Půjde stát příkladem?
František Mašek, Ekonomika, 22.06.2009
Nouze naučila Dalibora housti. Recese zase leckomu připomněla, že je třeba šetřit. Na přetřes se tak znovu dostává zdánlivá samozřejmost: každý má mít pro případ nouze v záloze peníze ve výši tří, někdo tvrdí, že dokonce pěti platů. Více než čtvrtina Čechů ovšem, jak ukazuje průzkum agentury STEM/MARK pro Poštovní spořitelnu, žádnou finanční rezervu nemá, a může tak mít v budoucnu vážné potíže.
Je možné namítnout, že řada našich spoluobčanů taktak vyjde s platem. I kdyby tedy chtěli mít „peníze v hrníčku“ pro strýčka Příhodu, hrníček nejspíš zůstane prázdný. Některé průzkumy ovšem ukazují, že se do problémů se splácením dluhů nedostávají ani tak ti nejchudší, včetně důchodců, protože ti se naučili, jak vystačit s málem. Dluhy často trápí spíše trochu movitější vrstvu obyvatel, která si chce díky půjčkám zajistit stejný životní, rozuměj „spotřební“ standard, jako ti, kdo berou víc nebo podstatně víc.
Lze se pak divit, že asi pětina respondentů v průzkumu pro Poštovní spořitelnu pokládá v současné hektické době za nejlepší řešení, když volné peníze utratí? Proč myslet na zadní kolečka, když je v současnosti tak obtížné zvolit dobrou investici a nervózní doba nahrává filosofii typu: co je doma, to se počítá?
Dobrým příkladem ostatně nejde českým občanům ani stát. I v tučných dobách končil státní rozpočet deficitem. Hospodaření České republiky tu více jindy méně evokovalo heslo Po nás potopa! A pokud dojdou peníze? Prosím vás, buď si půjčíme, nebo ještě něco prodáme!
Nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem. Otázkou nicméně zůstává, zda si ze současné situace vezmou politici poučení pro léta růstu, která snad časem opět přijdou.
Občané jsou přitom na tom hůř než stát. Příkladů, kdy nějaká země nakonec nesehnala peníze, historie tolik nepamatuje. U domácností či jednotlivců to ovšem není nic výjimečného. Není divu, že část našich spoluobčanů, topících se ve finančních problémech, skončí v tenatech podvodníků, lichvářů (lichva se ovšem v Česku velmi obtížně prokazuje), nebo na první pohled podivně působících firem.
Snad tedy bude rozmařilý stát alespoň důsledně plnit jinou důležitou funkci, kterou má, a bedlivě sledovat, aby na trhu nepůsobily společnosti s přinejmenším podivným podnikatelským záměrem, jako je společnost Edbusy. Ta klientům slibovala, že po zaplacení určité částky získají půjčku, která jim bude splácena prostřednictvím investic, pořízených za jimi vložené peníze, a oni tak na transakci vydělají. Na rozdíl od regulátora, tedy ČNB, přitom tvrdila, že k těmto aktivitám nepotřebuje žádnou licenci.
Činnost Edbusy stále šetří policie, firma nedávno skončila v likvidaci. Na scéně se ovšem objevila společnost Company Management, fungující na obdobném základě. Osobně bych do toho nešel. Co nám k aktivitám této firmy řekne stát?
