navíc společnost ztrácí své výsadní postavení na klíčovém ruském trhu, kam se tlačí ostravská regionální společnost CCA. A aby toho nebylo málo, dceřinou společnost Holidays Czech Airlines kritizuje konkurence za prodej přepravní kapacity za dumpingové ceny. I proto vyvolávají plány vlády na založení holdingu a záchranu ČSA celou řadu otázek.
Potřebuje vůbec Česká republika národního dopravce? Je podle vašeho názoru správné (a z ekonomického hlediska obhajitelné), aby byly peníze prosperujícího letiště použity k sanaci krachujícího leteckého dopravce? Je naděje, že by mohl zisk Letiště Praha vytáhnout ČSA ze ztráty, nebo naopak hrozí, že jej také stáhnou ke dnu?
Jan Traxler
Ředitel a hlavní investiční manažer společnosti FINEZ Investment Management
Národní, nadnárodní nebo regionální, na tom nesejde. Ale rozhodně ne státní. ČSA už měly být dávno privatizovány, buď prodejem jednomu investorovi, nebo třeba nabídkou akcií na pražské burze. Každopádně v zájmu občanů rozhodně není provozovat ztrátový byznys. Schovat ho pod hlavičku jiné ziskové firmy není řešení. Kdyby ČSA byly v soukromých rukou, tak by už dávno byly ziskové, anebo by už dávno zkrachovaly a vzniklé díry na trhu by se ujali jiní podnikatelé. Co je ještě smutnější, bohužel to není případ jen letecké dopravy.
Tomáš Prouza
Ředitel pro rozvoj a péči o klienty společnosti Partners
ČSA bohužel doplatily na řadu špatných rozhodnutí, z nichž asi nejhorší byl prodej letadel pro dlouhé lety, které dnes ČSA citelně chybí a po kterých je velká poptávka. Drobných chyb ale byly v ČSA stovky a stály až příliš mnoho peněz. Propojení s Letištěm Praha a větší kontrola by tak měly mít smysl, ale pouze za dvou podmínek – povede se skutečně odborná diskuse o dlouhodobé strategii a ve vedení a kontrolních orgánech budou lidé, kteří budou schopni strategii naplňovat a kontrolovat, a ne trafikanti.
Tomio Okamura
Viceprezident a tiskový mluvčí Asociace českých cestovních kanceláří a agentur
Jedním z hesel první československé republiky bylo: „Vzduch je naše moře.“ Stát a průmyslníci tehdy spolu v ČSR vybudovali nejmodernější letecký průmysl světa a první ligou byly i ČSA nebo naše vojenská letecká flotila. Vlády po devadesátém roce měly hesla jiná. Jejich odrazem je zničený a rozkradený majetek budovaný našimi předky. Mít vlastní národní leteckou společnost je výrazem vyspělosti a úspěšnosti dané země. A ČR si vlastní letku snad jednou zase zaslouží. Faktem je velmi konkurenční situace na leteckém trhu. Faktem je ale také, že ti dobří prosperovat budou, protože letecká doprava bude růst. Zisk z Letiště Praha může pomoci, ale hlavní otázkou přece nejsou peníze na sanování ztrát, ale najít cestu, jak přivést ČSA k prosperitě. Tohle fúze neřeší. U ČSA nevidím žádnou smysluplnou vizi, která by vedla firmu k zisku. Nechápu, proč majitel ČSA třeba nevypíše soutěž na reálnou dlouhodobou koncepci rozvoje.
Aleš Tůma
Analytik společnosti Partners
Otázka je špatně formulovaná. Otázka je, jestli trh v ČR uživí národního dopravce. Na to může odpovědět ovšem jedině ten trh. Do financí ČSA nevidím, vidím však do vlastních, takže s ČSA jsem letěl poprvé a naposledy v roce 2006.
