Claimer

Hyperinflační apokalypsa (II): Tiché škytnutí

Nacházíme se uprostřed deflační fáze. Současná globální recese stlačila úroveň agregátní poptávky i agregátních cen jako nikdy předtím. Od úvěrového kolapsu v září 2008 americká i světová ekonomika pomalu klesají ke dnu. Tak proč vás strašíme hyperinflací? Protože může udeřit dříve, než řeknete švec. Více se dozvíte v dnešním pokračování třídílného seriálu.

Hyperinflační apokalypsa (II): Tiché škytnutí

V minulém díle jsem psal o tom, proč není debata o hyperinflaci šílená, i když právě procházíme deflací. Jak a odkud ale hyperinflace uděří?

Jednoho dne, když se zrovna na trhu neděje nic výjimečného, ovšem všeobecná nervozita dosahuje horečnaté úrovně (jak jsme toho svědky už nějakou chvíli), zazní na trhu komodit tiché škytnutí – nevelké, ovšem náhlé poskočení ceny některé klíčové komodity, třeba ropy.

To zahýbe výnosy dluhopisů, jelikož manažeři investičních fondů sníží svá dluhopisová portfolia a pokusí se vydělat na vzrůstu dané komodity. (Ve skutečnosti to nebudou samotní manažeři, nýbrž jejich automatické obchodní systémy). Fondy začnou zničehonic prodávat své – třeba americké - dluhopisy, protože nic výhodnějšího na prodej v tu chvíli mít nebudou.

Nebude to však objem tohoto výprodeje, co upoutá pozornost Bernankeho a FEDu, nýbrž načasování. Dojde k němu totiž chvíli před velkou aukcí dluhopisů. A tak Bernanke nabízené dluhopisy skoupí, aby výprodej kompenzoval a udržel tak nízké výnosy jednak v rámci boje proti deflaci, ale samozřejmě i s ohledem na úroveň financování státního dluhu. FED dosud prováděl „kvantitativní uvolňování dia“ a žádný konec světa nenastal. To dodá Bernankovi kuráže! Proto se rozhodne udusit ono malé škytnutí hned v zárodku.

Nákup však provede tak masivním způsobem, že manažeři fondů vrhnou do jeho čekající náruče ještě víc státního papíru – nikoli však ze strachu, přinejmenším ne zpočátku. V prvních zhruba 15 minutách bude tento výprodej s největší pravděpodobností spořádaný a manažeři si budou v té chvíli říkat, že později tytéž dluhopisy zase skoupí, samozřejmě levněji.

Run na dluhopisy

FED si nicméně celou situaci vyloží jako run na státní dluhopisy. Dobře si je totiž vědom šeptandy, která už nějaký čas zní na dluhopisovém trhu, že americké treasuries jsou bublina. Proto otevře svá okna s likviditou dokořán a skoupí všechny dluhopisy v dohledu, samozřejmě v zájmu udržení „cenové stability“ a „uklidnění trhů“.

Klíčovou roli v tomto dramatu ale sehrají velké Too Big To Fail banky. Abyste rozuměli, s těmito „americkými zombiemi“ je ta potíž, že nebyly znárodněny a přitom se těší všem hlavním pozitivům znárodnění – bezmezné likviditě, pozastavení účetních a regulatorních pravidel – a zároveň mohou stále jednat z vlastní vůle a ve vlastním zájmu. Proto také ty obscénní bonusy, vyplácené navzdory de facto insolvenci. Proto také ona neochota půjčovat v prostředí oslabené ekonomiky. Proto také ono křečkování státních peněz a bezohledné obchodní praktiky. Jejich ředitelé totiž ihned pochopili, že chtějí-li se dostat ke korýtku přecpanému všemi těmi státními dobrotami – bailouty, garancemi, likviditou a hlavně slaďoučkými bonusy – musejí tančit, jak FED píská, a skupovat treasuries. Tím vlastně pomáhají maskovat monetizaci státního dluhu, jíž jsme svědky už od roku 2008, kdy FED začal od bank skupovat toxická aktiva.

Jakmile ale nezkrachovatelné banky zaznamenají „run“ na státní dluhopisy, zapomenou na nepsanou dohodu s FEDem a dají přednost vlastnímu zájmu – jako jedni z prvních začnou odprodávat dluhopisy ve velkém. Budou předvojem nadcházející tsunami.

A tak začne fáze paniky – fondoví manažeři uvidí, že FED hromadně skupuje treasuries, zatímco americké zombie je hromadně odprodávají a že to vše se děje pár dnů před další velkou emisí. I oni proto začnou své treasuries hromadně odprodávat. Budou si dobře vědomi toho, jak křehká je americká ekonomika, jak předlužená je federální vláda, že americké dluhopisy už připomínají ty řecké. Nejsou hloupí – každý přece ví, že na trhu dluhopisů je bublina. Spousta lidí – včetně mne – má za to, že FED, ministerstvo financí a americké zombie uzavřely trojstrannou dohodu o tajné monetizaci dluhu – ministerstvo emituje dluh, aby bylo na vládní výdaje, a nezkrachovatelné banky jej skupují za peníze od Bernankeho. Zda je to opravdu tak, ale ve skutečnosti není podstatné. Hlavní je, že tato teorie figuruje v obecném povědomí. A jakmile dojde k panice, stává se obecné podvědomí obchodní strategií.

