Polsko: Jaká krize?
Luboš Palata, Ekonomika, 14.10.2009
Ještě před rokem by to do Polska nikdo neřekl. Jedna z nejchudších a hned po Rumunsku a Bulharsku z mnoha pohledů i nejzaostalejších a nejméně výkonných zemí Evropské unie je však dnes předmětem studia makroekonomů a obdivu a závisti většiny zemí kontinentu.
Polská ekonomika totiž jako jediná na kontinentu dokázala odolat hospodářské krizi a i v těch nejhorších měsících v první polovině roku rostla. Sice mnohem méně (poslední odhady mluví o 1,1 %), než byli Poláci zvyklí v minulých letech, kdy se růst pohyboval kolem pěti procent, ale v porovnání s pády okolních zemí se jednalo svým způsobem o zázrak.
Přitom polská vláda Donalda Tuska sice ukončila předchozí období politických excesů a populistické hospodářské politiky předchozích krátkodechých kabinetů v režii bratrů Kaczynských, ale jinak toho mnoho nepředvedla. Žádná rovná daň, přešlapování kolem plánů na přijetí eura, prostě nic, co by se podobalo například reformní smršti druhé vlády slovenského premiéra Mikuláše Dzurindy po roce 2002.
Bez eura je lépe
Spíše než co jiného sehrála v polském případě svoji klíčovou roli kladná souhra několika faktorů. Tím nejzásadnějším podle mínění mnoha ekonomů bylo to, co se na počátku krize jevilo Varšavě jako konkurenční nevýhoda – tedy to, že Polsko nemá zavedeno euro a nedostalo se ani do fáze pevného stanovení kurzu. To ve vrcholné fázi krize, která jak se ukazuje, byla zřejmě na přelomu roku, dovolilo Polákům o pětadvacet procent devalvovat svoji měnu vůči euru a tím oproti „eurové“ konkurenci výrazně zlevnit. „Zcela jednoznačně Polsku pomohlo to, že v této době nemá euro. Mohlo tak flexibilně upravit kurz svého zlotého a oproti eurovému Slovensku či na euro navázaným pobaltským státům zlevnit cenu své pracovní síly i svých výrobků,“ uvádí analytik Zdeněk Lukáš z prestižního Vídeňského institutu hospodářských studií (WIIW). „Ukazuje se, že v situacích, jako je ta dnešní, a pro stále ještě plně nerozvinuté ekonomiky, jako má většina nových zemí Evropské unie, může být vlastní měna požehnáním a jistým záchranným polštářem,“ dodává Lukáš.
Domácí spotřeba je stále silná
Druhým velice důležitým faktorem bylo i to, že Poláci, zvyklí díky komunistické historii na ledacos a ochotní žít podle hesla „dnes je dnes, a co bude zítra, nás nezajímá“, nepřestali utrácet. Velký, čtyřicetimilionový trh tak přinejmenším v počátku nahradil výpadky vývozu. „Důležité je, že spotřeba je stále silná,“ uvádí Piotr Kalisz, hlavní ekonom Banku Handlowego. A když v polovině tohoto roku spotřebitelská poptávka začala polevovat, běžel už zase na poměrně slušné obrátky polský export. V jeho struktuře bylo významným faktem, že automobilový průmysl hraje v Polsku výrazně menší roli než v Česku, Maďarsku, o abnormálně závislém Slovensku nemluvě.
Velký návrat
Třetí věcí, o níž se příliš nemluví, je návrat statisíců Poláků, kteří po rozšíření Evropské unie odjeli pracovat na Západ. Mělo to sice za následek výpadek příjmů z peněz, které posílali domů svým příbuzným, ale na druhé straně návrat statisíců převážně mladých, podnikavých lidí se zkušenostmi ze Západu, kteří byli pro polský pracovní trh jednoznačným přínosem. I za cenu zvýšení nezaměstnanosti, která vzrostla v srpnu na 10,8 procenta, což je o dvacet procent více než před rokem. Míra nezaměstnanosti však bude zřejmě stoupat dál, i vzhledem k tomu, že případné oživení v eurozóně přijde do Polska, podobně jako do Česka, se zpožděním, a tak analytici očekávají i vlnu propouštění ve velkých polostátních podnicích.
Když privatizace pomáhá
Čtvrtou výhodou Polska je paradoxně poměrně velký rozsah státního majetku, který umožňuje pokrýt prohlubující se deficit příjmů do státního rozpočtu. Vicepremiér a ministr hospodářství Waldemar Pawlak v tomto a příštím roce počítá s příjmy z privatizace v hodnotě asi 30 miliard zlotých (asi 7 miliard eur). To sice nesníží deficit státního rozpočtu, který letos zřejmě přesáhne 6 % GDP, ale umožní vyhnout se dalšímu výraznému zadlužování polského státu.
Na jedné věci se také ukazuje, že i ekonomická krize (je ale otázka, zda o ní v případě Polska vůbec lze takto mluvit), může být k něčemu dobrá. Ještě před rokem si většina Poláků pořizovala pod vlivem neustálého posilování zlotého a poměrně vysoké inflace hypotéky ve švýcarských francích. Ještě v polovině roku 2008 byly dvě třetiny všech hypoték ve francích. A dnes se tyto hypotéky, které přinesly dlužníkům i bankám po pádu kurzu zlotého obrovské problémy, na trhu prakticky nevyskytují a Poláci houfně přešli na zloté.
Autor je redaktorem Lidových novin
Foto: Profimedia.cz
