Jaký byl rok 2011? Kazili ho neschopní a zkorumpovaní politici

Ondřej Tůma, Anketa, 30.12.2011

Jak hodnotí rok 2011 osobnosti ze světa financí a byznysu? Přečtěte si, co letos nejvíce naštvalo a potěšilo Pavla Kohouta, Aleše Michla, Lukáš Kovandu a další oslovené.

Rok 2011 nebyl z ekonomického hlediska příliš povedený. Evropské státy se neúspěšně snažily bojovat s dluhovou krizí, která mnoho zemí uvrhla do vážných hospodářských problémů. Spojené státy americké zase poprvé v historii přišly o nejvyšší rating AAA. Finanční trhy padaly dolů a většina investorů si marně lámala hlavu s tím, kde zhodnotit své peníze. V domácí i zahraniční politice se objevilo velké množství korupčních kauz a afér. Například ministři v České republice se ve svých funkcích střídali jako apoštolové na orloji. Ani reformní snahy vlády premiéra Petra Nečase nevyzněly příliš přesvědčivě. České domácnosti se navíc opět výrazně zadlužovaly a často ztrácely schopnost splácet dluhy, takže exekutoři měli žně. V nejrůznějších koutech světa se masově protestovalo proti finančníkům, politikům, diktátorům, vysoké nezaměstnanosti, špatným pracovním podmínkám či upozaděným sociálním problémům. Proto není ani moc překvapivé, že se odborníci ze světa byznysu a financí při hodnocení letošního roku více rozpovídali nad jeho zápory než nad klady.

Jak rok 2011 hodnotily námi oslovené osobnosti? Co je v uplynulém roce nejvíce naštvalo a jaké události jim naopak udělaly největší radost?

PETR MACH

ekonom

Nejprve mě v květnu naštvalo, že ministr financí Kalousek poskytl v Bruselu jménem České republiky záruku na evropské půjčky Portugalsku, čímž náš rozpočet zatížil zárukou ve výši osm miliard korun. Budeme je muset zaplatit, jakmile přijde doba splatnosti a Portugalsko nebude schopno půjčku splatit. Pak mě naštvalo, když Miroslav Kalousek vymyslel dluhopisy pro veřejnost. Takové fikané dluhopisy, ze kterých nebude úrok platit tato vláda, ale až vláda příští. Naposledy mě naštvalo, když tentýž ministr financí řekl, že pokud nepůjčíme 90 miliard na záchranu eurozóny a nenastoupíme tak na „evropskou loď“, staneme „letadlovou lodí Moskvy“. To je ubohé strašení.

Radost mi udělal zdrženlivý postoj premiéra k této půjčce, ale vím, že může obrátit, stejně jako obrátil před třemi lety, pokud šlo o Lisabonskou smlouvu, kterou nejprve odmítal a pak schválil.

PETR TEPLÝ

ekonom

V loňském roce mě potěšily tři věci. Za prvé, ČNB se postavila Bruselu při regulaci finančních trhů, která neodpovídá českým podmínkám a vesměs vytváří pouze teplá místečka pro bruselské úředníky. Za druhé, vládou byla přijata Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR, což je pro malou exportně orientovanou ekonomiku důležité. Za třetí, konečně někdo kvantifikoval rozsah korupce v ČR, což provedl tým výzkumníků Univerzity Karlovy v rámci iniciativy zIndex a publikoval to v prestižním týdeníku The Economist. Rád bych popřál všem třem uvedeným iniciativám hodně zdaru i v roce 2012; nicméně se domnívám, že půjde o donkichotský boj a bude třeba hodně trpělivosti a energie.

A co mě loni naštvalo? Stačí se podívat na personální politiku Strakovy akademie. Je normální, aby se vyměnila polovina ministrů před polovinou funkčního období? To mi připomíná legendární filmovou repliku: „Kde asi soudruzi z NDR udělali chybu?“

TOMIO OKAMURA

viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur

Největší radost mi dělají občané tím, že se stále víc ozývají. Zdá se, že politické elity – ale taky úředníci a exekutiva – si na ně budou muset dávat stále větší pozor, což je fajn.

