Před dluhy se neschováme
Arsen Lazarevič, Ekonomika, 13.11.2009
„Jsem liberál, zastánce pragmatismu, svobody a zdravého rozumu,“ říká o sobě Jan Havel, spoluvlastník reklamní agentry Actum a odborný asistent na VŠE a CEVRO Institutu. „Ze srdce se mi protiví centrální bankovnictví a státní zásahy,“ dodává v rozhovoru pro FINMAG.
Co vás jako ekonoma přivedlo na myšlenku založit si vlastní marketingovou agenturu?
Ekonomie je vědou o lidském jednání. Studuje efekty dobrovolné směny na blahobyt lidí, umí dát doporučení o uspořádání společnosti směřujícím k prosperitě. Marketingová komunikace je nástrojem, který odstraňuje informační asymetrii ve směně. Ve své podstatě jsou si tyto obory velmi blízké. Jsem ekonom s „historií programátora“, takže založení online agentury byl svým způsobem logický krok. V roce 1996 jsme viděli příležitost v Internetu jako novém médiu, tak jsme to zkusili.
Jak vidíte budoucnost vaší branže?
Marketingové rozpočty se přesouvají na internet. V tomhle ohledu to vidím dobře. Na druhou stranu si i velké agentury uvědomily, že se musejí „online“ naučit, takže narychlo zakládají digitální divize, které se snaží dohnat deset i více let náskoku specialistů.
Mnoho marketingových odborníků se domnívá, že sociální sítě budou hrát stále větší roli. Vidíte v těchto sítích budoucnost, nebo jsou jen výstřelkem doby?
V nejbližší době určitě budou hrát velkou roli. Můj osobní odhad však je, že během dvou až tří let lidé mnohem více zpozorní při publikování svých osobních údajů na internetu. Očekával bych, že sociální sítě se výrazněji uzavřou, čímž ztratí svůj masový charakter a přestanou být zajímavé pro velké marketingové akce.
Za měsíc je po krizi
Jaké absurdity a paradoxy spatřujete v současné krizi?
Absurdní mi přijdou billboardy slibující třináctý důchod. Nebo myšlenka, že ničení věcí vede k bohatství (šrotovné). Pokud by platilo, že ničení starých věcí nás vyvede z krize, pak navrhuji zničit všechny domy, továrny, silnice, mosty, elektrárny a dát státní dotace na jejich novou výstavbu. A za měsíc je po krizi. Přesněji řečeno, za měsíc jsme všichni po smrti hlady a o krizi nikdo nepřemýšlí.
Jako jeden z důvodu uvádíte bezmyšlenkové tisknutí peněz. Hrozí nám kvůli tomu do budoucna vysoká inflace?
Řešení krize zadlužováním a ještě hůře monetární expanzí je smrtící injekce. Vysoká inflace je sama o sobě nepříjemná, avšak čelíme mnohem zásadnějšímu problému manipulace s úrokovými sazbami a neefektivními investicemi. Navíc bychom měli mít na paměti hyperinflace, k nimž tímto tempem můžeme rychle dojít.
Je možné současný finanční systém reformovat?
Teoretická možnost existuje, dokonce celá řada variant reformy. V každém případě je potřeba odstranit omezení podnikání obecně, finanční sféru nevyjímaje. Zrušit privilegia finančních institucí, znovunastolit situaci, kdy lidé budou aktivně řídit své finance, odstranit povinná pojištění, regulace atd. V praxi je to však nesnadný úkol. Veřejnost stále žije v iluzi o prospěšnosti regulací, bankéři jsou rádi za kartel s centrální bankou, která vždy pomůže v nesnázích, státní úředníci touží po moci a s každou krizí jí získají ještě více.
Existuje možnost navrátit se k zlatému standardu?
Ano. Kromě možnosti řízeného návratu, tedy jakési reformy, tu je nepřehlédnutelná možnost kolapsu světového finančního systému, na jehož troskách spontánně vznikne systém soukromý, respektující tradiční právní principy. Zlato, či jiná komodita jsou v takovém případě velmi pravděpodobným kandidátem na všeobecně přijímaný prostředek směny.
Ekonomické argumenty neexistují
Téměř všichni lidé jsou zcela znechucení současným politickým vývojem v naší zemi. Sledujete ho?
