Quo vadis, Evropo?
Tomáš Sobotka, Ekonomika, 06.09.2010
Vývoj Evropské unie začíná připomínat zrychlenou historii vzestupu a pádu římského impéria. Nejprve prudká expanze a kolonizace dobytých (připojených) území, ekonomický rozvoj. Později nemožnost v rámci obrovského území rozumně přerozdělovat hospodářské prostředky a čelit odstředivým silám, pozvolný úpadek, ztráta významu, zánik. Je to paralela pouze zdánlivá, nebo v historii najdeme mezi někdejší říší římskou a dnešní říší bruselskou hlubší souvislosti?
Evropská unie je dnes při pohledu zvenčí zemí blahobytu. Sociální stát je ostatně cílem nejen evropských politických špiček, ale vlastně i evropských voličů. Televizní dokument o každodenním životě běžného občana bruselské říše by divákovi z rozvojové země musel připadat jako záběry z ráje na zemi. Oproti němu se tady máme zatraceně dobře všichni. A aby se měli dobře všichni, na to platíme docela vysoké daně a svěřujeme je do rukou státu, aby je rozumně přerozdělil, tu za ně vybudoval něco užitečného, tu je daroval potřebným.
I v tom je současná Unie podobná dávnému Římu. Když pomineme tehdejší náklady na armádu, pak tamější vysoké daně sloužily zejména k budování a udržení infrastruktury (např. silnice a akvadukty) a standardizaci, zároveň pak živily rozsáhlý státní aparát a vrstvu nad-občanů, tedy vlastních římských občanů. To, že Evropská unie postupuje stejně při budování silnic a dalších sítí, nelze popřít. A je to také přirozené, jinak takový celek nemůže fungovat. Jak se to má s nad-občany, toť otázka. Kritika odpůrců současného evropského statu quo ovšem zní také vcelku přirozeně…
Pády velkých říší mají vnitřní příčiny, barbaři je jen dorážejí
Pokud budeme historii chápat jen jako sled dat narození a úmrtí významných osobností a velkých bitev, nejspíše nám přijde, že Řím padnul v důsledku nájezdů Attilových Hunů a Germánů ze severu. Ti by ovšem „neměli nárok“ na úspěch, kdyby říše dávno nebyla příliš velká, vyčerpaná a oslabená zevnitř. Evropská unie je dnes podobným otesánkem. Počet členů i územní rozloha rostou. Už nyní je z centra do některých provincií dále, než by bylo zdrávo – a jak jsme viděli na příkladu Řecka, jestliže si tamější vláda usmyslí dělat podfuky, došlápnout si na ni, není žádná legrace. A doplácí na to celá říše. Přesto se, i když zatím ne příliš nahlas, mluví o připojení a kolonizaci dalších území...
Každé přirovnání kulhá. I přirovnání Unie ke starověkému Římu. Přesto jsou některé paralely výmluvné a stálo by za to se jimi zabývat. Jinými se zabývat budeme muset! Stejně jako ve své době Řím potýkáme se i my s vnitřní zadlužeností. Potýkáme se s tím, že současný systém přerozdělování statků nepůjde udržet vzhledem nejen k hospodářskému a politickému vývoji, ale především vzhledem k vývoji demografickému. Velký Řím si právě na tom kdysi vylámal zuby. A že to byly zuby
Dluhy, dluhy
O současných dluzích toho už bylo napsáno až až. Znáte to – hladová prasátka PIGS, řecká tragikomedie nebo schodky veřejných rozpočtů, které srazí ratingy hlavních tahounů evropské ekonomiky – viz následující graf:
Zdroj: Standard & Poor's; Plná velikost zde
A teď pointa. Tento graf pochází z roku 2005, tedy z doby, kdy se tančilo všude a o žádné finanční krizi ještě nebylo ani slyšet. Jeho tvůrci simulovali stárnutí evropské populace a odhadovali, co s ekonomikou udělá návazné zvyšování sociálních výdajů. Byla to další špatná předpověď agentury Standard & Poors? Pronikavý název této analýzy In The Long Run, We Are All Debt, tedy V dlouhodobém výhledu jsme zadlužení všichni, každopádně bude znít ještě dlouho po celé Evropě.
Spirálu dluhů roztočí důchody
Stárnutí populace je spojené jednak s rostoucím věkem, jednak se sníženou schopností a/nebo ochotou Evropanů množit se. Snížená reprodukce obyvatel starého kontinentu může být částečně nahrazena přílivem imigrantů. Ovšem velká část s těchto „nových Evropanů“ toho do štědrého sociálního systému bohužel mnoho nevloží. Katastrofická i seriózní videa o našem vymírání najdete i na You Tube.
Na stáří si mnozí Evropané nenaspořili nebo nenaspořili dost. Mladí, kteří by na jejich obživu vydělávali, nebudou. Státy Unie tak mají v zásadě dvě možnosti: buď razantně reformovat (a zřejmě hodit většinu výdobytků sociálního státu přes palubu), nebo – zvolna či rychleji – bankrotovat. Jak se ukázalo v Řecku, na první možnost se zřejmě nebude chtít Evropanům přistoupit. Politici, kteří budou chtít svůj stát ubránit před možností číslo dvě, budou mít tedy zatraceně těžkou práci. Pesimista rovnou řekne, že to nepůjde. Optimista řekne, že to snad někde půjde na úrovni států. Ten, kdo řekne, že problém lze vyřešit společně a jednotně na úrovni evropského superstátu, ovšem není ani pesimista, ani optimista, nýbrž případ pro docenta Chocholouška.
Spasí nás imigranti, nebo rozvrátí zevnitř?
Pokud by řešením nastávající demografické krize, tedy krize pracovní síly, mělo být přistěhovalectví, nabízí historie římské říše ještě jedno ponaučení. Římané byli ve své době výjimeční tím, jak dokázali přijímat a přetavovat cizí vlivy: podmanili řeckou kulturu, ale nevyvrátili ji, jak bývalo tenkrát zvykem. Přijímali její prvky a od Řeků se učili. Stejně jako se dřív učili od Etrusků a jindy zase od Féničanů a podobně. Dlouho ale žárlivě střežili výsady pro římské občany. Doba, kdy se římské občanství začalo ve velkém prodávat a kupovat, kdy se Řím stal opravdu multikulturní metropolí, kdy bylo povoleno věřit téměř čemukoli, nakonec i tomu poněkud extravagantnímu Ježíšovi, už byla dobou dekadence a úpadku.
Možná to zní poněkud rouhačsky, ale každý extrém zkrátka škodí. Přehnaná úzkostlivost a strach z cizího, ale i opačný případ. Proč jsme nyní bezmezně otevřeni všem a bez rozdílu? Rozumné by asi bylo pohybovat se po nějaké střední cestě. Dnes je ovšem v kurzu maximální otevřenost. Tak ještě jedno video pro zamyšlení:
##video##
Tendenční? Jistě. Jsou to prostě plnoprávní a právoplatní občané naší bruselské říše. Jako my. A zaplatí nám důchod.
Jak vidíte s budoucností EU vy? Kam kráčí Evropa?
Autor je finanční poradce společnosti Partners. Působí v Brně.
Kontaktovat ho můžete na telefonním čísle:+420 608 680 322 nebo mu napište na e-mail: tomas.sobotka@partners.cz
Foto: Martin Vlnas
