Evropské samovytahovací šle 2.0: Co bude dál?

Vlad Ender, Ekonomika, 05.11.2011

Minule jsem řekl, že Evropa se pokouší z finančních bažin vytáhnout na vlastních kšandách. A jméno těch šlí že zní euroval. Evropský summit minulý týden „úspěšně zachránil euro“ – alespoň pokud se podíváte na víc než pětiprocentní rally na světových burzách. Pořídila si snad Evropa místo šlí jeřáb? Nebo jsou to jen kšandy 2.0?

• Článek navazuje na první díl: Samovytahovací šle. Evropa jako baron Prášil

Do zachraňování ale trochu nečekaně hodil vidle ten, kdo záchranu nejvíc potřebuje. Řecko se rozhodlo, že o přijetí pomoci musí rozhodnout referendum. Po tomto prohlášení vývoj na trzích opět otočil. Řekněme ale, že premiér Papandreu bude pozvaný k Nicolasovi a Angele na kobereček a po návratu domů referendum uklidí zpátky do skříně. (Nebo už je definitivně uklizené? Uvidíme.)

Podle toho, co se zatím dostalo na veřejnost, nová verze eurovalu jeřáb nebude. Proslýchalo se také, že by minimálně rameno jeřábu dodala Čína, aby to nevypadalo, že stojí stranou, a hlavně aby se – až příště bude Evropa něco povídat o lidských právech či uměle podhodnocené měně – mohla zeptat Takže ty naše peníze už nepotřebujete, že ano? (Nestalo se, ale ani zde není vyjednávním konec…)

Napákovaný euroval: Evropa jde do steroidů

Pokud dobře rozumím dokumentům (a to je otázka, vypadá to, že jako obvykle byla vítězem nejednoznačnost – a každý si výstupy vyložil, jak chtěl a potřeboval), mělo by být jedním z výsledků summitu zvětšení Evropského fondu finanční stability na cca jeden bilion eur.

Ne zvětšením záruk, o kterých jsem psal posledně (to by neprošlo – Německo by reálně muselo ručit za víc než půl bilionu eur), ale tím, že se ze stávajícího eurovalu vytvoří jakési eurozáklady, na kterých se postaví nový val. Neboli jinak: fond finanční stability se napákuje, a stane se z něj „evropské CDO“. Současný fond bude tranší ekvity, která bude použita na pokrytí prvních x procent ztrát, kde hodnota x závisí na tom, jak velký je výsledný fond a nakolik věříte zárukám. Zbytek fondu budou peníze, které si Evropa půjčí od investorů – nebo alespoň doufá, že jí je někdo půjčí.

Jak to bohužel vypadá, když jde do tuhého, politikové, kteří proklínali bankéře s jejich strukturovanými obligacemi, se sami se začnou chovat stejně. Problém nového fondu je úplně stejný jako u neslavných CDO – korelace. U hypotečních dluhopisů to znamenalo, že „nejlepší“ tranše – s ratingem AAA – byla ve skutečnosti stejně riskantní jako nejrizikovější tranše ekvity. Všechny hypotéky v dluhopisech selhaly najednou. Žádných „prvních 20 procent“ nebylo, dlouho nebylo skoro nic – a potom nejednou sto procent. I napákovanému E-CDO (CDO založenému na EFSF) hrozí stejně riziko. Pokud by Řecko mohlo selhat samo o sobě, bez nebezpečí pro jiné státy, už dávno by ho Evropa nechala plavat. Šance, že PIIGS zbankrotují, ale zbytek Evropy to nijak nezasáhne, je v podstatě nulová. Dovedete si představit, že by němečtí daňoví poplatníci chtěli platit Číňanům za zkrachovalé Italy? Já tedy ne.

Bludný kruh

Investory si teď můžeme rozdělit do dvou skupin. Na ty, nad kterými Evropská unie nemá v podstatě žádnou moc (Čína, Rusko, Spojené státy... ), a ty, kterým něco může nařídit (hlavně banky v zemích Evropské měnové unie).

• Tak nejprve první skupina. Po debaklu s původními hypotečními CDO má asi jen málokterý investor první kategorie zájem investovat do super-korelované strukturované obligace. Tedy pokud bereme v potaz finanční investory. Pokud se podíváme na geopolitické investory – Čínu, Rusko – je docela možné že eurovalu nějaké to euro hodí výměnou za politické či ekonomické ústupky. Že by tím ale Evropa měla být nadšená, bych si nemyslel.
• A druhá skupina – s ní jsme zpátky u vlastních šlí. Druhou skupinu přece tvoří banky v Evropské měnové unii, které nemají životnost o nic větší než jejich vlády (spíš menší). Vytahovat se z finančních problémů dluhem, který si sám koupím – baron Prášil by s takovou historkou měl jistě úspěch, ale uskutečnit něco takového... je to možné? Nu, Belgičané s tím už mají zkušenost – akcie belgické banky Dexia se kupovaly za peníze půjčené od Dexie, jistina byly ty samé akcie...

Prokouknuto

Nový Evropský fond finanční stability je tedy, jen jako byste přeložili své šle nadvakrát: protože jsou teď „pevnější“, tak se za ně z bažiny vytáhněte snadněji. V nejlepším případě, s použitím čínských, ruských a podobných materiálů můžou nové a silnější šle Evropě koupit pár let, ale pořád vůbec neřeší fundamentální problémy evropských ekonomik. Bohužel jsme zatím taky neviděli nic, co by ukazovalo, že je Evropa řešit chce nebo že by alespoň přiznala, že existují.

Navíc aukce italských dluhopisů minulý týden a vývoj jejich cen od té doby doložily, že úvěrové trhy na rozdíl od akciových (úvěrové trhy jsou obecně chytřejší než akciové – dluhopisy jsou méně likvidní a zbavujete se jich podstatně hůř, a investoři vám ztráty méně odpouštějí) tento další pokus evropských politiků o mlžení prohlédly velice rychle.