Letadlo snů, nebo noční můra?
Aleš Tůma, Ekonomika, 10.07.2009
Boeing nedávno oznámil další zpoždění svého nového modelu 787 Dreamliner. Ten měl už bezmála dva roky brázdit oblohu, objevují se ale stále nové technické problémy. Netřeba dodávat, že tím výrazně trpí cena akcií firmy. „Břídilové,“ řeknete si možná. Ale není to tak jednoduché.
Každá velká firma je v jistém smyslu takový ostrůvek centrálního plánování. Zvenčí má informace o tom, kolik a za kolik jsou zákazníci ochotní koupit. Uvnitř firmy ale plánuje v podstatě direktivní řízení. Co, kdo a za kolik bude dělat, nerozhoduje přímo poptávka a nabídka. Rozhodují manažeři, kteří samozřejmě nejsou vševědoucí.
Přesně tohle si Boeing uvědomil už na přelomu 80. a 90. let, kdy stavěl model 777. Nejenže šlo o jeho první letadlo navržené kompletně na počítači, firma se kvůli jeho stavbě zcela přeorganizovala.
Zatímco předtím byly různé úlohy přesně nalajnované a rozdělené, pro projekt 777 Boeing vytvořil průřezové týmy, ve kterých spolu pracovali konstruktéři i technici, kteří letadlo fyzicky montovali. Jakékoli problémy tak mohli řešit přímo - nemuseli se obracet se na šéfa, který by se poté pokusil řešení vybojovat u jiného šéfa, a tak dále. Cílem bylo zcela průhledné a otevřené prostředí pro komunikaci. Radikální změna se ovšem vyplatila. Boeing 777, který před pár týdny oslavil 15 let provozu, je komerčně úspěšný a létá bez nehod (tedy, téměř bez nehod).
Boeing 787 představuje stejně jako 777 velký technologický skok – mnohem větší část letadla tvoří uhlíková vlákna. Další oříšek je kooridnace dodavatelského řetězce, který je skutečně globální.
A aby toho nebylo málo, výrobci letadel musí počítat s extrémně dlouhým časový výhledem. Mezi rozhodnutím letadlo postavit a jeho komerčním nasazením uplyne několik let. Kdo správně neodhadne potřeby trhu, dostane šanci na nápravu až za dlouho.
Tady je ostatně výrazný rozdíl mezi Boeingem a jeho evropským rivalem Airbusem. Nová vlajková loď Boeingu je středně velké letadlo s celkem širokými možnostmi nasazení. Naproti tomu Airbus vsadil na to, že aerolinky budou v budoucnu chtít hlavně superjumbo určené pro dopravu co nejvíce lidí mezi velkými uzlovými letišti jako je Londýn, Frankfurt nebo Singapur. Která sázka bude úspěšná? To nevědí ani šéfové obou firem.
Každopádně až zas vyjde nějaká zpráva o zpoždění nového „letadla snů“, neposmívejte se Boeingu. Není to jen technický oříšek, je to i obrovský ekonomický rébus s nejistým řešením.
