Finanční seismograf: jeden lehman jako základní jednotka stresu
Pavel Kohout, Ekonomika, 28.01.2012
V obdobích mimořádných finančních událostí se může hodit ukazatel míry závažnosti situace. Něco jako seismograf. Jaký ukazatel ovšem použít? Pokles HDP se projeví až se zpožděním, ukazatele založené na chování finančních trhů mohou být zatíženy panikou nebo naopak přehnanou euforií.
Věnujte pozornost následujícímu obrázku:
Zdroj: Pavel Kohout
Co vidíme? Indikátor se za normálních podmínek pohybuje kolem hodnot 0,3 až 0,4. Hodnota 1 odpovídá prvnímu týdnu roku 2009, kdy vrcholila panika po pádu Lehman Brothers; toto měřítko bylo ostatně zvoleno úmyslně.
Zavedeme-li jeden lehman jako jakousi jednotku finančního stresu, můžeme vidět, že začátkem roku 2012 dostoupil stres v eurozóně až k hodnotě 1,2 lehmanu. Neméně zajímavý je fakt, že indikátor zaznamenal mírně zvýšenou hodnotu již v létě 2007, kdy se v Evropě zdánlivě ještě nic nedělo.
Jak se indikátor stresu počítá?
Překvapivě jednoduše. Jde jen o součet tří časových řad: (1) závazky Evropské centrální banky vůči úvěrovým institucím v eurozóně v rámci operací spojených s udržovacím obdobím povinných minimálních rezerv; (2) půjčky ECB úvěrovým institucím, též v rámci operací... atd.; (3) objem dlouhodobých repo operací neboli LTRO.
Proč a jak to vlastně funguje?
První časová řada znamená, kolik si evropské komerční banky krátkodobě ukládají u Evropské centrální banky. Pokud je to víc, než je nezbytně nutné v rámci povinných minimálních rezerv, znamená to, že banky si navzájem nedůvěřují a uchylují se k centrální bance jako jediné protistraně, která je dokonale bezriziková. To je bezpochyby signál finančního stresu.
Druhá řada říká, kolik je Evropská centrální banka nucena půjčit komerčním bankám, aby podpořila jejich krátkodobou likviditu. Je-li ohrožena likvidita bank, je ohrožený celý finanční systém, čemuž se centrální banka samozřejmě snaží zabránit. Zvýšená aktivity v této oblasti ukazuje, že se děje něco neobvyklého.
Třetí řada (LTRO) nám sděluje, jaký objem likvidity se Evropská centrální banka snaží nalít do bankovního systému, aby podpořila jeho likviditu na delší dobu, než kolik činí udržovací období (což je mimochodem čtrnáct dní). Jsou dokonce názory, že Evropská centrální banka se tak snaží podpořit i solventnost bank. Tak nebo onak, čím víc LTRO, tím větší starost má ECB o stabilitu evropského bankovnictví.
Součet těchto tří řad je upraven o růst peněžní zásoby, aby hodnota indikátoru samovolně nerostla v průběhu času. To celé je pak vztaženo k hodnotě 1,00 pro první týden roku 2009.
Tvrdá data, včasná varování
Indikátor finančního stresu tedy vychází jen z oficiálních dat publikovaných Evropskou centrální bankou. Protože tři časové řady banka publikuje po týdnech, je ukazatel poměrně včasný. Navíc odráží aktuální politiku centrální banky, o níž lze předpokládat, že je dobře informovaná a jedná profesionálně (nebo by alespoň měla.)
V neposlední řadě, indikátor je založen na velkých objemech peněz v řádu tisíců miliard euro. Nemá tedy hodnotu pouhé ankety „co si kdo myslí“, ale vypovídá o reálných pohybech velkých financí.
Indikátor finančního stresu neslouží jako indikátor hospodářských recesí, protože finanční stres ještě nemusí nutně znamenat pokles reálné ekonomické aktivity. Lze uvažovat o využití indikátoru pro hodnocení vývoje akciového trhu, protože růst stresu je celkem logicky spojen s poklesem akciových indexů a naopak; nicméně v této oblasti patrně nebude možné generovat jednoznačné nákupní a prodejní signály.
Účelem indikátoru také není nahradit obvyklejší měřítka používaná pro podobné účely – zejména rizikové přirážky dluhopisů – ale doplnit je. Je zřejmé, že Evropská centrální banka vykazovala jasné známky razantní změny chování již v době, kdy trhy dluhopisů ještě nerušeně spaly. V tom by mohl být hlavní přínos indikátoru.
