Jak dostat polskou matku do práce?

Luboš Palata, Ekonomika, 24.02.2010

Téměř všechny země vyspělého světa řeší jeden a ten samý problém, a tím je snižování počtu lidí v produktivním věku, kteří svými odvody přispívají do penzijního systému. Většina z nich totiž dnes stojí na průběžném financování. Vedle zvyšování věku pro odchod do důchodu, prorodinné daňové a příspěvkové politiky a finančních odměn za narození dítěte je tu i jeden mnohem méně diskutovaný, ale přesto poměrně zásadní nástroj: zvýšení procenta žen, které chodí do zaměstnání. A to jak celoživotně, tak v období po narození dítěte.

Sousední téměř čtyřicetimilionové Polsko se za posledních dvacet let v výrazně modernizovalo. Ve výchově dětí však stále přetrvávají tradiční vzorce chování, které například v České republice nebo Východním Německu vzaly v době komunismu za své a společnost se k nim ani po pádu totality masivně nevrátila.

Muži, vydělávěj, ženo, vychovávej!

V klasické polské rodině to znamená, že muž vydělává (mnohdy daleko mimo domov nebo dokonce jako miliony Poláků v cizině) a žena zůstává doma s dětmi a maximálně se na venkově stará spolu s prarodiči o nevelké hospodářství, fungující jako dodatečný zdroj potravin a příjmů.

V devadesátých letech se Polsko, nejméně rozvinutá středoevropská země, potýkalo stále s poměrně velkou nezaměstnaností, takže model „ženy starající se o domácnost“ pomáhal vysokou míru lidí bez práce opticky snižovat. V polovině končícího desetiletí se však i v Polsku, rozvíjejícím se podobně bouřlivě (na evropské poměry) jako další středoevropské ekonomiky, nezaměstnanost výrazně snížila a projevil se dokonce nedostatek pracovních sil. Zároveň se začal negativně projevovat trend stárnutí populace a ubývání dětí.

Legalizované chůvy

Polsko jako jedinou evropskou ekonomiku nezasáhla hospodářská krize a ekonomika i minulý – jak nyní všichni doufají, nejtěžší – rok, poměrně výrazně rostla. Liberální vláda premiéra Donalda Tuska se proto mohla zabývat i jinými věcmi než okolní státy, potýkající se s výrazným hospodářským poklesem a všemi problémy z něj vyplývajícími.

Ministryně práce Jolanta Fedaková předložila vládě návrh reformy, který má výrazně zvýšit zaměstnanost polských žen a vytvořit podmínky, aby se mohly, pokud chtějí, vracet do práce v horizontu měsíců od narození dítěte. Polská vláda toho chce docílit obnovou a výrazným rozšířením sítě jeslí, legalizací „chův“ a daňovým zvýhodněním rodin, které si legální hlídání k malému dítěti pořídí. „Potřebujeme jesle, aby se matky mohly vracet do práce,“ charakterizuje výstižně cíl reformy poslankyně Agnieszka Kozłowská-Rajewiczová z vládní Občanské platformy.

Krkavčí matky

V dnešním Polsku se totiž na matky, které „dají dítě do jeslí“, dívá společnost téměř jako na zločince nebo přinejlepším na podivné krkavčí výjimky. Z asi 300 tisíc dětí, které se v Polsku každoročně rodí, asi jen dvě procenta do tří let navštěvují jesle. Jeslí je jednak velice málo a nemohou všem matkám, které by o jejich služby měly zájem, ani zdaleka vyhovět, současně mají polské jesle ale ještě z komunistických dob nesmyslný statut „zdravotnického zařízení“, s velice přísnými pravidly, které z toho vyplývají. To brzdí a prodražuje vznik nových soukromých školek pro nejmenší. Ty navíc i díky tomu vybírají za starost o dítě tak vysoké poplatky, že si je mohou dovolit jen velice nadprůměrně vydělávající Polky.

Z těchto všech důvodů je Polsko v počtu dětí do tří let, o něž je „postaráno mimo domov“, na posledním místě v Evropské unii. Ta si dala jako celoevropský cíl politiky zaměstnanosti, aby průměrně 33 procent evropských žen mělo možnost dát dítě do ve věku do tří let do jeslí nebo péči o ně zajisti jinak.

Chůvu do daní

Polská reforma by měla výrazně zjednodušit zakládání nových „mini jeslí“. Zkostnatělé komunistické předpisy by měly být přiblíženy převažující realitě – klasicky studentce, která nám za pár stovek přijde dítě pohlídat. Pravidla pro nově vznikající jesle s flexibilní otevírací dobou budou proto výrazně jednodušší: od personálu nebude vyžadováno, jako tomu bylo dosud, odborné zdravotnické vzdělání.

Stát by chtěl také legalizovat „paní na hlídání“ a velice zjednodušit podmínky pro povolení této živnosti. Slibuje si od toho i jisté daňové příjmy. Dnes téměř všechny tyto platby tvoří součást šedé ekonomiky. Ministryně Fedaková toho chce dosáhnout také daňovým zvýhodněním rodičů, kteří legálně zaměstnají chůvu. Daňově by měly být podpořeny i firmy, které vytvoří „mini jesle“ pro své zaměstnance. V obou případech by se mohly náklady odepsat od základu daně.

Vedle zvýšení zaměstnanosti polských žen by měla mít reforma, která má i podporu opozice, a měla by proto Sejmem bez problémů projít, ještě jeden klad. A tím je zvýšení počtu dětí. Katolické Polsko je v tomto ukazateli mezi problematickými zeměmi Evropské unie s alarmujícím přirozeným „přírůstkem“ 1,3 dítěte na ženu. Navíc, zatímco statistiky západoevropských zemí (ale i České republiky) zlepšuje přistěhovalectví, Polsko tento fenomén zatím nezná.

Autor je redaktorem Lidových novin

Foto: Profimedia.cz