Američané volí ze dvou stejných řešení
Aleš Tůma, Ekonomika, 25.09.2008
Podle sedmačtyřiceti procent amerických voličů mohou za současnou finanční krizi republikáni. Tak zní závěr nejnovějšího průzkumu stanice CNN. Demokraty viní necelá čtvrtina dotázaných, zbytek obě strany rovným dílem, případně žádnou z nich.
Jinak řečeno: velká většina voličů věří, že jejich blahobyt může zvýšit to, jestli zrovna vládne strana slonů nebo strana oslů.
Jejich úvahy se nejspíš ubírají následovně: republikáni vyznávají volný trh, volný trh za jejich vlády selhal, proto zvolíme demokrata. Média jsou plná toho, jak současná situace nahrává v boji o prezidentské křeslo Baracku Obamovi. I podle výše citovaného průzkumu voliči věří, že ekonomické problémy dokáže řešit lépe než John McCain.
Ale skutečně je mezi těmi dvěma takový rozdíl? McCain na mítincích mluví o "bezohlednosti, korupci a hamižnosti, které způsobily krizi na Wall Street". Obama zase o "ekonomické filozofii, která selhala".
Právě v těchto dnech americký kongres schvaluje plán ministra financí Henryho Paulsona na očistění finančních institucí od špatných hypotečních aktiv, který má stát 700 miliard dolarů.
Demokrat Obama tento plán, tedy plán republikánské administrativy, s kosmetickými výhradami podporuje.
McCain mluví o ochraně daňových poplatníků, ale obratem navrhuje vytvoření trustu, který "vybuduje zdravé finanční instituce, pomůže institucím v potížích a ochrání náš finanční systém". Že by právě schvalovaný Paulsonův záchranný plán, jen přejmenovaný a nabarvený na bleděmodro?
Takže voliči, vyberte si: státní zásahy nebo... státní zásahy. McCainovi je ale třeba přiznat alespoň symbolickou zásluhu v tom, že už v roce 2005 v senátu upozorňoval na katastrofální stav financí kvazistátních agentur Freddie Mac a Fannie Mae.
Sám McCain připouští, že ekonomické otázky jsou jeho Achillova pata. Obama na tom ale není ani za mák lépe. Například chce, jako většina politiků všech dob, "vytvářet nová pracovní místa" za pomoci všemožných subvencí. V jednom televizním rozhovoru dával USA za příklad pokroky v Číně, která masivně "investovala" v souvislosti s letošní olympiádou.
Když jednoduchý "princip rozbitého okna" (pokud chce rozdávat, musí jinde vzít, a proto "tvorba pracovních míst" jiná pracovní místa ničí) nechápe Obama, jak bychom to mohli chtít po řadových voličích?
Jak bychom po nich mohli chtít, aby pochopili celou tu zamotanou hypoteční patálii nebo dokonce fungování měnové politiky Fedu? Spískali to republikáni, a basta.
Záchrana finančních institucí v nějaké formě proběhne bez ohledu na to, kdo bude po Novém roce u kormidla. Rozšíření problémů si jednoduše nevezme nikdo "na triko," to by byla politická sebevražda. Když se ale náklady sanace rozprostřou na všechny daňové poplatníky, najednou to tak nějak přestane bolet.
Mimochodem, záchranný plán je podle textu návrhu zcela v pravomoci ministra financí, jehož rozhodnutí budou neodvolatelná a nepřezkoumatelná žádným soudem ani správním orgánem.
Co na tom, že nákladem za odvrácení krátkodobých ekonomických problémů bude to, že se v dlouhém období stejné problémy vrátí znovu.
Nový prezident pravděpodobně trochu zazáplatuje regulaci finančního trhu, to ale nezmění základní příčinu současných potíží. Totiž opakující se cykly úvěrové expanze a následného splasknutí bubliny (které jeden ekonom celkem přiléhavě označuje slovem "maniodepresivní").
Za nějakou dobu stát zlikviduje převzatá špatná aktiva, problémy budou zapomenuty, a začne nové kolo. Na přelomu 80. a 90. let to byla spořitelní krize, na konci 90. let "dot-com bublina", dnes hypoteční krize. Co bude předvolebním tématem za další čtyři nebo osm let?
Foto: Profimedia.cz
