Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Hyperinflační apokalypsa (II): Tiché škytnutí

Gonzalo Lira
Gonzalo Lira
4. 11. 2010
 6 451

Nacházíme se uprostřed deflační fáze. Současná globální recese stlačila úroveň agregátní poptávky i agregátních cen jako nikdy předtím. Od úvěrového kolapsu v září 2008 americká i světová ekonomika pomalu klesají ke dnu. Tak proč vás strašíme hyperinflací? Protože může udeřit dříve, než řeknete švec. Více se dozvíte v dnešním pokračování třídílného seriálu.

Hyperinflační apokalypsa (II): Tiché škytnutí

V minulém díle jsem psal o tom, proč není debata o hyperinflaci šílená, i když právě procházíme deflací. Jak a odkud ale hyperinflace uděří?

Jednoho dne, když se zrovna na trhu neděje nic výjimečného, ovšem všeobecná nervozita dosahuje horečnaté úrovně (jak jsme toho svědky už nějakou chvíli), zazní na trhu komodit tiché škytnutí – nevelké, ovšem náhlé poskočení ceny některé klíčové komodity, třeba ropy.

To zahýbe výnosy dluhopisů, jelikož manažeři investičních fondů sníží svá dluhopisová portfolia a pokusí se vydělat na vzrůstu dané komodity. (Ve skutečnosti to nebudou samotní manažeři, nýbrž jejich automatické obchodní systémy). Fondy začnou zničehonic prodávat své – třeba americké - dluhopisy, protože nic výhodnějšího na prodej v tu chvíli mít nebudou.

Nebude to však objem tohoto výprodeje, co upoutá pozornost Bernankeho a FEDu, nýbrž načasování. Dojde k němu totiž chvíli před velkou aukcí dluhopisů. A tak Bernanke nabízené dluhopisy skoupí, aby výprodej kompenzoval a udržel tak nízké výnosy jednak v rámci boje proti deflaci, ale samozřejmě i s ohledem na úroveň financování státního dluhu. FED dosud prováděl „kvantitativní uvolňování dia“ a žádný konec světa nenastal. To dodá Bernankovi kuráže! Proto se rozhodne udusit ono malé škytnutí hned v zárodku.

Nákup však provede tak masivním způsobem, že manažeři fondů vrhnou do jeho čekající náruče ještě víc státního papíru – nikoli však ze strachu, přinejmenším ne zpočátku. V prvních zhruba 15 minutách bude tento výprodej s největší pravděpodobností spořádaný a manažeři si budou v té chvíli říkat, že později tytéž dluhopisy zase skoupí, samozřejmě levněji.

Run na dluhopisy

FED si nicméně celou situaci vyloží jako run na státní dluhopisy. Dobře si je totiž vědom šeptandy, která už nějaký čas zní na dluhopisovém trhu, že americké treasuries jsou bublina. Proto otevře svá okna s likviditou dokořán a skoupí všechny dluhopisy v dohledu, samozřejmě v zájmu udržení „cenové stability“ a „uklidnění trhů“.

Klíčovou roli v tomto dramatu ale sehrají velké Too Big To Fail banky. Abyste rozuměli, s těmito „americkými zombiemi“ je ta potíž, že nebyly znárodněny a přitom se těší všem hlavním pozitivům znárodnění – bezmezné likviditě, pozastavení účetních a regulatorních pravidel – a zároveň mohou stále jednat z vlastní vůle a ve vlastním zájmu. Proto také ty obscénní bonusy, vyplácené navzdory de facto insolvenci. Proto také ona neochota půjčovat v prostředí oslabené ekonomiky. Proto také ono křečkování státních peněz a bezohledné obchodní praktiky. Jejich ředitelé totiž ihned pochopili, že chtějí-li se dostat ke korýtku přecpanému všemi těmi státními dobrotami – bailouty, garancemi, likviditou a hlavně slaďoučkými bonusy – musejí tančit, jak FED píská, a skupovat treasuries. Tím vlastně pomáhají maskovat monetizaci státního dluhu, jíž jsme svědky už od roku 2008, kdy FED začal od bank skupovat toxická aktiva.

Jakmile ale nezkrachovatelné banky zaznamenají „run“ na státní dluhopisy, zapomenou na nepsanou dohodu s FEDem a dají přednost vlastnímu zájmu – jako jedni z prvních začnou odprodávat dluhopisy ve velkém. Budou předvojem nadcházející tsunami.

