Oškubané Slovensko
Luboš Palata, Ekonomika, 15.07.2010
Premiérka Iveta Radičová a ministr financí Ivan Mikloš v Bruselu tento týden zjistili, co už bylo mnohým jasné dávno: To, co podepsal bývalý premiér Robert Fico a jeho ministr financí Ján Počiatek, když se projednávala půjčka zemí eurozóny Řecku a „euroval“, tedy Evropský finanční stabilizační mechanismus (EFSF), platí. A Slovensko to musí respektovat.
Nová vláda však hraje o čas a politické body. Slováci se totiž jen obtížně smiřují s tím, proč by se mělo chudé Slovensko podílet na pomoci Řecku a obraně eura v rámci EFSF větším podílem (vyjádřeno velikostí příspěvku k HDP dané země, pozn. redakce) než Německo nebo nejbohatší evropská země Lucembursko.
„Premiér Fico a předcházející vláda zkrátka vyjednali pro Slovensko špatné podmínky. Pokud se máme podílet 2,3 krát větším podílem vůči HDP než nejbohatší země eurozóny Lucembursko, tak je to evidentní,“ uvedl v Bruselu nový ministr financí Ivan Mikloš. „My již bohužel nové podmínky vyjednat nemůžeme, protože rozhodnutí schválily parlamenty členských zemí,“ uvedl Mikloš, který řídil slovenské finance už v letech 2002–2006.
Čtvrtina rozpočtu na euroval!
Porážku přiznala i premiérka Radičová. „Výšku příspěvku nezměníme. To by znamenalo spustit celý proces znovu. Otázkou není, zda nová vláda obranný val schválí, anebo ne. Nemůžeme nic dělat. Zdědili jsme rozhodnutí vlády bývalé,“ uvedla Radičová.
Co to pro Slovensko znamená? To, že pomoc Řecku byla první, ale rozhodně nemusí být poslední. Země na svá bedra v rámci „eurovalu“ pomáhajícího řešit podobné krizové situace, jako je ta řecká, naložila záruky za půjčky v hodnotě až 4,37 miliardy euro. To je pro představu téměř čtvrtina ročního slovenského rozpočtu.
Slovenský souhlas se spuštěním mechanismu už ale není možné odkládat. Na Slováky a jejich ANO čeká celý zbytek eurozóny. Jen tak může mechanismus vstoupit v platnost. Radičová i Mikloš proto již v úterý oznámili, že nebudou natahovat čas, a ESFS tak bude moci být spuštěn v plánovaném červencovém termínu. Preference nepreference. Sliby nesliby.
V poněkud „výhodnější“ situaci je Slovensko v případě půjčky Řecku. Tam sice platí podobný politický závazek, jako v případě EFSF, ale teoreticky si lze představit, že půjčka, na kterou se členské země prostě jen skládají, bude Řecku poskytnuta i bez slovenského podílu. Ten totiž tvoří jen pověstnou kapku v moři: v číselném vyjádření 800 milionů eur (tedy asi 20 miliard českých korun) z celkového balíku 110 miliard eur.
Slovensko si nemůže dovolit pozici českých kverulantů
V případě „řecké půjčky“ hodlá Radičová zřejmě dohrát hru až do konce: vláda ji sice předloží do parlamentu, ale její Slovenská demokratická a křesťanská unie (SDKÚ) a také druhá největší vládní strana Svoboda a solidarita (SaS) budou hlasovat proti nebo se zdrží.
Pokud však Ficův Směr zachová tvář a bude hlasovat stejně jako před volbami, kdy poskytnutí půjčky doporučil (ale nikoli odsouhlasil), půjčka s podporou dvou menších vládních stran a hlasů Slovenské národní strany projde i bez SDKÚ.
„Řecká půjčka“ je na rozdíl od eurovalu, který chrání i slovenské euro, na Slovensku extrémně nepopulární. Slováci, nejchudší „Euroevropané“, musí půjčovat z jejich pohledu bohatým a v luxusu si žijícím Řekům. Třeba jen poměr průměrných důchodů – necelých čtyři sta eur měsíčně na Slovensko a dva tisíce eur v Řecku – mluví za všechno.
Já osobně jsem však přesvědčen, že stejně jako „euroval“ i řecká půjčka nakonec na Slovensku projde. Slovensko si s ohledem na jiné své problémy, především národnostní spor s Maďarskem, nemůže dovolit „českou pozici“ kverulantů Evropské unie. A ví to i nová předsedkyně vlády.
Hledejme spojence v Německu
Pro Českou republiku, která má k euru tak daleko, jak má vedení ČNB blízko k Václavu Klausovi, z toho plyne jedno zásadní ponaučení. Když jde o peníze, jdou ohledy i elementární spravedlnost v EU stranou. A to, že jsme pořád ještě oproti většině EU chudí, není nic, na co by se bral v budoucnu ohled. Právě naopak.
Proto i Češi musí v EU dlouhodobě budovat koalice pro podporu svých zájmů a vydržovat si spojence. Vedle Polska, Slovenska a dalších „nových zemí“ je na prvním místě Německo. Protože ač se nám to možná někdy nezdá, mají k nám Němci, i díky zkušenosti s východním Německem, ze všech Západoevropanů nejblíže.
Proto i Radičová měla jet dříve než do Bruselu do Berlína. I když myslím, že by to v tomto případě stejně nepomohlo.
Autor je redaktorem Lidových novin
Foto: profmedia.cz