Horší zpráva ale je, že politici jsou k veřejnému zájmu stále hluší. Nedávno například prošel sněmovnou ve druhém čtení zákon o korporacích, který zásadně a devastujícím způsobem překopává obchodní právo. Odborníci před zákonem poslance varovali – mnozí politici slibovali nápravu či neschválení, ale nakonec zákon prošel. Je jedno, jestli to bylo proto, že platí koaliční dohoda, kvůli které poslanci musí zvednout ruku pro každý vládní návrh, nebo to byl nějaký politický handl. V každém případě tu je skutečně narušená demokracie. Poslanci vědomě zvedají ruce pro špatné a škodlivé zákony – navzdory vlastnímu názoru, navzdory obecnému prospěchu. A zákaz vlastního názoru pro poslance si vládní koalice dala dokonce do koaliční smlouvy. To je trend, který je příšerný a skutečně nebezpečný. Koaliční smlouva je v tomto ohledu dokonce protiústavní, protože nikdo nesmí a nemůže nutit poslance, aby hlasoval jinak, než mu velí jeho vlastní názor.

ALEŠ MICHL

ekonom, analytik Raiffeisenbank

Naštvala mě každá koruna výdajů navíc nad rámec příjmů státního rozpočtu. A radost? Oslavu si zaslouží každý nový den.

PAVEL KOHOUT

ekonom

Nejvíce mě naštvalo jisté ministerstvo, které nebudu jmenovat. Rád bych se dožil stavu, kdy bude řízeno někým, kdo rozumí příslušné problematice, čímž nemyslím jen jednoho člověka v čele, ale i mnohé náměstky a ředitele odborů.

Radost mi dělá více věcí: obchodní výsledky Partners, dvě knihy (Finance po krizi, 3. vydání a Dramata a frašky ekonomie společně se spisovatelem Pavlem Kohoutem), dále výsledky fungování Akcioměru; a také několik personálních politických změn v druhé polovině roku. Mohu-li to tak říci, určitý druh perverzní radosti mi působí vývoj krize v eurozóně, protože odpovídá mým dřívějším předpovědím z roku 2010; v tomto případě bych se ale možná raději mýlil. Každý analytik ale v hloubi duše cítí uspokojení, když na jeho slova dojde, a tomu se nemohu ubránit.

PATRIK NACHER

provozovatel serveru www.bankovnipoplatky.com

Velkou radost mi v oblasti, kterou se zabývám, udělal příchod nových bank na český trh. Jak doufám, rozhýbou stojaté bankovní vody.

Nejvíce mě naštvalo nebo štve neřešení korupce u nás, oddalování skutečného řešení finanční krize, politický diletantismus, postavení a moc ratingových agentur a postupné nahrazování zdravého rozumu byrokracií a formalismem.

JAN TRAXLER

ekonom, ředitel FINEZ Investment Management

Pokud to vezmu z pohledu svého byznysu, tak akcie. Člověka vždycky štve, když vidí, že cena jeho majetku klesá. Mě to žere o to víc, že jsem jako jeden z mála od začátku roku očekával pokles, ale přesto jsem nechtěl mnohé akcie prodávat.

Zároveň mě ale těší, že nyní můžeme s klienty vyrazit na vánoční a povánoční nákupy. Každý větší pokles je příležitostí k nákupu. Po třech letech je opět možné nakoupit pár dobrých akcií ve výprodeji. A přijdou snad i další výprodeje. Rok 2012 možná bude „krizovým“ pro ekonomiku, ale zároveň i rokem příležitostí pro bystré podnikatele a investory.

LUKÁŠ KOVANDA

ekonom a publicista

Opět mě naštvalo, když jsem se mnohokrát během letošního roku přesvědčil, že je téměř obecným názorem mnohým vůdčích světových i českých politiků a bohužel i některých ekonomů, že v ekonomicky náročných časech je dobrým opatřením zvyšování daní. Například daň z finančních transakcí, jež se poměrně nenápadně – ale o to vehementněji – v Bruselu rýsuje a připravuje, přitom bude mít dalekosáhlé neblahé důsledky nejen na bankovní sektor eurozóny, ale i na firmy, podnikatele a klienty příslušných bank. To konkurenceschopnost Evropy nezvýší.

Potěšil mě „drajv“ a neutuchající nasazení podnikatelů, kteří jsou – na rozdíl od politiků – skutečnými hybateli kterékoli ekonomiky. Ať už jde o slibně se rozvíjející IT sféru v České republice (připravovaný vstup Avastu na Nasdaq by byl vskutku dějinným úspěchem tuzemského byznysu) nebo třeba o tchajwanský (!) řetězec kaváren 85˚ C, který v kontinentální Číně expanduje tempem snad stovek procent ročně. Potěšilo mě též, když jsem si potvrdil, že názory, které aktivisticky prosazuje například Paul Krugman svými texty v New York Times, nejsou v Americe přijímány nekriticky a že je poměrně ostře kritizuje třeba i taková veličina jako John Nash, matematický génius, podle jehož životních osudů byl natočen oscarový snímek Čistá duše.