Claimer

Jak zachránit Řecko (II.): Finanční pyrotechnika pro začátečníky

Každý jistě zhlédl nějaký thriller z prostředí pyrotechniků. Každému je proto zřejmé, že je třeba odstranit roznětku. Zbytek nálože pak lze bezpečně zlikvidovat, snadná věc, že?

Jak zachránit Řecko (II.): Finanční pyrotechnika pro začátečníky

Spletitost vzájemných vazeb evropských bank a států však vytvořila delikátní systém, z něhož nelze odstranit jednotlivou část bez rizika destrukce celku. Architekti eurozóny si bezpochyby mysleli, že vzájemné propojení všech států odstraní rizika finančních krizí a hrozby válek. Ve skutečnosti vytvořili něco podobného zlomyslně komplikované bombě z filmu Ohrožení Britanniku. Pro neznalce britské thrillerové klasiky: zhrzený armádní pyrotechnik ve výslužbě vymyslí geniální bombu se zvláště zákeřným odpalovacím mechanismem. Umístí jich hned několik na palubu luxusní lodi Britannic, aby získal výkupné, ale hlavně, aby se pomstil bývalým kolegům.

Film skončí pochopitelně dobře, nepočítáme-li několik obětí z řad představitelů vedlejších rolí nutných pro správnou gradaci scénáře. Ale jak by měl postupovat tým evropských finančních pyrotechniků? Izolovat rozbušku není možné ze zřejmých důvodů. Současně ale tiše pracuje odpalovací mechanismus; na rozdíl od většiny filmů sice není vidět displej s časem zbývajícím do exploze, ale to na podstatě věci nic nemění. Co je třeba udělat?

Zapomeňte na eurovaly

V první řadě je třeba zapomenout na všechny „záchranné fondy“, „eurovaly“ a podobné nesmysly. Tyto nástroje mohly fungovat během asijské krize v roce 1997, nyní jsou však úplně k ničemu. Buď je euroval příliš malý, a pak zanedbatelný. Anebo bude natolik velký, že jeho financování vytvoří finanční riziko pro členské země. Záchranná akce ohrozí samotné zachránce - a co potom? Již teď není zřejmé, zda Španělsko, Belgie nebo Itálie mají spadat do kategorie zachránců či zachraňovaných. (A Německo nezaplatí vše, ani když si vezme na pomoc Slovensko.)

Za druhé, Evropská centrální banka musí zapomenout na všechna dogmata, se kterými byla založena. Jde o jedinou instituci v Evropě, která má ničím neomezený objem peněz. Neexistuje žádná náhrada za ECB. Ta nyní musí udělat dvojí: (a) poskytnout všem evropským bankám neomezenou a bezúročnou úvěrovou linku na dobu neurčitou; (b) veřejně prohlásit, že program nákupů státních dluhopisů rizikových zemí - který momentálně obnáší kolem 233 miliard eur - není omezen ani v čase ani v objemu. Jinými slovy, ECB musí zafungovat jako věřitel poslední instance pro dluhy veřejné i soukromé, a to v dimenzích, které nemají historický precedens.

To může znít hrozivě. Co inflace? Nechodili bychom kupovat chleba s nůší téměř bezcenných bankovek? Kdepak. Celkový řecký veřejný dluh obnáší 348 miliard eur. I kdyby tato suma byla kompletně uhrazena z nekrytých inflačních peněz - což nikdo nechce a ani by neměl chtít -jednalo by se o pouhá čtyři procenta měnového agregátu M3 v rámci eurozóny. Monetární impuls této hodnoty je na hranici pozorovatelnosti. Pokud by byl sterilizován emisí pokladničních poukázek, byl by zcela neznatelný. Žádné miliardové bankovky by se tisknout nemusely.

Takový je život

Neomezené úvěrové okno pro banky by však zabezpečilo stabilitu tohoto zranitelného sektoru. Nákupy dluhopisů rizikových států by udržely dlouhodobé úrokové sazby na úrovni snesitelné pro veřejné finance Itálie, Španělska, Belgie a případně jiných fiskálně vratkých vlád. Po ukončení záchranné operace by je ECB mohla opět prodat na volném trhu, jakmile by to bylo možné. Bankrotem k prosperitě Jako třetí procedura je na řadě detonace rozbušky: řízený bankrot Řecka. Bezpečnostní polštář poskytnutý Evropskou centrální bankou zbytku Evropy by měl pohltit účinky exploze. Řecký dluh musí klesnout na úroveň, která umožní zemi dostat se z dluhové pasti. Francouzské banky se budou muset smířit s velkými ztrátami, ale takový je život. Manažeři měli lépe počítat, lépe hodnotit rizika a nesedat na lep slibům o věčné stabilitě.

