Mitterandův dědic Hollande

Pavel Kohout, Ekonomika, 09.05.2012

François Mitterand, poslední socialistický prezident Francie začal své úřadování posilováním sociálních výdajů a znárodňováním. Mitterandův program musel skončit fiaskem a také skončil: od jeho časů už Francie nikdy nebyla finančně zdravá, říká Pavel Kohout a shrnuje exkluzivně pro Finmag vyhlídky Francie s novým levicovým prezidentem Françoisem Hollandem.

Nový francouzský prezident se bude jmenovat François Hollande. Politickým a ekonomickým komentátorům mimo Francii tak přibudou starosti s psaním cédille, „c s ocáskem“. Francouzům zase starosti, jak zaplatit daně – to se týká zdánlivě jen těch nejbohatších, ale tradicí se již stalo, že každá vláda, která má v plánu zvyšování daní jen pro někoho, nakonec zvýší daně všem.

Ohlédnutí za Mitterandem

Francie neměla vyrovnaný rozpočet od roku 1974. Poslední socialistický prezident této země François Mitterand začal svůj úřad v roce 1981 sestavením koaliční vlády s komunisty, podstatným posílením sociálních výdajů a znárodňováním. Mitterandův program musel skončit fiaskem a také skončil: od Mitterandových časů již Francie nikdy nebyla finančně zdravá.

Zde je úryvek článku, který jsem napsal v dubnu 2005:

Mitterand přišel s programem rozsáhlého znárodňování, aby podpořil investice, hospodářský růst a zaměstnanost. Jeho strategií bylo naplnit lidem kapsy, aby zvýšená poptávka povzbudila výkonnost ekonomiky. Kromě toho snížil penzijní věk na 60 let, zvýšil minimální mzdu o deset procent, zavedl program prací ve veřejném sektoru a poskytl více práv imigrantům.

Znárodňování se týkalo sedmi největších průmyslových konglomerátů a dalších pěti průmyslových společností. Mezi nimi známé firmy jako Pechiney, Rhône-Poulenc, Saint-Gobain, Dassault, Honeywell nebo Roussel-Uclaf. Ve znárodněných podnicích pracovalo celkem 800 tisíc lidí. Dále bylo znárodněno třicet šest největších bank a dvě finanční společnosti, aby stát měl zdroje pro financování nově nabytých podniků. Mezi nimi byla i banka Rothschild & Cie, která fungovala nepřetržitě od roku 1817. Po zestátnění zkrachovala; Rothschildové však záhy založili novou banku, která úspěšně funguje dodnes.

(…) Rok se s rokem sešel a již v červnu 1982 musel Mitterand přistoupit na první balíček úsporných opatření. Dosáhl výsledku, jaký se nepodařil žádnému z jeho předchůdců během Páté republiky: reálné mzdy zaměstnanců poklesly. Hodnota francouzského franku klesala, životní úroveň rovněž. Kombinace imigrační a sociální politiky vedla k vytvoření ghett, kam se mnohdy neodváží ani policisté: neslavně proslulé „zones de non-droit“ neboli oblasti bez práva.

(…) Je pozoruhodné srovnat ekonomickou historii USA a Francie. Když se François Mitterand a Ronald Reagan v roce 1981 ujímali moci, nezaměstnanost v obou zemích byla téměř shodná: 7,4 procenta ve Francii a 7,6 procenta v USA. Od Mitterandovy éry však francouzská míra nezaměstnanosti často přesahovala dvojnásobek úrovně USA. Zvláště postiženi jsou mladí a staří – skupiny, které jsou na pracovním trhu v přirozené nevýhodě. Míra zaměstnanosti Francouzů ve věku 55–59 let poklesla z 80 procent v roce 1970 na 65 procent v roce 2000. Nezaměstnaných ve věku do 25 let je trvale kolem 20 procent.

Francouzské dluhopisy nebrat

Bude-li nový francouzský prezident sledovat svůj program, dopadne s velmi vysokou pravděpodobností podobně jako François Mitterrand.

S tím rozdílem, že Mitterand nešel až na úplné dno zdrojů. Ke konci jeho vlády ještě dluhy nebyly tak strašné, jak ukazuje číselné skóre:

Jaké skóre bude mít Hollande?

Francie není zatím přímo postižena finanční krizí, neboť nezažila bankovní krizi jako Španělsko a její veřejné finance jsou ještě stále v pořádku o něco lepším než v Řecku. Ale v jakém stavu bude v roce 2017? Radši bych nekupoval francouzské dluhopisy. Akcie jen velmi výběrově.

François Mitterand zadlužil svoji zemi víc než kterýkoli jiný prezident. François Hollande v něm vidí svého guru. Francii zřejmě čekají zajímavé časy

Psáno pro LN