Penzijní reforma: Zkusme se odvázat!
Martin Moravec, Ekonomika, 11.10.2010
V poslední době se objevuje čím dál více článků týkajících se důchodové reformy. Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že povědomí o havarijním stavu současného penzijního systému je u veřejnosti poměrně značné. A je to dobře!
Jedině s obecným přijetím tohoto faktu lze provést opravdu zásadní reformy. Zatím není zcela zřejmé, kudy se bude naše penzijní reforma ubírat. Jako vodítko prý budou použita doporučení ze závěrečné zprávy Bezděkovy komise (PES) z letošního roku.
Bezděkova komise
Takzvaná Bezděkova komise má poměrně vousatou historii. Vznikla v roce 2004 v době ekonomického boomu. Své závěry do dnešního tvaru formovala s přestávkami šest let, aniž by byly kdy prakticky aplikovány. Povzdech Tomáše Sedláčka nad sisyfovskou prací v Bezděkově komisi z ledna tohoto roku jistě vypovídá o náladě v komisi mnohé.
Možná právě díky takto dlouhé historii lze ve zprávě vysledovat dvojí. V první řadě vynikající analýzu předpokládaného vývoje stávajícího důchodového systému s ohledem na pravděpodobný demografický vývoj. V druhé řadě však z práce čpí výrazná principiální zdrženlivost všech navržených verzí důchodového systému. Parametrické úpravy průběžného systému dokážou po krocích redukovat jeho deficit, vyvedení části prostředků z průběžného systému do fondů zase omezí výši prostředků potřebných na valorizace… To vše je pravda. V principu jde však spíše o osvědčená, zato nepříliš pružná řešení, která ke svému řádnému fungování potřebují pravidelné zásahy zvenčí. Ani jedna navržená varianta přitom není skutečně radikálním řezem. I když právě nyní by pro něj mohla existovat politická i společenská podpora.
Nevaž se, odvaž se!
Jak by taková radikální verze mohla vypadat? Zkusme si udělat dvoupilířovou prověrku představivosti:
- a) průběžný systém
Není možné, aby průběžný systém garantoval výplatu většího objemu prostředků, než do něj skutečně přitéká. Jeho stávající podoba tak přitom bez rozpaku činí. Náš „průběžný systém“ proto ve skutečnosti zase tak úplně průběžný není. Člověk odcházející do důchodu získává příslib konkrétní měsíčně vyplácené částky, která může – a v případě inflace dokonce musí – být navyšována. Bez ohledu na to, jestli na takové navýšení peníze jsou, nebo nikoli. Systém je solidární jen jedním směrem. Pokud má být průběžný pilíř dlouhodobě stabilní, bylo by vhodné tuto nesrovnalost odstranit.
V radikální verzi reformy průběžného systému by důchodce nemusel dostávat příslib konkrétní částky a jejího navyšování vůbec. Nahradit tyto dva klíčové faktory by mohl jakýsi index, který by reprezentoval podíl dotyčného na vybraných prostředcích. Prostý poměr vybraného pojistného ku součtu platných indexů by vždy pro konkrétní měsíc určil skutečnou výši vyplácené částky.
Odpadla by potřeba valorizace, ta by probíhala automaticky směrem nahoru i dolů podle aktuální ekonomické situace. Odpadl by problém s dotováním sociálního systému z jiných rozpočtových zdrojů a naopak. Zároveň by bylo možné vytvořit transparentní a veřejně přístupný mechanismus výpočtu důchodového indexu, který by mohl reflektovat všechny možné i nemožné faktory s potřebnou váhou. Důchodový věk by vůbec nemusel být předem daný...
- b) neprůběžný systém
Nepoužívám označení fondový, protože prostředky lze zhodnocovat nejen ve fondech. Každý si tvorbu kapitálu na svůj důchod představuje trochu jinak. Někdo spoří, někdo investuje agresivně, jiný konzervativně, každý do něčeho jiného. Pokud bude tento pilíř povinný, měl by umožňovat celou škálu variant a možné přechody mezi nimi. Stát by měl vytvářet pouze zastřešení. Do neprůběžného systému by své produkty zařazovaly veškeré u nás působící finanční instituce na základě registrace a certifikace příslušného produktu státní autoritou. Jediným nadstandardním požadavkem by bylo povinné pojištění celé uložené částky proti krachu instituce a možnost nepravidelné měsíční úložky. Každý produkt by byl v průběhu certifikace zařazen do jedné z několika předem daných rizikových kategorií, aby bylo zřejmé, jaké investiční riziko klient podstupuje.
Potenciální důchodce by byl omezen pouze tím, že prostředky může vybírat až po docílení předem daného minimálního věku, resp. přiznání důchodu z průběžného pilíře. Do té doby bude prostředky pouze posílat na jiný certifikovaný produkt. Po splnění podmínek pro výběr by bylo čerpání omezeno ročním procentem zůstatku. A to tak, aby celou částku bylo možné vyčerpat do věku průměrného dožití.
Pro potřeby takovéhoto pilíře by nebylo potřeba zakládat nové instituce. Ostrý konkurenční boj o velmi stabilní a z kraje rychle rostoucí trh by mohl začít s plnou silou od prvního okamžiku. A nejen fondy byl by živ.
Dokud je čas
Variant, jak provést penzijní reformu radikálně, by se určitě našlo víc. Výše jsem popsal jednu z nich, která nebyla nikdy nikde podrobně rozpracována. Nejspíš ani nebude. Přesto se domnívám, že i takovéto náměty zaslouží pozornost. Penzijní reforma nám klepe na dveře a je třeba o ní vážně diskutovat. Když ne teď, tak už nikdy. Přesto mám dojem, že je v tomto směru až příliš ticho po pěšině. Ačkoli Bezděkova komise reformě přinesla mnohé, finální podoba je stále otevřená. Zatím.
Foto: profimedia.cz