Řízený bankrot by neměl vládu oddlužit úplně, už jen proto, aby nebyly zcela vymazány hodnoty penzijních fondů, do nichž si nic zlého netušící Řekové odkládali své rezervy na stáří. Ani řecké banky nesmějí být vymazány ze světa. Země bude muset zchudnout, neboť neexistuje racionální vysvětlení, proč by Řecko mělo mít HDP o polovinu vyšší než Česká republika - když na rozdíl od České republiky nemá skoro žádný průmysl, který by stál za zmínku. Zchudnutí však nebude beznadějný pád do bídy. Nižší mzdy sice sníží životní úroveň, ale země přestane žít na dluh, stane se ještě atraktivnější turistickou destinací než doposud a snad i exportní průmysl se vzchopí.

Řecko musí zchudnout, ale nesmí ztratit naději.

Nová drachma

Čtvrtým krokem musí být zavedení nové drachmy. Pokles kurzu nové měny vůči euru může být zpočátku drastický, ale nezbytný. Pamětníci vědí, že kurz 24 Kčs za německou marku (odpovídal by zhruba 48 Kč/EUR) nebyl příjemný, zejména při průměrném platu poblíž 3000 korun měsíčně v roce 1990. Byl však nutný a správný. Bez levné koruny by se česká ekonomika nikdy neodlepila ode dna.

Občas je bankrot spojený s drastickou devalvací nejlepším řešením. Studie vydaná organizací Center for Economic and Policy Research s názvem The Argentine Success Story and its Implications (Příběh argentinského úspěchu a jeho důsledky) konstatuje zajímavá fakta. Argentina trpěla těžkou recesí od roku 1998. Politika úsporných opatření a překlenovacích úvěrů pod vedením Mezinárodního měnového fondu byla k ničemu. Všechny pokusy o stabilizaci ekonomiky selhaly. Nakonec země vyhlásila platební neschopnost v prosinci 2001. Zároveň byl opuštěn pevný kurz pesa v poměru 1:1 vůči dolaru; rychle devalvovalo na hodnotu 3,60 pesa za dolar.

Od roku 2002 do roku 2011 vzrostla argentinská ekonomika o 94 procent. Již tři roky po bankrotu byla Argentina „na svém“. Země se vzchopila i bez mezinárodních finančních trhů a jen s malým objemem přímých zahraničních investic. Co je zajímavé: argentinské akcie na burze v Buenos Aires od neblahého prosince 2001 do konce října 2011 získaly přes 127 procent v dolarovém vyjádření. Nelze tedy tvrdit, že by „zlí“ spekulanti Argentinu úplně zatratili.

Řecko ztratilo příliš mnoho času posloucháním nesmyslných příkazů z Bruselu, Berlína a Paříže. Kam nakonec vedly, je zřejmé. Je načase dělat věci jinak.

Psáno pro MfDnes

Tisknout Poslat Emailem
*
*
*
Zobrazit tiny url:


AUTOR Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, a. s., Komero s. r. o., ING Investment Management, a. s., a PPF, a. s. V letech 2002 – 2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí B. Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem konzultačního týmu Vlastimila Tlustého (ODS), patří mezi zakladate ...více

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, a. s., Komero s. r. o., ING Investment Management, a. s., a PPF, a. s. V letech 2002 – 2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí B. Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem konzultačního týmu Vlastimila Tlustého (ODS), patří mezi zakladatele Institutu pro politiku a ekonomiku a není členem žádné politické strany. Je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. V současnosti působí jako ředitel pro strategii ve společnosti Partners. Je členem NERVu. ...méně

Další články autora

Zobrazit všechny komentáře Skrýt všechny komentáře Komentáře / zobrazeno 31 z 31 komentářů
Váš komentář k článku

Pro psaní komentářů se musíte přihlásit. Pokud ještě nemáte svůj účet, tak se .

Přihlášení do systému

Další články z rubriky

Pavel Kohout: Valtr Komárek měl pravdu

Valtr Komárek byl mimořádnou osobností. Jeho význam byl mnohem větší, než odpovídalo jeho politickým aktivitám po roce 1990.

