PIIGS: Máte dluhy? A zlato máte? Prodávat a splácet!

Tomáš Raputa, Ekonomika, 14.02.2012

Když jste pozadu se splátkami hypotéky nebo spotřebitelského úvěru, exekutoři drahoty nedělají a na pokrytí půjčky vám zabaví klidně i psí boudu s vaším miláčkem uvnitř. Když je se splácením dluhu pozadu stát, může na věřitele dělat dlouhý nos: nenajde se exekutor, který by mu sáhl majetek. A že majetek by byl...

O jakém majetku je konkrétně řeč? Všechny problémové státy eurozóny vlastní kontrolní balíky ve velkých akciových společnostech, rozsáhlá nemovitostní portfolia a někteří šťastlivci také velké rezervy zlata.

Poměr zlatých rezerv a dluhu problémových zemí

^{* stanoveno zjednodušenou metodou zhruba odpovídající realitě – vztahuje nynější tržní hodnotu desetiletého dluhopisu s pětiprocentním kuponem na celý objem dluhu
Zdroj: eurostat.eu imf.org, tradingeconomics.com, vlastní výpočty}

Hledáte výnosy? Patnáct procent se zdá být málo

Zaměříme se právě na zlato, protože jeho prodej je transparentní a relativně likvidní. Navíc o jeho rezervní úloze, kdy má sloužit na obranu měny proti spekulačním útokům, nemůže být především u malých zemí eurozóny ani řeč. Z tabulky je vidět, že se jedinečná příležitost nabízí Portugalsku, které by zlatými rezervami mohlo pokrýt až 25 procent na trhu obchodovatelného dluhu.

Čistě z investičního hlediska: Pokud bych jako správce státního majetku mohl prodat dobře zhodnocené zlaté cihly, které nenesou žádný vedlejší výnos, a vyměnit je za vlastní dluhopisy, které jsou k mání za výprodejové ceny s výnosem 15 procent a více, tak do toho určitě půjdu (patnáctiprocentních zisků ročně se u zlata v příštím desetiletí asi těžko dočkáme). A jako bonus tu máme ještě  snížení vlastních úrokových nákladů, a tím i deficitu státního rozpočtu až o jedno procento HDP, což spořící rozpočet a důvěra investorů potřebují jako sůl.

Poznámka pro inflační strašpytle: K žádnému „tištění peněz“ nedochází!

Cena zlata za posledních 10 let (euro/trojská unce)

^{Zdroj: goldprice.org}

Spekulace na bankrot

Námitky proti této transakci zmiňují zajisté nezávislost centrální banky, která by si do složení svých rezerv neměla nechat mluvit. Pokud ale s takovouto alternativou přijde sama centrální banka kvůli důvodům zmíněným výše, problém nezávislosti padá (stejně jako v případě mnohem kontroverznějšího amerického a britského kvantitativního uvolňování). Navíc prodeje zlata z rezerv a nákup finančních aktiv nejsou ničím novým – dělo se tak celé minulé desetiletí.

Proč tedy portugalská centrální banka váhá? Jediným vysvětlením je, že nevěří vlastní vládě, že bude splácet své závazky – a proto dluh nekoupí ani za poloviční cenu. Portugalsko zkrátka doufá, že se mu podaří stejný trik jako Řekům a dluhy za ně zaplatí celá Evropa v čele s klienty penzijních fondů a akcionáři bank. Pokud se mu to časem podaří, tak tu máme celou řadu dalších adeptů, kteří si stoupnou do fronty na odepsání dluhů…