Greenspanovy bubliny
Arsen Lazarevič, Ekonomika, 11.01.2010
V roce 1995 začaly akciové trhy na celém světě nezdravě růst. Většina investorů uvěřila v růžovou budoucnost, představovanou nízkou inflací, prudkým růstem HDP, výhodnými sazbami a vidinou snadného zbohatnutí na akciových trzích.
Celé toto období doprovázela rezignace tehdejšího šéfa FEDu Alana Greenspana na jakékoliv potírání spekulativních nákupů: „Mezi lety 1994 a 1995 jsme se s nimi pokusili vypořádat, ale selhali jsme. Zjistili jsme, že americká centrální banka není schopna spekulace rozptylovat postupně. Úrokové sazby by totiž musely vystoupat nad deset procent, aby burza ztratila pevnou půdu pod nohama a ekonomika byla zničena. Proto jsme se nesoustředili na spekulaci samotnou, ale na vypořádání se s jejími následky.“ Citace pochází z knihy Greenspanovy bubliny od Williama A. Fleckensteina a Fredericka Sheehana.
Co tím Alan Greenspan myslel? Jaké kroky podnikl, aby škody odstranil? Vždyť úrokové sazby dosáhly svého devítiprocentního maxima již v roce 1989 a od roku 1994 se k němu nikdy nepřiblížily ani vzdáleně (nejvýše se dostaly na šest procent).
Greenspan tak jen hnal vodu na mlýn hladovým spekulantům, kteří začali propadat magické droze zvané sektor informačních technologií. Poslední hřebík do rakve racionálního uvažování pak šéf FEDu zatloukl v červenci 1995, kdy snížil úrokové sazby z 6 procent na 5,75 procenta i přesto, že k tomu nebyl žádný racionální důvod a logika věci hovořila pro postup zcela opačný. Jak totiž praví jedna ze základních pouček: akciový trh by neměl růst rychleji než HDP. Z grafu (viz níže nebo zde) ale jasně vyplývá, že Greenspan toto zlaté pravidlo ignoroval. Nejspíše tomu tak bylo proto, že spekulaci považoval za příliš silného protivníka, s nímž je jakýkoliv boj předem odsouzen k neúspěchu.
Jen pro zajímavost: mnoho později neúspěšných IT firem těžilo především ze zisků utržených prodejem svých akcií na burze. V podstatě se tedy jednalo o obyčejnou pyramidovou hru: kdo včas vystoupil, vydělal, zatímco ti, kteří přišli pozdě nebo neodešli včas, přišli o všechno.
Neúměrně vysoká spekulace ale ovlivnila i (iluzorní) růst HDP a pomohla vytvořit přebytkový rozpočet. Politici opití rohlíkem pak snadno nabyli (mylného) dojmu o neotřesitelnosti americké ekonomiky a předkládali další a další zákony, jejichž jediným cílem bylo státní zisky co nejrychleji utratit.
Když bublina počátkem nového tisíciletí splaskla, americká ekonomika se málem propadla do recese. Tehdy však Greenspan přispěchal, aby ji jako udatný rytíř „zachránil“ snížením úrokových sazeb. Očistné procesy, pro které byste tehdy jen těžko hledali vhodnější dobu, však neproběhly. Místo nich se okamžitě začaly živit dvě nové bubliny – nemovitostní a pod heslem Žijme na dluh i ta spotřební.
Co současný šéf FEDu?
Kdo doufal, že se po Greenspanově odchodu situace zlepší, musí být velmi zklamán. Ben Bernanke je totiž ještě horším šéfem FEDu než Greenspan. Nejenže jsou nyní úrokové sazby na nejnižší hodnotě v historii Spojených států (banky si půjčují prakticky za hubičku), ale tenhle Darth Vader americké ekonomiky dokonce tiskne peníze na odkup státních dluhopisů!
Co však považuji za pozitivní, je to, že v USA přece jen probíhá určitý očistný proces, který se nese ve znamení obrovského nárůstu produktivity. Ta ve třetím kvartále rostla o 9,5 procenta, což je třikrát více než v běžném „nekrizovém“ období. Vidina dalších levných peněz však může kdykoli v budoucnu tento proces přerušit. Další krize se proto již pomalu rýsují na obzoru.
Foto: Profimedia.cz
