Finanční poradenství: Hledá se kvalita!
Martin Vlnas, Anketa, 21.06.2010
Česká republika drží v současnosti unijní prvenství v počtu finančních zprostředkovatelů na jednoho obyvatele. Na každých sto tisíc Čechů jich připadá hned 500. „Finančním poradcem“ je tak každý dvoustý člověk, kterého potkáte cestou do práce. Trh proto připomíná džungli plnou predátorů, kteří si vzájemně přebírají klienty, ruší smlouvy a házejí po sobě špínu, kdykoliv se jim k tomu naskytne příležitost. Jaké zkušenosti si ze setkání s „poradcem“ odnášejí Češi, netřeba dlouze rozepisovat.
Nelze se proto divit, že na fóru věnovaném ochraně spotřebitele na českém finančním trhu, pořádaném Asociací finančních zprostředkovatelů (AFIZ), volala většina diskutujících, včetně současného finančního arbitra České republiky Františka Klufy, po přísnější regulaci poskytování distribučních služeb. Dalším požadavkem bylo jasné zákonné ošetření termínu „finanční poradce“ a rozčlenění poradců do několika přísně vymezených kategorií odstupňovaných především podle stupně nezávislosti, ale také podle dosaženého vzdělání.
Vizitku s kouzelným dvojslovím „finanční poradce“ totiž dnes může používat úplně každý. Od dealera stavebního spoření bouchajícího jediný produkt ve stylu Henryho Forda („Můžete si vybrat jakoukoliv barvu vašeho auta, pokud bude černá.“) přes chytráky působící v letadlech, kteří vydělávají, jen pokud pod sebe natahají dostatečný počet nebožáků, až po skutečně nezávislé finanční poradce, kteří se opírají o široké produktové portfolio a mají za sebou stovky hodin školení.
Je přitom paradoxní, že čím více se finanční poradce blíží k poslední jmenované skupině, tím více se od svého právoplatného označení distancuje. S trochou nadsázky tak lze říci, že dobrého finančního poradce dnes poznáte tak, že se jako poradce neoznačuje.
O tom, že situace není růžová, netřeba hovořit. Jak ale poměry na českém trhu s distribucí finančních produktů zlepšit? Jaký by měl podle vás být nezávislý finanční poradce? Měl by stále žít z provizí, nebo by si měl za své služby nechat od klienta zaplatit?
Co se inspirovat ve Velké Británii a zavést specializovaný titul „nezávislý finanční poradce“ (dalšími kategoriemi by pak bylo nabízení a zprostředkování)?
Aleš Michl
Ekonomický analytik Raiffeisenbank
Zaveďme povinnou maturitu ze základů matematiky a finanční gramotnosti a uvidíte, jaká to bude perfektní osvěta a prevence před finančními pseudoporadci. Také by se hodil někdo jako je Zdeněk Pohlreich mezi kuchaři. Prostě osobnost, která lidem jasně a stručně vysvětlí, jak rozeznat kvalitní produkt od katova šlehu.
Tomáš Prouza
Ředitel pro rozvoj a péči o klienty, místopředseda představenstva společnosti Partners
První změnou, která musí v České republice nastat, je odpovědnost firem za své poradce. Dosud totiž za poškození klienta čelí trestu jen příslušný poradce, navíc pouze teoreticky. Pokud by ale za chování každého svého poradce odpovídala firma, jejíž logo má poradce na vizitce, byly by firmy mnohem přísnější v tom, koho přijmou a jak kontrolují jeho práci.
Druhou zásadní změnou je nutnost výrazně zefektivnit fungování dozoru. Pokud bude ČNB zůstávat bezzubá, pokud nebude přísně postihovat ty, kteří poškozují klienty i poctivě pracující konkurenty, žádného zlepšení se nedočkáme. V žádné jiné zemi by dozor nenechal klidný případ „poradce“ vyloučeného z profesní asociace pro opakované poškozování klientů. A v žádné jiné zemi by nemohly na trhu dlouhodobě působit firmy, které prodávají pojištění pomocí lidí, kteří mají s firmou smlouvu o propagaci (a nemusí tak plnit žádné povinnosti, které určují podnikání těch poctivých).
