Jak získat nedosažitelnium?
Lukáš Hoder, Ekonomika, 13.01.2011
Strůjce čínského ekonomického zázraku 80. let Teng Siao-pching jednou prohlásil, že jestli má Blízký východ ropu, tak Čína má kovy vzácných zemin. V současné době Peking ovládá více než 95 % produkce těchto prvků, které jsou nezbytné například pro mobily, hybridní auta, nebo satelitem naváděné rakety. Jak jsme proti čínskému monopolu na „nedosažitelnium“ odolní?
Čínští komunisté se navíc nebojí svého monopolu využívat. V září loňského roku byl v reakci na spory s Japonskem dovoz těchto kovů do země vycházejícího slunce zastaven a Toyota nebo Hitachi se začaly bát o svůj další rozkvět.
Během posledních tří let Čína pravidelně omezuje množství kovů vzácných zemin určených pro export. V druhé polovině roku 2010 byl vývoz omezen o 72 % oproti stejnému období o rok dříve a pro první pololetí roku 2011 budou kvóty ořezány až o 35 % oproti druhé půlce roku 2010. Světová poptávka po kovech vzácných zemin nicméně roste nejméně o 10 % každý rok a na jejich dostupnost se bude na konci ledna ptát i Barack Obama při návštěvě čínského prezidenta Chu Ťin-tchaa ve Washingtonu.
Co je to nedosažitelnium?
Kovy vzácných zemin (rare earth metals) jsou skupina sedmnácti chemických prvků jako praseodym, skandium, europium nebo lanthan. Často nejde o úplně vzácné prvky, ale problém je v jejich řídkém rozptýlení pod povrchem země, což znemožňuje pohodlnou těžbu. První z těchto vzácných kovů se do periodické tabulky prvků zapsal jako ytterbium, které bylo objeveno na konci 18. století poblíž vesnice Ytterby ve Švédsku. Od té doby byly nejen objeveny další takové prvky, ale vědci a inženýři se dodnes snaží vymyslet vhodné způsoby jejich těžby a zpracování.
Těžba kovů vzácných zemin zažila během 20. století několik epoch, které byly vždy určeny schopností několika států tyto prvky těžit v dostatečném množství. Do půlky století byly hlavními mocnostmi Indie a Brazílie, které na chvíli vystřídala Jižní Afrika. Během 60. až 80. let byla jejich „zlatým“ dolem Kalifornie, jenže na začátku 90. let Čína drasticky snížila ceny a vynutila si tak uzavření nerentabilních dolů v USA.
Přestože se na čínském území nachází jen asi třetina světových zásob těchto vzácných prvků, čínský monopol na jejich produkci dává vládcům z Pekingu možnost světový obchod s nimi de facto řídit. Dolují se sice v Austrálii, Thajsku, Vietnamu nebo Jižní Africe, ale investoři se po zkušenosti s čínským „podříznutím“ cen z počátku 90. let bojí dávat peníze do riskantní těžby. Čína se navíc společně s omezováním svého exportu snaží ovládnout také zahraniční těžbu a západní investoři tak mají silnou konkurenci.
Co s tím?
Jednou z reakcí na čínský monopol byly velké investice firem Lynas Corporation a Arafura Resources do nových dolů v Austrálii. Jejich plán počítal s produkcí až čtvrtiny světové poptávky, ale globální ekonomická krize je připravila o potřebný kapitál. A zde opět nastoupily čínské dolary a Pekingem ovládané společnosti skoupily 52 % akcií firmy Lynas a 25 % Arafura Resources. Smůla. Další doly se snaží otevřít i společnosti jako Avalon Rare Metals nebo Molycorp Minerals, ale jde to ztuha. Jinudy však cesta asi nevede. Nebo snad ano?
Zajímavou možností boje proti čínskému monopolu je recyklace staré elektroniky, v níž se kovy vzácných zemin často využívaly (tzv. městská těžba). Touto cestou se vydává především Japonsko. Některé japonské společnosti se sice rozhodly investovat do dolů v severním Vietnamu, městská těžba (urban mining) je však dle odhadu jednoho japonského výzkumného centra schopná nabídnout až 300 tisíc tun této suroviny. Japonská vláda i jednotlivé firmy si navíc začaly tvořit rezervy a připravují se tak na horší časy.
Další cestou je přesun vývoje a výroby pokročilých systémů přímo do Číny, kde je kovů vzácných zemin dostatek. Těžko si však představit, že by Lockheed Martin vyráběl své nejnovější naváděné rakety v průmyslové zóně poblíž Pekingu pod kontrolou místních soudruhů. USA si proto na čínské omezování exportu drahých kovů začaly stěžovat u Světové obchodní organizace a západní firmy se začaly poohlížet po alternativách vzácných prvků.
Tudy ne, pánové!
Cimrmanovský „pokus omyl“ bude zřejmě platit i na Čínu, protože právě technologický pokrok by využití kovů vzácných zemin mohl mnohde omezit. Mobilní telefony budou prý napájeny bateriemi na vzduch a nové hybridní motory si bez drahých kovů snad v budoucnu vystačí také. Japonští vývojáři z centra N.E.D.O. totiž na konci roku 2010 oznámili průlom ve vývoji feritových (keramických) magnetů do hybridních aut. Také firma Hitachi a další se snaží hledat nové alternativy.
Byznys s novými technologiemi a „městskou těžbou“ kovů vzácných zemin pomocí recyklace roste, i když jde stále o pomalý a drahý proces. Japonsko se díky své zkušenosti s nedostatkem nerostného bohatství a tlakem blízké Číny nejspíš stane hlavním tahounem těchto změn. Teng Siao-Pchingovo srovnání kovů vzácných zemin a ropy z 80. let může mít nakonec ještě další rozměr. Díky ropným šokům v 70. letech se Japonsko stalo lídrem v zelených technologiích. Čínské zmrazení exportu kovů vzácných zemin tak nakonec může znamenat v pořadí druhý ekologický skok Japonska.
Foto: profimedia.cz