A tak začne fáze paniky – fondoví manažeři uvidí, že FED hromadně skupuje treasuries, zatímco americké zombie je hromadně odprodávají a že to vše se děje pár dnů před další velkou emisí. I oni proto začnou své treasuries hromadně odprodávat. Budou si dobře vědomi toho, jak křehká je americká ekonomika, jak předlužená je federální vláda, že americké dluhopisy už připomínají ty řecké. Nejsou hloupí – každý přece ví, že na trhu dluhopisů je bublina. Spousta lidí – včetně mne – má za to, že FED, ministerstvo financí a americké zombie uzavřely trojstrannou dohodu o tajné monetizaci dluhu – ministerstvo emituje dluh, aby bylo na vládní výdaje, a nezkrachovatelné banky jej skupují za peníze od Bernankeho. Zda je to opravdu tak, ale ve skutečnosti není podstatné. Hlavní je, že tato teorie figuruje v obecném povědomí. A jakmile dojde k panice, stává se obecné podvědomí obchodní strategií.

Takže jakmile začne FED hromadně skupovat státní dluhopisy, aby podepřel jejich cenu, řeknou si fondoví manažeři: „Je nejvyšší čas vzít nohy na ramena.“

Ještě jednou zdůrazňuji, že to nebude Čína ani Japonsko, kdo se tak náhle rozhodne utéct – těmto dvěma zemím naopak zbude v ruce černý Petr. Budou to právě samotní američtí a (v závislosti na tom, kdy přesně k tomu dojde) evropští manažeři investičních fondů, kteří zahnou kramle jako první. Bude to blesková panika, nikoli nepodobná bleskovému krachu loňského května. Události, které zde líčím, se odehrají během velmi krátké doby – zřejmě za méně než hodinu. Ovšem na rozdíl od květnového krachu se trh už nevzpamatuje.

Podotýkám také, že treasuries si navzdory výprodeji udrží své výnosy. Alespoň zpočátku. Proč? Inu protože FED, pevně odhodlaný zachovat „cenovou stabilitu“, bude zpočátku bránit rozšiřování spreadů – právě proto také všichni začnou ozlomkrk prodávat. Bernankova zarážka ale trhy neuklidní, nýbrž naopak – FED vlastně nabídne trhu příležitost k prodeji, jakou nelze nevyužít.

První fondoví manažeři a ředitelé nezkrachovatelných bank, kteří se zbaví svých treasuries, se pochopitelně začnou záhy poohlížet, kam by zaparkovali svou hotovost.

A zrak jim padne na komodity!

 

Než onen děsuplný den skončí, komodity všech tvarů a barev – vzácné i průmyslové kovy, ropa, potraviny – vyletí až k Měsíci. Nebude to však proto, že běžní občané ztratili důvěru v dolar (k tomu dojde až v následujících dnech a týdnech), nýbrž proto, že treasuries přestanou být jistým uchovatelem hodnoty. Kam tedy všichni ti fondoví manažeři uloží své stohy čerstvě nabytých dolarů? Do velkého starého trezoru? Pod matraci? Do eur? Ne, do komodit. V časech paniky začnou platit za nejjistějšího uchovatele hodnoty, stejně jako platily státní dluhopisy za jediného jistého uchovatele hodnoty, jakmile přede dvěma třemi lety zkysly všechny ty hypoteční papíry.

Nepůjde však o žádné ETF nebo deriváty – ty trh zavrhne (správně) coby instrument ještě pochybnější než treasuries. Na rozdíl od éry před Krachem 2008 si budou lidé tentokrát dávat pozor na to, s kým obchodují. Run na komoditním trhu se bude týkat reálných, fyzických komodit. Na konci onoho černého dne budou komodity dražší o 50 až 100 %. A na konci černého týdne to bude už 150 až 250 %. (Můj soukromý odhad – zlato bude potlačené, ale stříbro vystřelí nejvýš ze všech – na 100 dolarů za unci během prvního týdne.)

Samozřejmě že jakmile začnou komodity stoupat, pocítí řadoví občané poprvé na vlastní kůži, co to je hyperinflace. Nejdříve u benzinových pump.

Závěrečný díl seriálu najdete zde.

Pro Finmag přeložil Aleš Drobek.

Anglický origiál byl publikován na blogu http://gonzalo­lira.blogspot­.com/.

Foto: profimedia.cz

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
1
+

Sdílejte

Diskutujte (45)

Vstoupit do diskuze
Gonzalo Lira

Gonzalo Lira

Vyrůstal v New Yorku, Miami a Guayaquilu, nyní žije v Santiago de Chile. Je autorem několika novel a experimentální prózy, zabývá se rovněž filmovou režií a produkcí. Od loňského roku publikuje analýzy... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo