Je státní bankrot konec světa?

Aleš Tůma, Ekonomika, 06.01.2010

Klasický státní bankrot ČR v bezprostřední budoucnosti nehrozí. Než situace zajde tak daleko, budeme si muset utáhnout opasky (čím později, tím bolestněji). Ale co kdyby...

V nedávné historii se můžeme podívat na příklad Argentiny, která prošla ekonomickou krizí zejména v letech 1999 až 2002. Ze země prchal zahraniční kapitál, došlo zde k runu na banky a hluboké recesi. Součástí problémů byl i kurz pesa fixovaný k dolaru. Pevný kurz ostatně sehrál velkou roli i v české měnové krizi roku 1998 - nejde dost dobře provádět prudkou úvěrovou expanzi a zároveň držet kurz měny neměnný.

Ale zpět k tématu: Argentina přestala splácet svoje dolarové dluhopisy, celkem za zhruba 93 miliard dolarů. Ztráta, kterou utrpěli zahraniční investoři, byla značná, ale nikoli stoprocentní. Většina z nich dostala nové dluhopisy na 25 až 35 procent původní nominální hodnoty a s mnohem delší splatností.

Inflace v rukou státu

A co investice do domácích dluhopisů? Ty vláda splácet nepřestala. Už před krizí měla země tradici vysoké inflace, ve které úspěšně pokračuje v podstatě dodnes. Jak zaznělo v diskuzi pod minulým článkem, skrytý bankrot, tedy vymazání podstatné části domácího dluhu zvýšenou inflací, je historicky oblíbeným a velmi pravděpodobným scénářem.

Ano, vyšší inflace bude nutit i stát nabídnout vyšší nominální výnos – jenže kdo zaručí, že inflace v dalším období nebude ještě vyšší... V Argentině je část domácích dluhopisů sice indexována na inflaci, ale i s tím se stát umí vypořádat. Jednoduše oficiální ukazatele inflace uměle podhodnocuje.

Ovšem případ Argentiny může zároveň sloužit jako určité uklidnění. Ano, mnoho investorů v zemi přišlo o mnoho peněz, ale masové vyvlastňování či revoluce tu nevypukly.

Co na to akcie?

A jak na tom byly akciové investice? Vzhledem k rozsahu krize samozřejmě špatně, ale v roce 2005 se tamní trh dostal na předkrizovou úroveň (měřeno indexem MSCI v dolarovém vyjádření). Mimochodem, při vyjádření v pesos bylo zhodnocení v posledních letech několikanásobně vyšší než v dolarech, což je logickým výsledkem vysoké inflace.

Investoři do akcií (ale i komodit či nemovitostí) by tedy v dlouhodobém horizontu měli státní bankroty a následné inflace přežít. Ceny různých aktiv (plus mínus autobus) kopírují růst peněžní zásoby. Ale i to má svoje háčky.

Jde o to, nakolik se soukromý sektor s inflací dokáže vyrovnat. Problém je v tom, že inflace nemění všechny ceny rovnoměrně, narušuje cenové signály, a snižuje tak výkonnost ekonomiky – nebo ji zcela rozvrátí.

Evropský fiskální dobytek

Ještě k pravděpodobnosti bankrotu: osamocený krach ČR je skutečně málo pravděpodobný – kandidáty na brzkou porážku jsou zadluženější kusy evropského fiskálního dobytka... Bankrot libovolného z nich by samozřejmě znamenal prudký propad kursu eura a relativní zhodnocení investic v ostatních měnách. Ale to by nám bylo málo platné, protože bychom zároveň platili mnohem více za zboží z dovozu – tak jako teď Island.

Případná vlna bankrotů ale nepřijde jako izolovaný jev, bude spíše součástí některé z budoucích globálních finančních krizí (nebo snad ještě té současné?).

Akcie, dluhopisy, komodity? Lidský kapitál!

Jestli si povedou lépe investoři v akciích, firemních kvalitních a spekulativních dluhopisech nebo v komoditách, to záleží na mnoha faktorech a jen těžko se to dá předpovídat. Ostatně, žádný investor by neměl sázet na jednu kartu.

V diskuzi pod minulým článkem padla zmínka o různých dalších investicích. Velmi správně přišla na přetřes možnost drastického zvýšení daně z nemovitosti. V některých městech USA nemovitostní daně dosahují téměř prohibitivních rozměrů už nyní. A kde je napsáno, že kromě daně z nemovitostí státy dramaticky nezvýší i daně z výnosů cenných papírů. Vyvlastnění fyzického zlata v držbě občanů už v historii také proběhlo... Dokonale bezriziková zkrátka není žádná investice.

Nelze tedy nezmínit investici do lidského kapitálu, do vlastních znalostí a schopností. Tu je velmi těžké znárodnit, a pokud dojde na nejhorší, můžete se s její pomocí snadněji "diverzifikovat" směrem za kopečky.

Katastrofičtěji naladění čtenáři mohou investovat například do kurzů obranné střelby či přežití v extrémních podmínkách. Koneckonců, rok 2012 se blíží. Ale jak historie mnohokrát ukázala, státní bankrot není zdaleka konec civilizace. Za pár let bude vše zapomenuto, státu zase někdo rád půjčí a zábava se rozjede nanovo...

Disclaimer: tento článek vyjadřuje osobní názory autora a nepředstavuje doporučení k nákupu či prodeji cenných papírů.

Foto: Profimedia.cz