K čemu jsou ekonomové?
Pavel Kohout, Ekonomika, 17.02.2010
Česká ekonomika v posledním kvartálu 2009 meziročně poklesla o 4,2 procenta. Ve srovnání se třetím čtvrtletím dokonce poklesla o 0,6 procenta. Tento výkon znamenal zklamání, protože analytici čekali pokles jen asi kolem dvou až tří procent. Podobně byli zklamáni i ekonomové v západní Evropě. Celá řada evropských ekonomik vykázala růst podstatně horší, než se čekalo.
Což vyvolává otázku: k čemu jsou vlastně ekonomové, když neumějí předvídat?
Skutečnost je pro mnohé možná překvapující: krátkodobé prognózy HDP ve vyspělých zemích jsou podle různých studií opravdu málo přesné. Například podle studie L. E. Ollera a B. Barota (ke stažení zde), kteří zkoumali přesnost prognóz třinácti evropských zemí v letech 1971-1995, činila průměrná chyba odhadu 1,43 procenta, přičemž průměrná hodnota růstu HDP byla 2,91 procenta. Uvedená chyba tedy dosahovala bezmála poloviny hodnoty odhadované veličiny.
Ekonomům se nedaří dobře odhadovat hospodářský růst ani během roku, prognózy na rok příští jsou obvykle jen hádáním. Rafinované ekonometrické modely sice mohou odhady zpřesnit, ovšem pouze tehdy, pokud nenastane nějaká nečekaná událost. Tyto modely jsou jen pro „dobré počasí“. V případě recesí, nebo dokonce krizí jsou už úplně bezcenné.
„Jednoduché pravidlo, že růst HDP v příštím roce bude totožný s růstem během letoška, by způsobilo prakticky stejnou předpovědní chybu jako předpovědi odborníků,“ píše jeden zklamaný bloger, „což mi přijde jako velké zklamání. Jako kdyby meteorologové po desetiletích bádání, teoretizování a modelování nebyli schopni sestavit lepší předpověď počasí než pouhým odhadem podle předchozího dne.“
Zní tedy pointa, že ekonomické předpovědi jsou k ničemu? Ne.
Lékaře bereme vážně, ekonomy málokdy
Pointa je, že ekonomie není cosi jako „hospodářská meteorologie“. Jejím posláním není poskytovat krátkodobé prognózy HDP, inflace a nezaměstnanosti. Koneckonců v době, kdy ekonomie vznikala jako samostatná disciplína, ještě ani nebyl znám termín hrubý domácí produkt, inflací se rozumělo něco jiného než růst cen (dříve tento termín označoval objem peněz v ekonomice) a neexistovaly statistiky nezaměstnanosti.
Posedlost krátkodobými ekonomickými ukazateli je záležitostí pouze několika posledních desetiletí. Skutečný význam ekonomie je jinde. Spíše než v meteorologii bychom mohli hledat podobnost s medicínou. Lékař vám také neřekne, kdy přesně onemocníte chřipkou, jakých maximálních hodnot dosáhne váš krevní tlak během následujícího čtvrtletí a že v listopadu 2010 vás čeká infarkt myokardu.
Může vám ale na základě vyšetření sdělit, že infarkt je natolik vysoce pravděpodobný, že bude lepší neprodleně absolvovat pětinásobný bypass. Analogicky, ekonom může na základě analýzy sdělit, že (například) pravděpodobnost finanční krize v Řecku je taková, že by tato země měla rychle něco dělat, aby předešla bankrotu. Anebo že hypoteční boom ve Španělsku hrozí přerůst v bankovní krizi.
Rozdíl je v tom, že lidé obvykle berou lékaře vážně, kdežto ekonomy málokdy. A pak se diví. Řekové se dnes hodně diví, ačkoli na jejich problémy ekonomové poukazovali již před lety. Také španělská bankovní a hypoteční krize byla ekonomy signalizována již na jaře 2007, kdy se ještě zdánlivě nic nedělo. Ano, občas přijde i nemoc, kterou lékař nečekal, a krize, kterou ekonomové zaspali. Ale to neznamená, že obě profese jsou bezcenné.
Ekonomové neumějí předpovídat krátkodobé výkyvy různých veličin. Umějí ale poměrně dobře předpovídat dlouhé dopady hospodářských politik. Například důsledky zavedení eura. „Kdyby Španělsko stále mělo svoji starou měnu, mohlo by rychle zmírnit problémy devalvací,“ píše Paul Krugman. „Ale Španělsko již nemá vlastní peníze, takže bude muset získat konkurenceschopnost dlouhým, drtivým procesem deflace. Řecko je samozřejmě v hlubších problémech, protože Řekové, na rozdíl od Španělů, byli skutečně rozpočtově nezodpovědní. Řecko je malá ekonomika, jejíž problémy jsou důležité hlavně do té míry, do jaké mohou metastazovat do mnohem větších ekonomik, například Španělska. Je to tedy nepružnost eura, nikoli rozpočtový deficit, co je příčinou krize,“ pokračuje Krugman.
„Nic z toho by nemělo být považováno za velké překvapení. Dlouho předtím, než bylo euro zavedeno, ekonomové varovali, že Evropa není připravena na společnou měnu. Ale tato varování byla ignorována a krize přišla.“
Tolik levicový ekonom Krugman. Jeho již zesnulý pravicový kolega Milton Friedman v roce 1999 tvrdil, že euro nepřežije první krizi. Uvidíme, zda se i tato předpověď vyplní.
A výkyvy HDP? Ignorujte je. Čtvrté čtvrtletí 2009 je již minulostí.
Psáno pro Lidové noviny
Autor je ředitelem pro strategii Partners
Foto: Profimedia.cz