Takže jakmile začne FED hromadně skupovat státní dluhopisy, aby podepřel jejich cenu, řeknou si fondoví manažeři: „Je nejvyšší čas vzít nohy na ramena.“

Ještě jednou zdůrazňuji, že to nebude Čína ani Japonsko, kdo se tak náhle rozhodne utéct – těmto dvěma zemím naopak zbude v ruce černý Petr. Budou to právě samotní američtí a (v závislosti na tom, kdy přesně k tomu dojde) evropští manažeři investičních fondů, kteří zahnou kramle jako první. Bude to blesková panika, nikoli nepodobná bleskovému krachu loňského května. Události, které zde líčím, se odehrají během velmi krátké doby – zřejmě za méně než hodinu. Ovšem na rozdíl od květnového krachu se trh už nevzpamatuje.

Podotýkám také, že treasuries si navzdory výprodeji udrží své výnosy. Alespoň zpočátku. Proč? Inu protože FED, pevně odhodlaný zachovat „cenovou stabilitu“, bude zpočátku bránit rozšiřování spreadů – právě proto také všichni začnou ozlomkrk prodávat. Bernankova zarážka ale trhy neuklidní, nýbrž naopak – FED vlastně nabídne trhu příležitost k prodeji, jakou nelze nevyužít.

První fondoví manažeři a ředitelé nezkrachovatelných bank, kteří se zbaví svých treasuries, se pochopitelně začnou záhy poohlížet, kam by zaparkovali svou hotovost.

A zrak jim padne na komodity!

 

Než onen děsuplný den skončí, komodity všech tvarů a barev – vzácné i průmyslové kovy, ropa, potraviny – vyletí až k Měsíci. Nebude to však proto, že běžní občané ztratili důvěru v dolar (k tomu dojde až v následujících dnech a týdnech), nýbrž proto, že treasuries přestanou být jistým uchovatelem hodnoty. Kam tedy všichni ti fondoví manažeři uloží své stohy čerstvě nabytých dolarů? Do velkého starého trezoru? Pod matraci? Do eur? Ne, do komodit. V časech paniky začnou platit za nejjistějšího uchovatele hodnoty, stejně jako platily státní dluhopisy za jediného jistého uchovatele hodnoty, jakmile přede dvěma třemi lety zkysly všechny ty hypoteční papíry.

Nepůjde však o žádné ETF nebo deriváty – ty trh zavrhne (správně) coby instrument ještě pochybnější než treasuries. Na rozdíl od éry před Krachem 2008 si budou lidé tentokrát dávat pozor na to, s kým obchodují. Run na komoditním trhu se bude týkat reálných, fyzických komodit. Na konci onoho černého dne budou komodity dražší o 50 až 100 %. A na konci černého týdne to bude už 150 až 250 %. (Můj soukromý odhad – zlato bude potlačené, ale stříbro vystřelí nejvýš ze všech – na 100 dolarů za unci během prvního týdne.)

Samozřejmě že jakmile začnou komodity stoupat, pocítí řadoví občané poprvé na vlastní kůži, co to je hyperinflace. Nejdříve u benzinových pump.

Závěrečný díl seriálu najdete zde.

Pro Finmag přeložil Aleš Drobek.

Anglický origiál byl publikován na blogu http://gonzalo­lira.blogspot­.com/.

Foto: profimedia.cz

Komentovat
Tisknout Poslat Emailem
*
*
*
Zobrazit tiny url:


AUTOR Gonzalo Lira

Vyrůstal v New Yorku, Miami a Guayaquilu, nyní žije v Santiago de Chile. Je autorem několika novel a experimentální prózy, zabývá se rovněž filmovou režií a produkcí. Od loňského roku publikuje analýzy na ekonomickém blogu Zero Hedge, Seeking Alpha, či Business Insider.

Vyrůstal v New Yorku, Miami a Guayaquilu, nyní žije v Santiago de Chile. Je autorem několika novel a experimentální prózy, zabývá se rovněž filmovou režií a produkcí. Od loňského roku publikuje analýzy na ekonomickém blogu Zero Hedge, Seeking Alpha, či Business Insider.

Další články autora

Zobrazit všechny komentáře Skrýt všechny komentáře Komentáře / zobrazeno 42 z 45 komentářů
Váš komentář k článku

Pro psaní komentářů se musíte přihlásit. Pokud ještě nemáte svůj účet, tak se .

Přihlášení do systému

Další články z rubriky

Nový finanční systém: Katalyzátory

Pro řadu lidí je nepředstavitelné, že by se stávající finanční systém mohl někdy změnit. Je tady, je daný, nediskutuje se o něm. Přitom funguje jen pár desítek let. Jeho – minimálně částečné – nahrazení však může být otázkou nikoli desetiletí, nikoli...