Politický vývoj sleduji tak z poloviny. I tyto chvíle ale musím často přerušovat, protože zejména debaty předsedů politických stran jsou na zvracení. Rozumím lidem v této zemi, že to vidí podobně. Ekonomické argumenty neexistují, komunikace je spojením prázdných a nesmyslných slibů s pomlouváním konkurentů.
Ve svém článku „Příliš kyselá oranžáda“, který lze najít na webovém serveru finmag.cz, jsem zmínil příběh ohledně jedné zaměstnankyně, která Vás vydírala s těhotenským průkazem. Jaké největší paradoxy spatřujete v současném zákoniků práce?
Zákoník práce je příšerná stvůra, jejíž autoři by měli po právu skončit za mřížemi. Hrubě poškozuje sociálně nejslabší a nejohroženější členy společnosti – hendikepované, málo kvalifikované, nebo třeba těhotné ženy. Podle současného zákoníku práce je pro zaměstnavatele příliš riskantní zaměstnávat tyto skupiny lidí, protože je téměř nemožné v případě potřeby pracovní vztah změnit nebo ukončit. Proto tito lidé jen velmi obtížně najdou práci, zejména v době krize.
K čemu může vést stále narůstající státní dluh? Hrozí nám podobný scénář jako v Maďarsku?
Určitě hrozí. Vezměme si, že nárůst dluhu nabral tempo, které naše novodobá historie vůbec nezná. Pokud se naplní scénáře našeho zadlužení, zhorší se rating České republiky, dále vzrostou úroky z dluhu a skončíme v pasti, z níž se nedá utéct. Namísto slibů třináctého důchodu by socialističtí a komunističtí kandidáti měli popisovat situaci, kdy naše děti nemohou studovat a nemají na léčení svých nemocí, protože splácí dluhy z příspěvků na nové auto, které si před lety za krize pořídili jejich rodiče.
Jaké by měly následovat reformy?
Podobné jako v krizi na počátku dvacátých let v USA, nebo dnes v Maďarsku či Lotyšsku. Razantní snížení výdajů – platy státních zaměstnanců o 20 – 30 %, důchody o 20 %, kompletní zrušení většiny „sociálních“ dávek, navázání zbytku na veřejně prospěšné práce, zastavení státních investic a přenechání iniciativy soukromému sektoru, urychlené převedení zdravotnického systému mimo stát, vytvoření nestátních pilířů důchodového systému. Na straně příjmové razantní snížení daní a sociálního pojištění, zrušení majetkových daní bez náhrady. Podle mého názoru bychom měli aspirovat na vyrovnaný rozpočet již v roce 2010. Pokud neuděláme reformy v době krize, nedojde na ně nikdy. Měli bychom lidem vysvětlit, že pokud jsme nespláceli dluh v době konjunktury, musíme to udělat teď – a o to víc to musí bolet.
Kdysi jste pracoval v ČNB. Proč zrovna tam?
Hlavní záměr byl poznat tu instituci zevnitř a také se něco nového naučit. Obojí se mi splnilo. Neočekával jsem, že mi dají pravomoci zrušit centrální banku a zavést svobodu emise peněz. Pokusili jsme se například odstranit nesmyslnou regulaci v oblasti devizového práva, ale ani takhle skromný cíl jsme proti davu nedokázali prosadit.
Co vám v centrální bance nejvíce vadilo?
Že existuje! Ale to mi vadilo i předtím a potom. Za dobu mého působení mi byl nepříjemný rozpor mezi hrdostí zaměstnanců ČNB, že pracují v bance bank, kterou díky tomu považovali za superefektivní prostředí, a realitou obyčejného úřadu se vším, co charakterizuje byrokratické systémy. Ti lidé byli příjemní, přátelští a navíc často mimořádně inteligentní. Je ale obrovská škoda mrhat jejich potenciálem v úřadu, jehož existence je v principu chybou. Vrátil jsem se do soukromé sféry, kde si každou vydělanou korunu musím zasloužit, protože mi ji ostatní dávají dobrovolně. Nemůžu ji ani ukrást, ani si ji natisknout.
Foto: Profimedia.cz