Až budou splněny tyto dvě podmínky, pak má smysl změnit i definici trhu. Titul „finanční poradce“ by určitě definován být měl, aby si tak nemohl říkat každý dealer stavebka, musí se ale určit, kdo to je. Podle mého by si finanční poradce mohl říkat člověk, který:
- s klientem provede analýzu jeho současné situace a jeho plánů,
- navrhne mu řešení, které na aktuální situaci a zejména na klientovy plány jasně reaguje,
- analýzu a řešení mu předá písemně,
- při výběru produktů vybírá z několika konkurenčních produktů.
Takový postup myslím dostatečně definuje nezávislost rady, protože mám jasně popsané zadání, a mohu tedy jednoznačně zhodnotit kvalitu řešení. Navíc tento postup mohu použít v podstatě na všechny typy klientů, nejen na klienty dostatečně bohaté na to, aby si dokázali poradce zaplatit. Nemám totiž nic proti provizím, pokud poradce klienty neokrádá tím, že mu nabízí pouze provizně drahé produkty. Nemluvě o tom, že v řadě segmentů dnes v České republice na trhu ani bezprovizní produkty nejsou…
Světlana Rysková
Projektová manažerka Sdružení obrany spotřebitelů
V Česku je finančních poradců jako máku, protože z finančního poradenství se stal velmi výnosný byznys. V tržní ekonomice je normální, že se podniká tam, kde to nese. V české tržní ekonomice je také běžné, že se přitom často nehledí na etiku, a tak jsou klienti některými finančními poradci škubáni, balamuceni a přetahováni ke konkurenci.
Ale nekritizujme jen finanční poradce – oni prostě dělají to, k čemu je trh motivuje. A motivují je finanční instituce – pojišťovny, investiční společnosti, penzijní fondy a další subjekty finančního trhu, protože jim vyplácejí za prodej svých produktů nehorázné provize. Ty pak jdou na vrub klientů v podobě vysokých poplatků za produkty a služby nebo podprůměrných výnosů z úspor a investic. Kdo je tedy více na štíru s etikou?
Dokud Češi nebudou finančně gramotní a nebudou si ochotni zaplatit nezávislého finančního poradce, který nemusí žít z provizí, budou zkrátka škubáni a klamáni.
Aleš Tůma
Analytik společnosti Partners
Na toto téma se vedou nekonečné diskuze. Asi těžko budu jako pracovník firmy, která funguje na provizích, ostře proti :) Ale stejně nakonec záleží na konkrétním člověku – seriózně a kvalitně lze dělat obojí a obojí má na trhu svoje místo. Kvalita vzniká jako výsledek konkurenčního tlaku a tlaku poučených zákazníků. V účinnost speciálního zákona osobně moc nevěřím, nepoctivci si vymyslí jiný dostatečně reprezentativní titul. Špekáčky jsou chráněné zákonem, tak se náhražkový humus prodává třeba jako „opékáčky“...
Jan Traxler
Ředitel a hlavní investiční manažer společnosti FINEZ Investment Management
Hlavně nezavádět další byrokracii, nebo finanční poradenství začne četností úprav zákonů připomínat daňové poradenství. Však on si trh pomůže sám. Lidé budou postupem času stále více vyžadovat reference. Nějaká oficiální nálepka od regulátora trhu bude k ničemu, spotřebitele stejně nebude zajímat, jen by přibyla další administrativa poradcům i regulátorovi.
A co si myslíte vy? Pomůže vzdělávání, důraz na etiku, snížení provizí, intezivnější kontrola nebo větší zodpovědnost firem?
