Hold Katalánsku, verze 2012
Pavel Kohout, Ekonomika, 04.06.2012
Nejbohatší provincie Španělska se zadlužuje, aby mohla dotovat Madrid.
Evropská finanční krize má některé pikantní souvislosti. Například španělské provincii Katalánsko hrozí podobný osud jako Řecku. Katalánské dluhopisy nesou výnosy od 17,25 procenta (dvouletý dluhopis) do 11,39 procenta (dluhopis splatný v listopadu 2016), což odpovídá Řecku bezprostředně před bankrotem. Agentura Standard & Poor’s snížila rating Katalánska na stupeň BBB-.
Aby podobnost byla dokonalá, Katalánci budou muset během zbytku roku 2012 refinancovat dluh ve výši téměř 13,5 miliardy eur, což za nynějších tržních podmínek nezní jako reálný cíl. Velikost katalánské ekonomiky je mimochodem velmi podobná jako velikost ekonomiky Řecka. Platební neschopnost by tedy byla srovnatelně velký problém.
Rozpočtová federace
Znamená to, že Katalánci nedovedou hospodařit? Že jsou další zemí, která si žila nad poměry a nyní žadoní o solidaritu? Ale vůbec ne. Přesný opak je pravdou: Katalánsko je nejbohatší španělská provincie. A také nejvíc daňově zatížená. Právě tady je pramen problémů.
Španělsko je velký stát, který funguje na principu fiskální neboli rozpočtové federace. Vznešený termín jednoduše znamená, že bohatší doplácejí na chudší. Katalánsko už dlouho odvádí do madridského rozpočtu mnohem víc, než kolik dostává. Katalánský ministr hospodářství Andreu Mas-Colell uvádí, že během let 1986 až 2009 Katalánsko přispělo do centrálního španělského rozpočtu průměrně 19,73 procenta svého HDP a dostalo zpět 11,17 procenta HDP. To znamená, že z každého eura, které Katalánec zaplatí na daních, se 43 centů utratí jinde než v Katalánsku. Ještě jinak řečeno, jde o čistou dotaci do centra ve výši kolem 8,5 procenta katalánského hrubého domácího produktu ročně – opravdu těžké závaží! Podle posledních údajů z roku 2009 katalánská bilance vůči Madridu dosáhla hodnoty 14,493 miliardy eur, ekvivalent 8,4 procenta HDP. To je mimochodem o něco více, než kolik si během roku 2012 Katalánsko potřebuje půjčit. Nejbohatší provincie se tedy zadlužuje proto, aby mohla dotovat Madrid.
Česká zkušenost
Zkusme si promítnout tato čísla do českých podmínek. Dejme tomu, že Česká republika je součástí nějakého federálního celku; v roce 2011 Češi pošlou do federálního hlavního města 751 miliard korun, zpátky se vrátí 425 miliard. Zbytek představuje solidární příspěvek spoluobčanům. Katalánci nyní přispívají do Madridu částkou 2251 eur na hlavu. Líbilo by se nám dotovat naše federální spoluobčany částkou 32 000 Kč ročně na každého Čecha včetně důchodců a kojenců?
Ale počkat – vždyť my jsme už něco podobného zažili! Přesně řečeno naši předkové, když bohaté České království a Moravské markrabství dotovaly tehdy mnohem chudší Rakousko. Pouze Vídeň měla za starého Rakouska vyšší HDP na hlavu než české země – právě proto, že se zde vybíraly daně. Kdo financoval výstavné vídeňské paláce, které dnes jezdíme obdivovat jako turisté? Z větší části Češi a Moravané. České království mělo v roce 1910 o 19 procent vyšší HDP na hlavu než Rakousko a o 29 procent vyšší HDP na hlavu, než kolik byl průměr celé habsburské monarchie.
Není divu, že Rakousko-Uhersko se rozpadlo. A není to ani trochu škoda. Též není překvapivé, že i mnozí Katalánci mají podobné myšlenky: „Madrit ens roba“ – Madrid nás okrádá – lze často číst na internetových fórech. Osamostatnění země je krajně nereálnou vizí, ale pocit hořkosti a nespravedlnosti je velmi skutečný. O to více muselo být potupné, když v pátek 25. května katalánský regionální prezident Artur Mas dosti zoufale žádal madridskou vládu, aby garantovala katalánské dluhopisy. Agentura Reuters tuto žádost přímo interpretovala jako žádost o finanční pomoc. Katalánské oficiální zdroje tento výklad popírají, jde zatím jen o žádost o garance.
Měnová unie nemůže fungovat bez rozpočtové unie?
Nicméně hrozba platební neschopnosti nejbohatší španělské provincie je reálná. Katalánské dluhopisy nesou výnosy od 17,25 procenta (dvouletý dluhopis) do 11,39 procenta (dluhopis splatný v listopadu 2016).
Je pozoruhodné, že deficit katalánského rozpočtu je menší než čistá částka, kterou Katalánsko ročně posílá do Madridu, takže jde vlastně o krizi způsobenou rozpočtovým federalismem. Kdyby nebylo federální rozpočtové ždímačky, Katalánsko by mohlo mít vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet. A mimochodem, cokoli bylo řečeno o Katalánsku, platí s trochu jinými čísly také pro sousední Valencii. Také ona čelí finanční krizi způsobené fiskálním federalismem. Přitom rozpočtový federalismus mnozí politici a salonní ekonomové pokládají za řešení evropské finanční krize! Kolikrát jsme mohli slýchat moudra ve smyslu „měnová unie nemůže fungovat bez rozpočtové unie“ anebo „eurozóna potřebuje federální ministerstvo financí“.
To všechno jsou nesmysly. Snaha o vytvoření celoevropské rozpočtové unie v lepším případě vyšumí do ztracena; v horším případě vznikne loupeživé monstrum. Katalánci již vědí.
Psáno pro Lidové noviny
