Zemědělská politika EU: Reformovat nebo zrušit?
Martin Vlnas, Anketa, 12.07.2010
Společná zemědělská politika je nejstarší politikou a také nejnákladnější politikou Evropského společenství. V roce 1979 představovaly výdaje na evropské zemědělství 75 procent rozpočtu tehdejšího Evropského hospodářského společenství. V současné době je na Společnou zemědělskou politiku z rozpočtu Evropské unie ročně vynakládáno okolo 40 procent – téměř 55 miliard eur. Každý občan unie tak zemědělcům přispěl zhruba stovkou eur.
Před 50 lety, kdy se se Společnou zemědělskou politikou (SZP) začalo, bylo jejím hlavním cílem zajistit dostatečné množství potravin pro občany Evropy, která se zotavovala po dekádě válkou vyvolaného nedostatku. Celoplošné dotování produkce a výkup přebytků v zájmu zabezpečení potravinové soběstačnosti ale s postupem času ztratily smysl. Dotovaných potravin se produkovalo mnohem více, než dokázala Evropa spotřebovat.
„Od 80. let byla SZP při plnění úkolu dovést EU k soběstačnosti velmi úspěšná. Náhle však musela začít prakticky nepřetržité řešit nadprodukci hlavních zemědělských produktů. Některé se sice podařilo s pomocí subvencí vyvézt, ostatní však musely být uskladněny nebo zlikvidovány. Tato opatření byla velmi nákladná, narušila světové trhy a ne vždy sloužila nejlepším zájmům zemědělců, a proto se pro spotřebitele a daňové poplatníky rychle stala nepopulární,“ dočteme se v oficiální příručce Evropské komise.
Místo zrušení subvencí se ale unie rozhodla jít cestou regulace. Pobídky zůstaly, přibily výrobní kvóty.
Dnes je podpora evropských zemědělců terčem tvrdé kritiky ze strany antiglobalizačních hnutí, které „pevnosti Evropa“ a celému vyspělému světu vytýkají, že deformuje volný trh (země OECD vydají ročně na podporu zemědělství částku jen o málo menší, než je hrubý domácí produkt Afriky), Evropskou unii však pro pochybný systém přerozdělování kritizují i sami evropští zemědělci.
Jen těžko si totiž dokážou vysvětlit, proč vloni unie vyplatila zemědělské dotace přesahující 315 tisíc eur dvanácti německým věznicím. Svůj podíl z koláče si pak ukrojily také tři německé golfové kluby, svaz bezmotorového létání a jedna surfařská škola u Baltského moře.
Podivuhodní příjemci se neobjevují jen v Německu. Ve Švédsku dostali zemědělské dotace dva století rolníci. Oba bezpečně mrtví. V Dánsku vyinkasoval peníze biliárový klub či spolek harmonikářů. V Nizozemsku si takto pomohly rychlobruslařský stadion, amatérský fotbalový klub Sint Maarten a amsterdamské letiště Schiphol. Kromě pádu letadla na nedaleké pole, při kterém loni zahynulo devět lidí, přitom nemá letiště se zemědělskou činností nic společného.
Bizarních případů je zkrátka celá řada. Tím nejvíce do očí bijícím je nejspíš příběh Galiny Pejčeva-Mitevové, sedmadvacetileté dcery Dimitara Pejčeva, bulharského viceministra zemědělství, který byl až do července 2009 zodpovědný za nakládání s evropskými fondy. Ta totiž vloni dostala od Společné zemědělské politiky sedm set tisíc eur. Více než jakýkoliv bulharský zemědělec. Všechny předchozí „nešvary“ odhalila iniciativa www.farmsubsidy.org, která se snaží celý systém zreformovat.
„Zemědělci již nedostávají peníze jen na to, aby produkovali potraviny. Dnešní SZP se řídí poptávkou. Zároveň plně zohledňuje názory spotřebitelů a daňových poplatníků a vrací zemědělcům svobodu produkovat to, co vyžaduje trh. Na rozdíl od uplynulých let, kdy platilo, že čím více zemědělec vyprodukoval, tím vetší získal subvence, se nyní drtivá část finanční pomoci zemědělcům vyplácí bez ohledu na to, kolik vyprodukují,“ hlásá hrdě ňúspík Evropské komise.
Jaký je váš názor na Společnou zemědělskou politiku? Reformoval byste ji? Jak? Nebo by bylo lepší ji úplně zrušit?
Je stále nutné dotovat unijní zemědělce v zájmu potravinové soběstačnosti a rozvoje venkova? Nebylo by lepší dotace omezit a otevřít unijní trh nedotovaným potravinám ze zahraničí? A co když přijde válka? Budeme mít co jíst?
Aleš Michl
Ekonomický analytik Raiffeisenbank
Zrušit. To jsem ale naivní, že ano? Aby mi zítra neblokoval výjezd z garáže kombajn, tak prohlašuji, že prioritně vždy kupujeme potraviny od českých zemědělců – pokud z nich tedy vyzařuje kvalita. A těm ostatním zemědělcům, kteří na krámy dodávají nekvalitní humus, a ještě navíc dotovaný, vzkazuji, že do práce stejně jezdím metrem.
Tomáš Prouza
Ředitel pro rozvoj a péči o klienty, místopředseda představenstva společnosti Partners
Jsem trochu na rozpacích. Správný liberální výkřik by samozřejmě byl „Okamžitě zrušit!“. Na druhou stranu Společná zemědělská politika pomohla výrazně změnit celou Evropu a zajistila dostatečný politický klid na změny, kterými musela Evropa v uplynulých 50 letech projít. A minimálně zemědělství střední a východní Evropy ještě spousta změn čeká.
Pokud to tedy půjde, preferuji důslednou reformu, která omezí plýtvání a bude podporovat jen to, co má smysl. A pokud nebude reforma možná? Pak raději zrušit než zachovat v nezměněné podobě…
Světlana Rysková
Projektová manažerka Sdružení obrany spotřebitelů
Společná zemědělská politika Evropské unie povýšila dotace na hlavní modlu. Dotuje se kdekdo a kdeco. Úředníci si vůbec nelámou hlavu s tím, jaký to má efekt. Ostatně to se netýká jen dotací zemědělské výroby.
Svou přebujelou dotační politikou dává EU špatný příklad nezodpovědného a marnotratného hospodaření s penězi všech členských států. Kdo se pak může divit, že mnohé vlády následují jejího příkladu. A když hrozí státní bankrot, spolehnou se na to, že to EU zase nějak „zadotuje“. Otázka je, jak dlouho na to bude mít.
Aleš Tůma
Analytik společnosti Partners
Společná zemědělská politika je – s prominutím, ale to slovo se přímo nabízí – prasárna. Je to opravdu „geniální“ systém – nejdřív dotujeme nadprodukci, a pak zase dotujeme farmáře, aby nic nepěstovali. SZP je nutné zrušit; včera bylo pozdě. Argumentace válkou nebo ekologií je především trik zemědělské lobby, strategické zásoby nebo péči o krajinu jde dělat i bez SZP. Dnes výrazně stoupá poptávka po kvalitních místních potravinách – viz rozmach „bedýnkování“ a obnova farmářských trhů v Praze. Neříkám, že to spasí všechny, ale zemědělství určitě nezahyne ani po úplném zrušení obchodních bariér. Ostatně obchodní bariéry přispívají k chudobě a konfliktům ve světě, takže riziko války je spíše argument proti SZP, ne pro!
Jan Traxler
Ředitel a hlavní investiční manažer společnosti FINEZ Investment Management
Veškeré dotace a kvóty zrušit. A to se netýká jen zemědělství.