Doba přeje prostitutkám, bratrstvům, mafiím. Proč?

Chybí kreativita a chybí odvaha. Možných důvodů je víc: máme se příliš dobře, zpohodlněli jsme zkrátka. Anebo... anebo za to můžou přílišné regulace a rodičovský přístup státu, který už nás dávno chrání především před námi samotnými.

Svéráz románské ekonomiky

Uprostřed dalšího záchvatu paniky kolem Řecka se dostávají do pozadí příběhy dvou jiných zemí. Zemí, které představují těžší kalibr. Jsou to Španělsko a Francie.

Co pořád všichni s tím zlatem máte?

Rok 2008 ukázal, jak moc je současný ekonomický systém křehký. Jak jej vylepšit, aby se podobným krizím a panikám dalo předejít nebo ještě lépe – aby k nim vůbec nedocházelo? Podstatná část těch, kteří o reformě přemýšlejí, hledá inspiraci v minulost...

Aleš Michl: Čína jednou Evropu naporcuje jako pekingskou kachnu

Pomohl by eurozóně odchod Řecka? V čem se Česká republika podobá Španělsku? A proč by měli evropští lídři radši jezdit na chatu než do Bruselu? Exkluzivní rozhovor s ekonomem Alešem Michlem, který si vážně nebere servítky.

Burzy už zase padají! Co je jinak proti loňsku?

Staré známé akciové pořekadlo říká „sell in May and go away“! Květen je pro výnosy z akcií opravdu historicky nejhorší měsíc, a proto se pověrčiví burziáni snaží na konci dubna akcií zbavovat. A jak vidno, letošek je už třetím rokem po sobě, který ji...

Břidlicový plyn: česká cesta k prosperitě

Kdyby vám někdo nabídl dodávky plynu za čtvrtinu, váhali byste? Těžba zemního plynu z břidlic v Česku tuto možnost reálně nabízí.

Trhliny pod povrchem

Hospodářské problémy Evropy mají společný kořen v uchvátané snaze o sjednocení. Média se zabývají francouzskými a řeckými volbami. Pozornost veřejnosti se zaměřuje na politické dění a často klouže po povrchu. Pod tím povrchem se však skrývá podstata....

Jeden musel z kola ven: Pikantní historie z dějin měnového fondu

Prezident Obama nedávno nominoval na příštího prezidenta Světové banky rektora Dartmouthovy univerzity Jima Younga Kima. Výběr prezidenta této instituce je privilegiem, jemuž se Spojené státy těší od jejího založení roku 1946. Mezinárodní měnový fond...

Protekcionismus nechrání evropské dělníky, ale národní a bruselské byrokraty

Senátor Petr Pithart přišel s tezí, že nechce, aby Česká republika byla konkurenceschopná vůči Číně a že bychom měli spíše uvažovat o jiném řešení – izolaci.







Newsletter


Diskuse

Všechny nejnovější komentáře

Petr Matejka: Mluvite o hrubych nebo cistych mzdach? Prumerna hruba mzda v Praze v roce 2008 byla 29 233 Kc [1]. ... více
Svéráz románské ekonomiky

Adam Čabla: 3% rocni narust CPI da za 8 let celkovy narust o 26,7 %. Pochybuji, ze vas kolega mel na mysli 3 % z... více
Svéráz románské ekonomiky

Michal Weinfurtner: Nikoli za 8 let, ty 3% jsem myslel roční inflaci, tak se inflace obvykle uvádí. No nepamatuju si, že... více
Svéráz románské ekonomiky

Robert Kubíček: dekuji, uz jsem si pripadal ponekud pritrouble. nemel jsem silu to vysvetlovat. více
Svéráz románské ekonomiky

Jaroslav Krátký: Bohužel, stát když bude chtít, obere každého, neexistuje obrana. Někdo preferuje nemovitosti - stát... více
Co pořád všichni s tím zlatem máte?

Josef Tětek: Dobrý den pane Altmane, chtěl bych s Vámi navázat spolupráci při vytváření obsahu na stránkách www.m... více
Co pořád všichni s tím zlatem máte?

Tomáš Kocourek: Inflace 3% za 8 let?! I když už vezmu v úvahu "inflaci" dle ČSÚ, tak od roku 2000 do roku 2008 (včet... více
Svéráz románské ekonomiky

Libor Kosour: Tak presne z tohodle by mel CSU pocitat inflaci. více
Svéráz románské ekonomiky

Petra Limmps: Přesně jak píše pan Čabla. Možné také počítat primitivní trojčlenkou, kde sice vyjde 290 % , ale od ... více
Svéráz románské ekonomiky

Michal Weinfurtner: Film jsem neviděl, ale zato jsem měl několik kolegů studentů, už v době kdy jsem ten byt kupoval, a ... více
Svéráz románské ekonomiky