Anketa: Měla (by) Česká republika vstoupit do fiskální unie?

Ondřej Tůma, Ekonomika, 10.02.2012

Česká republika se společně s Velkou Británií nepřipojila k paktu o fiskální unii, který na konci ledna schválily ostatní země EU. Udělal premiér Nečas dobře, nebo toho budeme časem litovat? Zeptali jsme se Petra Macha, Tomáše Prouzy, Aleše Michla a dalších českých ekonomů.

Lídři Evropské unie se již dlouhou dobu snaží najít recept na to, jak zažehnat dluhovou krizi, která na starém kontinentu řádí jako černá ruka. I když se některé země pohybují na hranici bankrotu, Činovníci Unie nechtějí jejich pád za žádnou cenu připustit. Stále víc ekonomů je kritizuje s tím, že zachraňování zemí, kterým už podle všeho není pomoci, je jen zbytečným házením miliard eur do bezedné černé díry. Zastánci záchranných kroků naopak namítají, že zde nejde o osud Řecka či Portugalska, ale o celý projekt s názvem „Evropská unie“. Nyní na stole leží smlouva o fiskální unii, kterou mnozí považují za předzvěst toho, že se o národních rozpočtech bude časem rozhodovat v Bruselu nebo v Berlíně. Jiní tuto dohodu naopak vítají jako nutný krok k tomu, aby všechny členské státy dodržovaly přísná pravidla hospodaření a nedocházelo k dalšímu prohlubování dluhů.

Co si o této problematice myslí osobnosti ze světa financí, které oslovil server Peníze.cz? Měla se podle jejich názoru Česká republika přidat k fiskální unii, kterou dohodli čelní představitelé Unie evropské?

Nečas pokračuje ve vyčkávací taktice

Šéfové vlád 25 zemí se na konci ledna na bruselském summitu dohodli na novém paktu o rozpočtové kázni. Dohodu odmítly podpořit jen dva státy – Velká Británie a Česká republika. Zatímco v případě Britů nešlo o nijak překvapivou věc, odmítavý postoj premiéra Petra Nečase, který na summitu zastupoval Česko, většinu zástupců Unie zaskočil. A to i přesto, že už před summitem Nečas prohlašoval, že je pro něj pakt v jeho současné podobě nepřijatelný. Fakticky ale republika zaujala váhavý postoj, týž jako v případě půjčky Mezinárodnímu měnovému fondu na konci loňského roku. Nečas nám nechává otevřená zadní vrátka a připouští, že je možné, že Česko do fiskální unie časem přece vstoupí.

Uvnitř vládní koalice se opět rozhořel boj. Nečase za jeho postoj tvrdě kritizoval proevropský ministr zahraniční Karel Schwarzenberg, zástupci Věcí veřejných zas přišli s tradiční pohrůžkou odchodem z vlády, pokud nebude kvůli rozhodnutí o případném vstupu do fiskální unie vypsáno referendum.

ALEŠ MICHL

ekonom, analytik Raiffeisenbank

Naši politici už by do Bruselu neměli vůbec jezdit. Ztráta času. Měli by podchytit velké zakázky v Čině, Indii, jihovýchodní Asii, v Latinské Americe a Rusku a lobovat za české firmy.

TOMÁŠ PROUZA

ekonom

Určitě ano. Hlavním důvodem přitom není to, že se z nás stali zdiskreditovaní Švejkové, kteří sice o odpovědnosti rádi mluví, ale když dojde na lámání chleba, zbaběle se schovají za podivné řeči o nejasném způsobu domácí ratifikace dohody. Jde především o to, že jsme přišli o šanci zachovat si alespoň nějaký vliv na dění v Evropské unii. Základní podmínkou úspěšného fungování v Bruselu totiž je čitelnost. Proto sice všichni na jednu stranu kritizovali Británii za její veto, ale protože to bylo čitelné rozhodnutí, dělají všichni všechno možné proto, aby Británii vyšli vstříc. Nepochopitelný český postoj ale v rámci bruselské politiky znamená jediné – že s Čechy nemá cenu jednat a nemá cenu snažit se jim ustupovat, protože kdo ví, jestli dodrží to, co slíbí. A takový postoj nás bude v rámci jednání o evropských penězích v následujících letech stát pěkné miliardy.

Jednoduše řečeno – vyhodili jsme z okna miliardy korun výměnou za odmítnutí něčeho, co tato vláda vždy prosazovala. Nebo o tom tedy aspoň mluvila.

PETR MACH

ekonom

Jen šílenec by se mohl k takové smlouvě dobrovolně připojit. Ve smlouvě je napsáno, že země, které budou mít rozpočtový schodek, „se zavazují podporovat doporučení, která jim Evropská komise předloží“. Představme si, že u nás uspěje ve volbách nějaká strana, která bude chtít vyrovnat státní rozpočet a bude mít jasnou představu, jak ho vyrovnat. Zdědí po této vládě obrovský deficit 100 miliard korun. Evropská unie pak na nás vytáhne tuto smlouvu a bude po nás chtít, abychom plnili její podmínky, které se mohou velmi lišit od našich představ, jak rozpočet vyrovnat. Ta smlouva je dobrovolný ekonomický protektorát.

