Když globalizace, tak důkladná!

Arsen Lazarevič, Ekonomika, 08.03.2010

Za všechno špatné, za všechny problémy současného světa a lidské společnosti může globalizace. Fuj. Pokud někdo žije v bídě, může za to globalizace, globalizace je zdrojem vykořisťování a ekonomického útlaku, ba, dokonce prý i za rozšiřování výskytu smrtelných chorob .

Málokterý z kritiků globalizace ale dokáže konkrétněji a na příkladech doložit, jaký je mechanismus, jímž nám globalizace škodí. Než některá z jejich nejrozšířenějších obecných tvrzení vyvrátím, dovolte mi, abych všem těm, kteří mají oči zamžené nostalgií po starém, nepropojeném světě, připomněl jeden naprosto zásadní fakt:

Lidstvo si nikdy nežilo lépe a nemohlo si užívat tolika materiálních statků jako v současné době. A jednou z příčin růstu produktivity (a tedy zlepšování životní úrovně) nejen ve vyspělých zemích je právě globalizace.

Obětí humanitární pomoci

Globalizaci je často připisována vina za neutěšenou situaci strádající části lidstva v rozvojových zemích. Zemí, kde se lidé potýkají s enormní chudobou a jsou nuceni vyžít z jednoho dolaru na den, není nijak málo. Je ale globalizace příčinou chudoby? Ve skutečnosti platí, že země, které jsou vstřícné vůči zahraničním investorům a jejich kapitálu, a země, kde se daří nastavit přehledné a funkční právní prostředí, tedy země, které de facto podléhají globalizačnímu tlaku a přizpůsobují se hospodářské a právní kultuře rozvinutých zemí, jsou země, které dosáhly výrazných hospodářských výsledků a zvýšení životní úrovně nebo jsou na nejlepší cestě k nim.

Naopak země, které se takovéto „hospodářskokulturní“ globalizaci usilovně brání nebo praktikují výrazně protekcionistickou politiku, jsou většinou chudé a ekonomicky nerozvinuté. Za neblahý dopad globalizace lze potom považovat jedině to, že ve zmenšujícím se světě mají bohatší země jejich bídu mnohem víc na očích. Nerozvinuté státy se pak stávají terčem a obětí humanitární pomoci, která jednak z principu demotivuje, jednak se často nedostává do správných rukou. Zkorumpovaná země pak sice snadno padá v plen hospodářsky silným nadnárodním (nebo národním – nezapomínejme na Čínu) hráčům: kořeny průšvihu jsou ale lokální – lokální ne-právní systém, lokální korupce, lokální ochranářství – nikoli globální.

Odstrašující ilustrací může být strmý pád Zimbabwe poté, co diktátor Mugabe začal nevybíravě znárodňovat půdu „zlým“ bílým farmářům, nedodržování lidských práv přerostlo všechny meze – na Zimbabwe si netroufne své peníze vsadit ani ten nejhazardnější zahraniční investor. Následná hyperinflace se vepsala do Guinessovy knihy hospodářských katastrof jako nejvyšší v historii světa.).

Made in Vietnam

Na příkladu Číny si můžeme konkrétně ukázat blahodárný globalizační vliv na životní úroveň. Značná část světové výroby se přesunula do Číny, protože Říše středu nabízela neuvěřitelně levnou pracovní sílu. Nyní rostoucí poptávka po dalších pracovnících spolu s dynamickým růstem zvyšují každoročně mzdy až o desítky procent. Některé společnosti už se začínají poohlížet po levnějších zemích, takže na oblečení budeme čím dál častěji nacházet ceduličky Made in Vietnam nebo Made in Bangladesh. Některé firmy tedy sice odejdou, nicméně zvýšený standard už Číňanům zůstane.

Když nějaká nadnárodní firma přesouvá své provozovny do zemí s levnou pracovní sílou, vždycky nabízí zaměstnancům vyšší mzdy, než na jaké by dosáhli v místních firmách. Práce je také často méně namáhavá a pracovní podmínky nesrovnatelně lepší. Dokládá to i vyjádření jednoho z předních obhájců ve věcech pracovního práva Čou Li-tchaje (Zhou Litai). Ten tvrdí, že hlavní hybnou sílu zlepšování pracovních podmínek představují spotřebitelé v zemích západního světa. Jsou to právě oni, kdo nutí firmy, jako jsou Nike, Reebok a ostatní, zvyšovat pracovní standardy. „Pokud Nike a Reebok odejdou“, vysvětluje Čou Li-tchaj, „tento tlak zmizí. To je bez debat.“

Zhoubná lokalizace

Globalizace, jak je vidět, není cestou do pekla. Naopak, může být cestou k prosperitě. Pokud je to ale globalizace důkladná. Nebude fungovat, když spolu s nadnárodními firmami nepřijdou i principy, jimiž se tito hráči musí řídit ve světě, ze kterého přicházejí. Pokud jedna zahraniční firma zkorumpuje místní vládu a zakoupí si monopol na podnikání ve svém oboru, nic jí nebrání drancovat. To ovšem není globalizace, ale přizpůsobení se místním poměrům. Zhoubná lokalizace.

Foto: Profimedia.cz