Když žárovky promluví
Martin Vlnas, Ekonomika, 17.09.2009
Ačkoliv je současný svět protkaný internetovou pavučinou tak malý jako ještě nikdy předtím, stále na něm najdeme řadu černých míst. Jedno z nich leží přímo v srdci makroekonomických statistik: Jak věrohodně měřit hrubý domácí produkt států jako Severní Korea, Somálsko, Barma nebo Demokratická republika Kongo, které žádná agregovaná data nepublikují, nebo jimi záměrně manipulují?
Podle vědců působících na Brownově univerzitě, jedné z osmi amerických vzdělávacích institucí sdružených do Ivy League, se odpověď na tuto otázku skrývá tam, kde by ji hledal jen málokdo, ve hvězdách. Přesněji řečeno v nočním satelitním snímkování a následném porovnání intenzity záření v různých časových bodech.
Alternativní proxies
Ekonomové John Vernon Henderson, David N. Weil a Adam Storeygard svým výzkumem, jehož výsledky shrnují v práci Measuring Economic Growth From Outer Space, navazují na dlouhou tradici hledání rozličných pomůcek (proxies), které pomáhají měřit HDP tam, kde tradiční metody selhávají.
Jmenujme například pokus Mezinárodního měnového fondu měřit růst HDP Jamajky ze změn ve spotřebě elektrické energie. Díky němu dnes víme, že zatímco oficiálně naměřený růst HDP činil pouhých 0,3 % ročně, skutečný výkon ekonomiky rostl každým rokem o2,7 %. Rozdíl mezi naměřenými hodnotami pak pomohl MMF vysvětlit, jak to, že mezi lety 1980 a 2004 rostlo jamajské HDP jen o 1,6 procenta, když investice za sledované období narostly z 15 % procent na 33 % hrubého domácího produktu. Na vině byl prudký rozvoj stínové (šedé) ekonomiky, který oficiální vládní nástroje, na rozdíl od účtů energetiků, zachytit nemohly.
Neméně zajímavý, i když jistě méně validní, je také pokus Davida F. Gooda měřit ekonomický výkon 22 regionů habsburského mocnářství mezi lezy 1870-1910 množstvím odeslaných dopisů, nebo snaha Richarda H. Steckela a Jerome C. Rosea určit životní úroveň a míru sociální nerovnosti za poslední dvě tisíciletí pomocí analýzy kosterních nálezů.
Je satelitní snímkování validní?
Vraťme se ale zpět ke snímkování noční krajiny. Mají rozsvícená okna či silnější žárovky v lampách pouličního osvětlení vůbec něco společného s ekonomickým rozvojem dané oblasti? I zde je validita výzkumu, tedy požadavek smysluplného vztahu mezi stanoveným cílem výzkumu a skutečně dosaženými výsledky, na první pohled značně problematická.
Vědci z Brownovy univerzity však argumentují logicky: „Nepopíráme, že intenzita světelného záření podléhá řadě vnějších vlivů, ani že její měření není zcela přesné, přesto se domníváme, že je lepší pracovat alespoň s nějakými daty pocházejícími z neutrálních zdrojů, než se žádnými,“ dočteme se ve výzkumné práci.
Satelitní snímkování pak vědci vidí také jako vhodný korekční doplněk ke stávajícím metodám (nejrozšířenější jsou produkční, výdajová a důchodková). „Protože zatím nemáme bezchybný měřící nástroj pro výpočet HDP, je lepší pracovat s více nedokonalými měřeními než jedním, zvláště pokud spolu odchylky jednotlivých nástrojů nekorelují,“ dodávají.
John Vernon Henderson, David N. Weil a Adam Storeygard dalé představují další výhody jejich postupu: je možné ho aplikovat na jakoukoliv geografickou jednotku – můžeme tedy měřit jak HDP velkých států, tak i mnohem menších jednotek, jako jsou kraje či městské oblasti, pro něž jakákoliv data velmi často chybí; satelitní snímky jsou navíc k dispozici mnohem častěji než klasické statistiky a jejich vyhodnocování je mnohem rychlejší, dokážou proto mnohem dříve zareagovat na aktuální vývoj. Z nich akademici zmiňují například objevení nerostných surovin v dané lokalitě či občanské nepokoje.
Jako houby po dešti
Dalším zajímavým přínosem této metody je prokázání korelace mezi zvýšenou produkcí zemědělských oblastí zapříčiněnou prudkým zvýšením srážek a následným rozvojem měst. Zatímco dosud se předpokládalo, že vyšší úroda snižuje migraci do měst a tím zpomaluje jejich rozvoj, studie prokázala, že ve třech letech následujících po roce s nebývale vysokým srážkovým úhrnem dochází ve městech k intenzivnímu nárůstu světelného záření (až o 14 % během druhého roku).
Vědci to vysvětlují ochotou farmářů utrácet nadstandardní zisky za „urbánní produkty“ zemědělskými stroji a hnojivy počínaje a alkoholem konče (analýze bylo podrobeno celkem 541 afrických měst a k nim náležících venkovských oblastí v 18 afrických státech po dobu devíti let). Vyšší úroda tedy nejspíše zpomaluje urbanizaci (není však možné vyloučit, že je vyšší záření způsobeno lidmi, kteří „chytí šanci za pačesy“ a rozhodnou se nechat svá pole ladem věnovat se například prodeji hnojiv), samotné HDP dané oblasti ale zvyšuje.
Barmská fantasmagorie
A jak dopadlo samotné měření „hrubého světelného produktu“? Studie se zaměřila na 36 nejchudších zemí planety, u nichž porovnávala intenzitu záření z let 1992 a 1993 s tou v letech 2002 a 2003.
Zatímco v Demokratické republice Kongo HDP podle Světové banky ročně klesalo o 2,6 %, informace ze satelitů hovoří o 2,5% ročním nárůstu. Podobně pozitivní korekce se dočkal také Surinam a Papua Nová Guinea. Opačně pochodily například Súdán a Mozambik. Nejhůře však dopadla barmská vojenská junta. Zatímco Světová banka operuje s čísly převzatými od prokádrovaných barmských statistiků vykazujícími roční růst 8,6 %, satelity ukazují jen 3,4% roční zvýšení.
Právě ve verifikaci podobně nadsazených růstových hodnot u autoritativních či totalitních režimů, pro něž je jakákoliv statistika dobrá, jen pokud ukazuje „ty správné“ výsledky, je pravděpodobně možné nalézt největší přínos této nové metody. Zajímavá jsou však i aktuální zjištění na subnacionální úrovni.
Jaksi „pro zajímavost“ práce obsahuje také dvojici srovnávacích fotografií východní Evropy z let 1992 a 2002 (více obrázek napravo). Již na první pohled je z nich patrné, kteréže státy se za posledních deset lety vydaly správných směrem. Zatímco v Moldávii a na Ukrajině se svítí výrazně méně, Polsko, Maďarsko a Rumunsko se doslova rozzářily.
Foto: Wikipedia.org