ALEŠ TŮMA

ekonom, analytik společnosti Partners

Rozhodně ne. Je pouze otázka času, kdy bude vznesen požadavek, abychom netrhali partu a kompletně harmonizovali daně. Samozřejmě směrem nahoru, ne dolů. Vize některých evropských politiků je uregulovat a udanit ekonomiku k smrti a my teď máme možná poslední šanci zůstat stranou. Ale za jednoho předpokladu – a sice, že český stát bude schopen hospodařit tak dobře a být tak konkurenceschopný, že někdy v budoucnu také nebude potřebovat nějaký ten záchranný balíček. Mám obavu, že tento předpoklad není splněn.

PETR TEPLÝ

ekonom

Rozhodně ano. V případě kritiky naší účasti se – podobně jako u půjčky pro MMF – jedná více o politický postoj „hradní“ části vládní koalice než o racionální postoj v dlouhodobém zájmu České republiky. Není se však čemu divit, neboť volby jsou za dveřmi a euroskepticismus se nyní nosí.

Chtěl bych upozornit na tři hlavní věci. Za prvé, pro Českou republiku je a bude vývoj v Evropské unii i eurozóně důležitý, proto je lepší se podílet na její záchraně a koordinaci. Velká Británie může být solitérem chránícím svoje City, ale co chrání svým postojem Česká republika? Fiskální suverenitu Česká republika již přeci částečně ztratila při přijetí „Six Packu“ z loňského prosince. Za druhé, měli bychom se zamyslet nad tím, jak to může Evropská unie nám a Británii osladit. V případě Británie je to například daň z finančních transakcí, kterou osobně považuji za ekonomický nesmysl. V případě České republiky se nabízí snížení dotací přes zemědělskou politiku (snížení dotačního limitu na velikost farmy) a kohezní politiku (snížením limitu podpory podle vyspělosti regionu). Za třetí, není paradoxní, že „vláda rozpočtové odpovědnosti“ odmítá přistoupit na institucionální ukotvení dluhové brzdy?

Závěrem bych chtěl zmínit, že zdlouhavost řešení stávajících problémů eurozóny souvisí s nemožnosti vyřešit následující „trilema“: nemožnost monetárního financování (vyšší angažovanost Evropské centrální banky se nelíbí Němcům), roztříštěnost bankovního sektoru eurozóny (bankovní federace je science fiction) a absence společné záruky za dluhy jednotlivých členských států. Fiskální unie je proto jediným reálným řešením, jak toto „trilema“ eurozóny vyřešit. Nicméně zůstává otázkou, jestli a kdy se ji podaří implementovat s ohledem na volební cyklus v jednotlivých členských zemích.

PATRIK NACHER

provozovatel serveru www.bankovnipoplatky.com

Ať už se ty různé unie, valy a smlouvy jmenují jakkoliv, jedno je jisté – řítíme se do propasti a žádný z politiků v Evropské unii s tím fakticky a prakticky nechce nic dělat. Na úrovni verbální a teoretické jsme už toho viděli a slyšeli tolik –! Počínaje tím, že si Řecko pomůže samo, přes první finanční pomoc, která měla být jedinou, až přes odpuštění velké části dluhů. Stejně to nakonec neodvratně skončí ve fázi faktického krachu této země. Jen nás ty mezifáze zdržují a stojí spoustu peněz a energie. Když pak někdo nesouhlasí s tím „hlavním“ proudem, dostává se prý do izolace. Že to nemá nic společného s ekonomikou a hospodařením, se už ví dávno. V posledních letech to už ale nemá nic společného ani s principy demokracie.

JAN TRAXLER

ekonom, ředitel FINEZ Investment Management

Osobně jsem zastánce volného pohybu osob, zboží a kapitálu. Nevidím však jako životaschopné vytvářet z Evropy Spojené státy evropské. Takže nevidím ani důvod, proč by se Česká republika měla připojovat k této dohodě.

LUKÁŠ KOVANDA

ekonom a publicista

V prvé řadě je třeba říct, že to nynější „haló“ kolem českého (a britského) nepodepsání nové fiskální smlouvy je bouří ve sklenici vody. Pravidla ze smlouvy vyplývající jsou totiž závazná pro členy eurozóny, ostatní členské země Evropské unie mají pozorovatelský status. Z hlediska ekonomického nebo z pohledu finančních trhů tudíž v podstatě vůbec nehraje roli, zda jsme podepsali, či ne. Kdo tvrdí opak, jen bájí, fantazíruje či straší. Nepodepsání smlouvy (které podle mě ještě ani nemusí být definitivní, neboť Nečasovo  „ne“ bylo velmi měkké, a pokud bude topka tlačit, podpis nakonec dost dobře může být realizován) však může mít dopad v politické oblasti: euročinovníci asi dají České republice „sežrat“, že se takto „troufale“ odmítla podílet na dalším z jejich projektů. Povede to zřejmě ke ztížení přístupu k evropským dotačním programům atp. Na druhou stranu, je třeba o tyto dotace tolik stát? Máme díky nim kdejakou novou cyklostezku, ale takové dálnice pořád vypadají jako tankodromy.