Jak šetřit veřejné finance? Stačí chtít!
Pavel Kohout, Ekonomika, 29.07.2010
Premiér Nečas hodlá šetřit. Ne všichni členové vlády jsou nadšeni. Kde lze ušetřit? A je to vůbec správné, když někteří ekonomové hovoří o potřebě další stimulace?
Podle zprávy londýnské agentury CMA za druhé čtvrtletí 2010 je Česká republika hodnocena jako patnáctá nejstabilnější ekonomika z celkového počtu sedmdesáti. Stabilita je měřena cenou, jakou trh vyžaduje za pojištění proti případné platební neschopnosti státu. Česko má podle tohoto měřítka stabilnější veřejné finance než třeba Francie, Rakousko, Čína, o průšvihových ekonomikách, jakými jsou Japonsko, Belgie, Španělsko, Portugalsko atd. ani nemluvě.
Toto hodnocení jsme si vysloužili dlouhodobě konzervativní rozpočtovou politikou. Po roce 2002 ovšem zadlužení zbytečně rostlo, takže nyní je čas něco dělat. Momentálně jsme sice hodnoceni jako stabilnější než Francie, ale pokud bychom na to dlouhodobě spoléhali, přestane to být pravda. Dříve, než si myslíte.
Státní maturity a jiné maléry
Kde šetřit? Někteří ministři se tváří, jako by jim měli vyříznout z těla libru masa. Hovoří se o likvidaci některých resortů, jako kdyby 2,5procentní úspora mohla třeba takové ministerstvo vnitra úplně položit. Ministrovi vnitra můžeme prozradit jeden tip: zkuste si udělat šetření, jak vaši zaměstnanci využívají pracovní dobu. Pravděpodobně se ukáže, že prostor pro šetření je k dispozici v řádu desítek procent.
Začněme u ministerstva školství a „maličkosti“ zvané státní maturity. Stát během minulých let prokázal, že je schopen utratit více než půl miliardy bez výsledku. Jestliže s takovými výdaji nedokáže ani spustit systém standardního testování středoškolských znalostí, znamená to, že šetřit je nikoli pouze možné, ale nutné. Jistě se najdou jiné podobné projekty, na nichž bude možné ušetřit řádově miliardy.
Ve školství a výchově dále působí řada tzv. neziskových organizací. Některé mají jistě smysl a dělají dobrou práci. Užitečnost jiných je sporná. „Tak se sejdou tři občanská sdružení s jedním tématem a my pak už ani nemáme dost dětí, které bychom na přednášku poslali,“ říká ředitelka jedné nejmenované instituce spadající pod ministerstvo.
Úkol pro ministra školství: prověřit, kde lze škrtat.
Cesta do Argentiny
Ve školství určitě lze šetřit, ale jen drobné. Velké peníze je ovšem možné ušetřit v té části veřejných rozpočtů, která zahrnuje výdaje měst a obcí. Hezký příklad z Prahy 7: tato městská část s celkovým počtem 205 úředníků plánuje novou radnici s nákladem 1,4 miliardy. Na jednoho úředníka tedy radní plánují utratit 6,8 milionu korun. Absurdita této částky bije do očí. Podle odhadů odborníka na stavebnictví a architekta by bylo možné pořídit slušnou administrativní budovu za méně než 120 milionů, maximálně za 200 milionů, pokud by měla být hodně luxusní a pokud by měla obsahovat i prostory například pro policii, kulturní centrum, parkování atd.
Projekt Prahy 7 má nést název Argentinská hvězda podle nedaleké ulice, ale spíše se nabízí analogie s hospodařením této latinskoamerické země. Propojení byznysu s politikou bylo jedním z důvodů, proč Argentina zaznamenala státní bankrot. Starosta Prahy 7 se navíc přímo chlubí založením společného podniku se skupinou PPF a skutečností, že radnice bude mít opční práva na akcie. Toto je jasné varování: pozor, díra na veřejné finance!
Úkol pro vládu je jasný: poslat na Prahu 7 hloubkovou kontrolu. Žádnou formalitu, ale partu sekáčů, kteří se nezakecají.
Hloubkovou kontrolu by si ovšem zasloužila další města, obce a kraje. Jsou důvody se domnívat, že na této úrovni se rozhazuje nejbezohledněji. Jen málo afér si získá celostátní publicitu formátu pražské OpenCard. Úřady s celostátní působností jsou jakž takž pod kontrolou médií, ale o úroveň níže je temno.
O hloubce této temnoty dává představu například zakázka vypsaná koncem května pražským magistrátem. Ten hodlá s vybraným uchazečem uzavřít rámcovou smlouvu na čtyři roky v celkové hodnotě 190 milionů korun bez DPH na poskytování ekonomického a právního poradenství v oblasti zadávání zakázek a realizaci protikorupčních opatření.
Jestliže rok má asi 250 pracovních dní, znamená to hodnotu objednávaného poradenství ve výši 190 tisíc na každý pracovní den. „Při plnění zakázky by osm odborníků pracovalo osm hodin denně po čtyři roky za tři tisíce korun na hodinu,“ uvádí tisková zpráva Transparency International, hnutí Oživení a Respekt Institutu.
To je samozřejmě absurdní. Dokonce i kdyby předmětem zakázky byl vývoj elektronického aukčního systému, stále by byla nejméně o desítkový řád předražená.
Co na to investigativní novináři? Sladce spí. Úkol pro ministra vnitra: poslat na magistrát kriminálku.
Autor je ředitelem pro strategii Partners
Psáno pro Lidové noviny
Foto: profimedia.cz
