Dětská práce – skutečné zlo?
Arsen Lazarevič, Ekonomika, 04.01.2010
Jedním z často diskutovaných témat je dětská práce. Stále častěji se přitom objevují názory, že by bylo potřeba se státy, které ji tolerují, zakázat veškeré obchodní styky. Je to ale skutečně řešení?
Dětská práce byla donedávna běžným jevem i v Evropě. Vymizela až v průběhu 19. století díky hospodářskému rozvoji založenému na růstu produktivity. Nevymýtil ji tedy zákaz, ale pokrok. Zakázána byla fakticky až ve chvíli, kdy se stala zcela ojedinělým jevem.
Podle odhadů dnes na Zemi žije okolo 250 milionů dětí, které tvrdá práce připravila o dětství. Zhruba 70 procent z nich otročí v zemědělství. Pouze pět procent, tedy 10 až 15 milionů dětí, zaměstnávají odvětví soustředící se na export – vyrábějí boty, šijí oděvy nebo tkají koberce.
Johan Norberg ve své knize Globalizace zveřejnil jeden podstatný postřeh. Pokud děti, které nuceně pracují v průmyslu, touží po lepším a hodnotnějším životě, můžou (a nemalé procento z nich tak skutečně činí) vydělané peníze vynaložit na své vzdělání. Pokud budou i nadále úspěšné, jejich děti už v továrnách pracovat nebudou. Děti zaměstnané na venkově v zemědělství takovou šanci nemají.
Přestat obchodovat?
Představte si, že by vyspělé země situaci řešily různými obchodními omezeními.
Tato omezení, pokud budou efektivně implementována, pravděpodobně povedou k uzavření továren, které děti zaměstnávají. Postavení pracujících dětí se tak ale pouze zhorší, protože se budou muset vrátit k práci na poli skýtající nicotné šance na jakýkoliv vertikální sociální posun.
Jeden příklad za všechny: V roce 1992 se například zjistilo, že Wal-Mart prodával oblečení, které vyrobily děti v Bangladéši. Kongres tehdy zemím, kde se vyskytuje dětská práce, pohrozil zákazem dovozu jejich produktů. Dopad této hrozby byl pro tisíce děti, které v jejím důsledku přišly o práci, katastrofální – následné šetření mezinárodních organizací ukázalo, že mnohé z těchto dětí byly nuceny přejít do mnohem nebezpečnějších a hůře placených zaměstnaní. V několika případech se dokonce věnovaly prostituci. Více se dočtete v článku Stevena Greenhouse a Josepha Kahna Workers’ Rights: U.S. Effort to Add Labor Standards to Agenda Fails.
Nezhoršilo se ale jen postavení dětí. Ztrátou zaměstnání potomků často trpěly celé rodiny, které jsou na výdělcích dětí existenčně závislé. Sankce vyspělých států navíc v rozvojových zemích omezí hospodářský vývoj, a bude tak trvat mnohem déle, než tyto státy dosáhnou takové úrovně, aby dětská práce zcela vymizela.
Cesta volného trhu naštěstí zatím vítězí, a postavení dětí se tak rok od roku zlepšuje. Dokládají to i data organizace International Labour Organization. Čísla hovoří jasně: podíl dětí, které jsou nuceny pracovat v nejchudších zemích, za posledních 40 let klesl z 32 na 19 procent; ve skupině států s průměrnými příjmy pak dokonce z 28 na 7 procent. Příkladem za všechny je Indie, kde kleslo procento pracujících dětí z 35 procent před 50 lety na současných 12 procent.
Napadá mě tak otázka, zda různé neziskové organizace, které žádají okamžitý zákaz dětské práce, nejdou proti samotným dětem v těchto rozvojových zemích, kterým často nic jiného než pracovat nezbývá.
Foto: Profimedia.cz
