A šestistého dne Ministr řekl: Budiž dluhopis!

Ministerstvo financí poslední téměř dva roky slibovalo, že dluhopisy už už vydá, nyní jsme se konečně dočkali. Na výběr bude z jednoletého a dvou pětiletých kalouskobondů.

Výnos ročního není nejhorší, dvě procenta p. a. před zdaněním. Ovšem stejného zúročení lze dosáhnout i na některých spořicích účtech, které navíc mají vyšší likviditu.

Tedy žádné terno, na druhou stranu nabízet vyšší sazby stát nemůže. I takhle je z pohledu daňového poplatníka podivné, proč se stát bude financovat za dvě procenta ročně, když může vydat pokladniční poukázky za lepších podmínek. Na začátku září prodal emisi s jednoletou splatností dokonce s výnosem pod 1,2 procenta ročně.

To znamená, že by na každé miliardě mohl na úrocích ušetřit až osm milionů. Zřejmě ale platí zásada, že cokoliv pod miliardu jsou drobné a nejde to ani označit za plýtvání. Vždyť to nejsou ani dva metry tunelu!

Kalouskova lekce finanční matematiky

Pětileté dluhopisy jsou k dispozici ve variantě, která úroky vyplácí, a také ve verzi s reinvesticí. V obou případech jde o dluhopis s rostoucí kuponovou sazbou.

Je to docela hezký marketingový trik. Novinové titulky hlásají „až“ šestiprocentní úrok, publicita je zajištěna. Šestiprocentní kupon bude ale připsán až v posledním roce, skutečný výnos do splatnosti (yield) je 3,09 procenta ročně.

V dnešní době extrémně nízkých úrokových sazeb to není špatné. Rizikem je samozřejmě možnost růstu inflace, v takovém případě investor reálně prodělá. Na druhou stranu – nezaplatí poplatky ani provozní náklady jako v případě fondu, výnos tedy dostane „čistá ruka“.

Proč ale ministerstvo zvolilo tento typ dluhopisu, tedy s rostoucím kuponem? Že by si pan ministr chtěl občany vyzkoušet, jak jsou na tom s finanční gramotností?

A že si držitelé dluhopisů lépe ohlídají státní hospodaření, jak ministr prohlásil? Zbožné přání…  Ve skutečnosti je to spíš naopak. Velké finanční instituce potrestají stát za jakýkoliv přešlap velmi tvrdě, stačí se podívat na panický výprodej italských dluhopisů. Vydáním dluhopisů pro občany stát chce zřejmě „diverzifikovat“ svoje věřitele a sází na to, že drobní střadatelé budou mít větší setrvačnost než mezinárodní instituce obchodující denně dluhopisy v miliardových objemech.

Není garance jako garance

Mimochodem, když si zadáte do Google výraz „dluhopisy pro občany“, jako sponzorovaný odkaz vám vyskočí nabídka brněnské realitní společnosti e-Finance. Garantované zhodnocení sedm procent ročně, schváleno ČNB, skví se v inzerátu. Tato formulace ovšem zavání klamáním investora. ČNB pouze schvaluje prospekt emise k veřejné nabídce. Zkoumá při tom splnění zákonných povinností, ne kvality firmy.

Každá garance navíc platí jen do doby, než emitent zkrachuje – což v tomto případě nelze vyloučit. Podle prospektu byl objem první emise 40 milionů korun a podle webu firmy byl celý vyprodán. V prodeji je druhá v objemu až 80 milionů. To rozhodně není malé sousto na firmu se základním kapitálem dva miliony...

Sedm procent ročně tedy pravděpodobně není dostatečnou kompenzací za riziko v době, kdy si lze koupit fondy rizikových dluhopisů, které riziko rozkládají mezi desítky až stovky emitentů a výnosy do splatnosti mají vzhledem k současné panice na trzích dokonce vyšší.

V obchodním rejstříku jsou poslední hospodářské výsledky společnosti za rok 2009 (kdy čistý zisk po zdanění dosáhl 14 tisíc korun). Jak naložila s příjmy z emise, tedy není jasné. No ale nekupte to, když je to garantované!