Gerard Casey: Prestiž? Ta je Irům ukradená

Gerard Casey, irský filozof, expolitik a libertariánský ekonom, říká: „Irové jsou v souhrnu zřejmě více proevropští než kterýkoli jiný národ. I když i jejich nadšení poslední dobou poněkud polevuje.“

Pravicová vláda kývla na to, že se už nikdy nesníží daně!

Návrh ústavního zákona o takzvané dluhové brzdě předložený Poslanecké sněmovně je chybný. Sněmovna by jej měla zamítnout. Proč? Nepotřebuje snad česká ekonomika zkrotit dluh? Zajisté potřebuje. Zákon je však vadný. Z více důvodů. Především je postave...

Žijeme na dluh příštích generací?

Varovné předpovědi, že nás čeká řecká apokalypsa, nevyšly. Tak prý žijeme na dluh příštích generací. To je sice pravda – ale jinak, než tvrdí naši vládní politici.

Zlaté dno řemesel

Recept na to, jak vyrovnat nedostatky určitých krajů či zemí, jsou nižší daně a řemesla.

Euro. Co dělat s poraženými

Společná měna není v krizi, ale mnozí její uživatelé ano. Prohrává většina eurozóny.

Přestanou zbytečně dusit ekonomiku. Co zbytečného přijde místo toho?

Konečně už i ve Strakově akademii po třech letech pochopili, že dusit ekonomiku je nesmyslné a nic to nepřináší. Jenže pokus nabrat jiný kurz působí zase stejně bezradně.

Urychlené čerpání dotací: Nic je někdy více

Jako bychom zaslechli oblíbenou mantru našich dní: My ty peníze musíme vyčerpat! Slovensku prý hrozí, že „přijde až o půl miliardy eur“ evropských dotací. Tak to vypadá z pohledu českých i slovenských médií. Vyvážené zpravodajství by ovšem jedním dec...

Dobrou noc, děti. Jak se dělá (ekonomická) novinařina

Pohádce o chudých Němcích se už ve svém článku věnoval Michal Kašpárek. Podobně zajímavá je ale i pohádka o opičkách a burzovních indexech a další zkazky.

Bohouš chce víc chlebíčků!

Dotace škodí. Korumpují. Pod praporem vzdělanostní společnosti zdevastovaly vzdělávací systém. Pod praporem startování hospodářského růstu (a pod dalšími výpravnými standartami) zdevastují celou zemi.







Newsletter


Diskuse

Všechny nejnovější komentáře

Petr Síla: Zatím mám s recenzemi Michala Kašpárka jen dobré zkušenosti. Ale je pravdou, že čtu jen knihy, které... více
Michal Kašpárek: Jak a proč hodnotím na Finmagu knihy

Petr Kocur: Abych to dovysvětlil: Pokud budu charitou optimalizovat náklady, získám vyšší finanční zisk. Pokud... více
Pavel Kohout: Valtr Komárek měl pravdu

snoblondrei: Nejhorší na celé této kauze je, že si kniha pana Hajzlera odnáší díky negativnímu PR daleko více rek... více
Michal Kašpárek: Jak a proč hodnotím na Finmagu knihy

Martin Brezina: Jen tak mimochodem, výborný text. Má poznámka možná není zrovna informačně výživná, ale citím, že by... více
Michal Kašpárek: Jak a proč hodnotím na Finmagu knihy

Radovan Dell: Chovani rizene rozumem je, kdyz poslete deti do skoly a vecer s nima budete spolecne delat domaci uk... více
Pavel Kohout: Valtr Komárek měl pravdu

Radovan Dell: Zacnu tedy od konce, kdy clovek rozda majetek na charitu, protoze mu to prinasi nejvetsi uspokojeni.... více
Pavel Kohout: Valtr Komárek měl pravdu

Jan Krejčí: Můžete dát prosím nějaký příklad, který by tyto dvě kategorie odlišil? Pokud by tento příklad nějak ... více
Pavel Kohout: Valtr Komárek měl pravdu

Jan Petter: V Evropě vůbec nevládne zdravý rozum, ale egoistická (nebo i egoická) mysl, zjednodušeně řečeno repr... více
Pavel Kohout: Valtr Komárek měl pravdu

Martin Moravec: Chuťový vjem samozřejmě má reálný základ. Jenže chca nechca si do jeho hodnocení necháváme vstoupit ... více
Toužíte po luxusu? Jděte po příbězích

Petr Holub: Tak pokud pracovala v "masážním salónu", tak tam byla nejspíš vedená jako zaměstnanec. A v době, kdy... více
Prachy, za který se holka svlíkne i z kůže. Život prostitutky