Pětadvacet zářezů pro France Télécom
Pavel Mádr, Ekonomika, 29.10.2009
Francouzský telekomunikační gigant čelí už několik měsíců skandálu ohledně série sebevražd jeho zaměstnanců, který se dokonce dostal až na jednání francouzské vlády a vyvolal odstoupení jednoho z šéfů firmy. Stojí za skoky do propastí a rozříznutými hrudníky skutečně jen drsné praktiky manažerů vůči svým zaměstnancům, jak tvrdí odbory, anebo má celý problém hlubší příčiny?
Tohle opravdu není pro mne. Už nemohu dál,“ řekl prý jednapadesátiletý otec dvou dětí Jean-Paul Rouennais své kolegyni z France Télécom. O pár dní později našla policie jeho nehybné tělo na dně propasti. Manželka oběti pak upřesnila, že její manžel v červnu přišel o práci v poklidném horském městečku na jihu Francie, kde působil dlouhá léta, a byl v rámci France Télécom přeřazen do velkého call centra, což ho stresovalo. V polovině října pak ukončil svůj život další zaměstnanec France Télécom a stal se tak 25. obětí sebevraždy v této firmě od začátku roku 2008.
Hurá do mezinárodní konkurence
Otázka je samozřejmě jasná: Proč je pro některé zaměstnance France Télécom přijatelnější sebevražda, než příchod do kanceláře? Odbory i zaměstnanci mají o viníkovi jasno – je jím vedení firmy, které používá při jednání s podřízenými nepřijatelné praktiky.
Vraťme se o pár let zpátky. Z kdysi všemocného státního monopolu vzniká od poloviny devadesátých let za velkých porodních bolestí klasická soukromá firma evropského střihu. V roce 1996 začala jeho privatizace a v roce 2004 se France Télécom přeměnil na akciovou společnost. Stát si však v ní uchoval poměrně silnou pozici – stále kontroluje 27% majetkový podíl.
Zmíněná přeměna se samozřejmě nemohla obejít bez trpkého procesu zeštíhlování tak, aby společnost byla schopna obstát v mezinárodní konkurenci. Mezi lety 2006 až 2008 z France Télécom nedobrovolně odešlo přibližně 22 tisíc zaměstnanců, i přesto jich tam nyní (jen ve Francii) pracuje přes 100 tisíc. Podle současných plánů by společnost chtěla srazit náklady do roku 2011 o dalších 1,7 miliard eur, což si samozřejmě vyžádá další propouštění. To však bude – nejen kvůli vlně sebevražd, která plán dočasně přerušila – velmi obtížné prosadit.
Na nás si nepřijdete
Zhruba dvě třetiny lidí pracujících ve France Télécom totiž mají, coby bývalí státní zaměstnanci, nárok na definitivu – nemohou být, aniž by učinili nějaké zásadní pochybení, propuštěni (tuto výjimku si odbory vyjednaly během privatizace).
Kritizovaný management se tedy ocitl ve velmi těžké pozici: francouzská vláda ho už několik let tlačí do přeměny France Télécom v životaschopnou společnost (ještě před sedmi lety byla na pokraji krachu, teď prosperuje), ale na druhou stranu ji svazuje předpisy, které nemají v soukromém podnikání co dělat.
Jak se pokusilo vedení France Télécom tento gordický uzel rozseknout? „Zatímco staré kádry se učí novým kouskům, ty nové se přijímají jen na dobu určitou,“ komentoval situaci britský týdeník Economist. Potíž je ovšem v tom, že stávající zaměstnanci s definitivou nebyli zvyklí flexibilně střídat pracovní úkoly nebo přijímat ohodnocení podle odvedeného výkonu.
To však není hlavní problém. Existují totiž důkazy, že vedení společnosti – nemaje možnost, jak bývalé státní zaměstnance jednoduše propustit – využívalo ne zcela kosher praktiky. Asi by se vám taky nelíbilo, kdybyste každý pátek do e-mailové schránky dostávali nabídku volných pracovních míst a váš nadřízený by se vás každé pondělí zeptal, jestli jste si vybrali, že? Mezi další nástroje v boji s nadbytečnými zaměstnanci patřila nově zavedená povinnost stěhovat se v rámci společnosti každé tři roky na jiné místo. To je možná běžné v USA, ale rozhodně ne ve Francii, zvlášť u bývalých státních zaměstnanců, jejichž věkový průměr je skoro 50 let.
Regulace méně, ne více
Deník Financial Times o zkušeném šéfovi France Télécom Didier Lombardovi napsal: „Ať už se na to díváme z jakéhokoliv pohledu, Lombard odvedl výbornou práci při adaptaci France Télécom na mezinárodní telekomunikační trh. On i jeho tým však podcenili důležitost správného jednání se zaměstnanci, odbory i veřejností.“
Obojí je jistě pravda, ale nesmíme zapomínat, kde vězí jádro celého problému: v chybě francouzské vlády, která dovolila, aby se společnost France Télécom proměnila v soukromou firmu bez pravomocí na propuštění dvou třetin svých zaměstnanců. Nepomůže tedy posilování práv zaměstnanců, po kterém některé hlasy volají, ale uvolnění rigidních pravidel francouzského trhu práce.
Foto: Profimedia.cz
