Osa Německo–Čína: Poučí se Česko?
Luboš Palata, Ekonomika, 08.10.2010
Někteří ekonomové tomu začali říkat nová ekonomická světová osa. Za zázračnými výsledky německého hospodářství posledních měsíců, nejvyšším růstem od sjednocení, je z velké části vysoká poptávka čínského trhu po německém zboží. Především německý průmysl – v čele s automobilkami, ale svou roli hraje i vývoz strojů a strojírenských a elektrotechnických výrobků – táhne Německo vzhůru daleko rychleji, než rostou jiné země Evropské unie.
Čína, která se stala nejvýznamnějším trhem, i například co se týče prodeje automobilů, v posledním roce výrazně zvýšila svůj podíl na německém exportu, odchází do ní už kolem pěti procent vývozu tohoto druhé nejvýznamnějšího (právě po Číně) exportéra světa.
Důležitější než USA
Německu hraje v poslední době všechno do karet. Dokonce i krize kolem Řecka, která oslabila euro, byla pro německý export výhodná, protože oproti americké, japonské a korejské konkurenci výrazně zlevnila tamní výrobky. „Na vývoz do Číny je už dnes v Německu vázáno na půl milionu pracovních míst,“ vyjádřil se v tisku Dirk Schlotböller z Německé obchodní a průmyslové komory. Schlotböller dále dodává, že se v nejbližší době dá očekávat další výrazný růst čínské poptávky.
Němečtí ekonomové si tak gratulují, že se tamní ekonomika překotně nezbavila své silné průmyslové základny, jak se to stalo v jiných evropských zemích, které vsadily především na služby – často se hovoří třeba o Velké Británii. Za příklad se dává i „obětavost“ Němců, kteří se v minulém desetiletí smířili s naprosto minimálním růstem mezd a výrazně se podíleli na tom, že německé zboží je dnes nejen nadále značkou kvality, ale také je cenově konkurenceschopné.
Germany first
Na renesanci německého průmyslu se výrazně podílely také sousední postkomunistické země, s Českou republikou na prvním místě. Oživení německého hospodářství kolem roku 2000 se připisovalo tomu, že se část výroby německých koncernů podařilo přesunout do Česka, Polska, případně Maďarska a na Slovensko. Na druhé straně byl přesun, případně odběr dodávek od českých či polských subdodavatelů, kompenzován soustředěním sil a investic do nejvýdělečnějších částí produkce, které zůstaly v Německu.
Také koncernové strategie, i díky vlivu odborů či zástupců státu ve správních a řídících orgánech německých firem, nikdy nepřestaly zohledňovat požadavek, aby většina profitu nadále nesla hrdou značku Made in Germany. Naposledy se s tím setkali ve Škodě Mladá Boleslav, jíž bylo naznačeno, že vůči mateřskému VW příliš vyrostla a musí se soustředit na výrobu levnější značek, které nebudou přímo konkurovat nejdražším modelům VW.
Made in Czech
Ale i při těchto mezích, jež Německo zřídka překračuje, je pro českou ekonomiku „hospodářská osa Čína–Německo“ přinejmenším krátkodobě požehnáním. Zároveň je ale výzvou ke konsolidaci zbytků českého průmyslu, který se po zmatených devadesátých letech a tsunami zahraničního kapitálu ukazuje (při pohledu do německého zrcadla) být důležitým základem pro naše fungování v evropské i globální ekonomice.
Německo nám může sloužit jako příklad dobře řízeného státu s dlouhodobým výhledem, který dokáže ekonomicky těžit ze svého okolí. Česká ekonomika a český průmysl jsou přes značné ztráty, které utrpěly v době transformace, stále lídry střední Evropy, alespoň té visegrádské, a měly by toho využít. Jen díky svébytné, do značné míry národní (tedy v Česku sídlící a investující) ekonomice se můžeme přiblížit k německé hospodářské a životní úrovni dříve, než za oněch mytických 120 let – jak to v minulých dnech spočítal jeden český deník. Tato cesta jinudy než přes výrobky Made in Czech Republic, byť třeba se subdodavateli z Polska nebo Maďarska, které budou kupovat jako značku kvality třeba i Číňané, podle mého úsudku nevede.
Autor je redaktorem Lidových novin
Foto: profimedia.cz
