Obce a investování: poučení z krizového vývoje
Aleš Tůma, Ekonomika, 05.03.2010
Co spojuje Hradec Králové s Islandem? Asi více, než by hradeckým bylo milé: město investovalo 74 milionů korun do dluhopisů islandských bank. Ty ovšem na podzim roku 2008 zkrachovaly - po několika letech překotné expanze jim zlomila krk celosvětová finanční krize. Bylo by však chybou, kdyby města a obce pod dojmem krizových událostí na finanční investice zcela zanevřely. Stejně jako každý jiný investor ale musí zvážit rizika a příležitosti.
Základní poučka investování platila i před krizí - neexistuje výnos bez rizika. Obce jsou spíše konzervativními investory, když už mají větší dočasně volnou větší sumu, obvykle si nemohou dovolit riskovat ztrátu, ani nemohou peníze nechat „pracovat“třeba 10 let.
Problémy Islandu pak ukázaly, že zcela bez rizika není ani zdánlivě vysoce konzervativní investice. Dluhopisy tamních bank nakoupily i některé české fondy peněžního trhu. Jeden podstatný rozdíl tu ale je - fondy typicky mají v cenných papírech jednoho emitenta jen velmi malou část svého majetku. V případě Hradce Králové šlo o téměř desetinu celého investičního portfolia.
Více než Island ovšem konzervativní investory trestá něco jiného. Centrální banky po celém světě v reakci na krizi rekordně snížily úrokové sazby s cílem zlevnit bankovní úvěry a „rozhýbat ekonomiku“. Nízké úrokové sazby se bohužel podepisují na výnosech fondů peněžního trhu, postupně klesá i úročení bankovních vkladů. K růstu se úroky vrátí nejdříve v druhé polovině letošního roku.
Přepište učebnice
Další závěr plynoucí z krize se týká státních dluhopisů. Dluhopisy vyspělých evropských zemí jsou obvykle považovány za téměř bezrizikové, tuto poučku ale bude nutné přepsat. Na konci loňského roku svět šokovala zpráva, že schodek rozpočtu Řecka je dvakrát vyšší, než země udávala. Mezinárodní agentury následně Řecku snížily rating, tedy hodnocení schopnosti splácet.
Obavy z brzkého bankrotu ČR jsou však liché. Stav veřejných financí se zhoršuje, ale mnohem dříve než se přiblíží k platební neschopnosti, bude stát nucen k radikálnímu „utažení opasků“. Jinak řečeno výraznému snížení rozsahu veřejných služeb nebo zvýšení daní.
S postupným zhoršováním stavu rozpočtu bude stát muset investorům platit stále vyšší úroky. To je dobrá i špatná zpráva zároveň. Špatná zpráva je to pro investory, kteří už mají dluhopisy s velmi dlouhou splatností a fixním úrokem - při růstu úrokových sazeb automaticky klesne tržní hodnota dluhopisů s nižším úrokem. S kratší průměrnou dobou do splatnosti portfolia klesá i toto riziko.
Euro a měnové riziko
Se stavem veřejných financí souvisí třetí velké poučení současné globální recese: euro není všelék. Španělsku či Irsku členství v eurozóně nijak výrazně nepomohlo se s krizí vypořádat, spíše naopak. Mezi nejvíce postižené ekonomiky patří i pobaltské státy, které již zafixovaly pevný kurs měny k euru.
V Česku se ovšem přijetí eura odkládá. Takzvaná maastrichtská kritéria bude ČR schopna přesvědčivě plnit nejdříve v roce 2015, pravděpodobně později. Co z toho plyne pro krátkodobé a konzervativní investory? Jednoznačně držet se zatím české koruny a nepodstupovat měnové riziko, pokud to není nutné. Pro ilustraci: Jeden z ČR nabízených fondů evropských dluhopisů za poslední rok v vydělal velice slušných 6,5 %. Po přepočtu do koruny je ale výnos - 0,8%. Své o měnovém riziku mohou vyprávět i Poláci či Maďaři s hypotékami v eurech a ve Francii, které si braly úvěry navázané na japonský jen.
Ve skutečnosti i podílový fond denominovaný v české koruně měnové riziko obvykle podstupuje. Těch skutečně měnově zajištěných, které jsou proti výkyvům kurzu imunní, je jen hrstka.
Města a investování do akcií
Někdy má město rozpočtové přebytky, které chce investovat s dlouhodobým horizontem a může tedy nakoupit i agresivnější cenné papíry. Uvažování správce městské pokladny se však někdy od běžného drobného investora liší až překvapivě málo. Typický investor se pro akcie nadchne až v okamžiku, kdy vidí závratný růst - a kdy už obvykle bývá pozdě.
Česká národní banka v roce 2007 varovala města a obce před rizikovými investicemi, zejména před produkty s tzv. finanční pákou. Municipality se tedy ve větší míře začaly vydávat na kapitálové trhy zrovna v době vrcholící finanční bubliny. V roce 2009 trhy rostly extrémně rychle, protože se zotavovaly z předchozích panických výprodejů. Podle některých ukazatelů mohou být akciové indexy stále podhodnocené, raketový růst se však rozhodně opakovat nebude.
Populárním kompromisem mezi agresivní a konzervativní investicí jsou zajištěné strukturované produkty, které obvykle mají pevně danou dobou splatnosti. Jejich výnos je navázán například na vývoj akciových trhů, v případě poklesu pod 100 % vložené částky ale zafunguje garance, a investor k datu splatnosti dostane svůj vklad zpět.
Garance závisí na kvalitě emitenta (obvykle zahraniční banka), výnos zase na konstrukci produktu, která bývá někdy velmi složitá. Nejjistější postup je poradit se o investici s nezávislým odborníkem.
Pozor na hrubky
Představitelé obcí někdy vyjadřují obavy, že pokud investice nevyjde, opoziční zastupitelé jim to „spočítají“- jak je možné, že jste investovali do fondu X, když fond Y vynesl o 5 % více? Bohužel, výsledky finančních trhů jsou velmi těžko předvídatelné. Historické statistiky poměrně přesvědčivě dokazují, že i když některý podílový fond dosahuje nadprůměrných výsledků, dříve či později se vrátí zpět do šedého průměru. Manažerů, kteří dokážou dobré výsledky udržet dlouhodobě, je jako šafránu.
Co by však opozice mohla a dokonce měla vyčítat, to jsou hrubé chyby. Například uložení peněz, které potřebujeme ochránit v korunách, do fondu peněžního trhu v euru nebo dokonce v nějaké exotické měně. Nebo investování prostředků určených k čerpání příští rok do akciového fondu. Případně nákup fondu dluhopisů zemí třetího světa, protože „jsou to přece taky státní dluhopisy, a ty jsou bezpečné“. Podobné hrubé přešlapy jsou překvapivě časté a nevyhýbají se ani velkým klientům. V podstatě ta největší část práce dobrého finančního poradce spočívá v tom, že klienta důkladně vyslechne a pomůže mu se těchto chyb vyvarovat.
Text vyšel v únorovém čísle časopisu Obec & Finance (pozn. autora: uzávěrka čísla byla v lednu, proto tak málo o Řecku)
Foto: Profimedia.cz
