Recese v Číně do dvou let (II.): Fakta, nebo mýtus?

• Článek Jana Traxlera Čína potřebuje recesi. Dočká se již brzy!
  
• Prvnídíl Recese v Číně do dvou let (I.): Bubliny a krize za každým rohem
• Přečtěte si také aktuální článek Města duchů – odvrácená strana čínského zázraku od Milana Tomáška

V posledních měsících se živě diskutuje mimo jiné o čínském nemovitostním trhu. Studie Citigroup například uvedla, že čínský nemovitostní trh vstoupil do fáze bubliny. Rychlý růst cen nemovitostí v minulých letech tento závěr na první pohled podporuje. Na druhý, stejně jako na další pohledy se nám situace ovšem „komplikuje“. Za prvé, růst cen nemovitostí výrazně zpomaluje díky opatřením vlády. Zatímco v dubnu 2010 činil meziroční růst cen 12,8 %, v únoru 2011 byl růst meziročně méně než poloviční, konkrétně 5,7 %. Za druhé, klíčovým indikátorem potenciální bubliny je poměr cen nemovitostí k průměrnému příjmu obyvatel. Ekonom Ranjit Lall uvádí, že právě tento poměr od konce roku 2007 klesal a je mnohem nižší než v zemích, jako jsou Velká Británie nebo USA. Jiná situace je ale v některých velkých městech, především v Pekingu, Šanghaji a v Šen-čenu. Tady poměr v posledních dvou letech vytrvale rostl. Přestože se jedná o velkoměsta, jejich podíl na celkovém čínském nemovitostním trhu zřejmě není natolik velký, aby případně vyvolal rozsáhlou krizi.

Tyto závěry jsou ve shodě s nedávnou studií Mezinárodního měnového fondu s názvem „Rostou ceny nemovitostí v Číně příliš rychle?“. Studie uvádí, že ceny nemovitostí v Číně jako celku nejsou významně nadhodnocené. Jako výjimky zmiňuje několik málo velkých měst. Na tomto místě ale MMF vyjadřuje mírný optimismus s tím, že cenové excesy byly v minulosti vždy relativně rychle napraveny, na rozdíl od některých rozvinutých zemí.

Za růstem cen nemovitostí stojí faktory, jako jsou nízké reálné úrokové sazby a neexistence nemovitostních daní. Nezapomínejme na jeden zásadní faktor, kterým je velká poptávka po nemovitostech. V Číně neustále dochází k velké migraci obyvatel z venkovských oblastí do měst. Přitom se jedná o migraci, jejíž rozměr je pro Středoevropana nepředstavitelně obrovský. Svou roli hraje zcela jistě fakt, že Číňané nemají dostatek alternativních investičních příležitostí. To vše se však začíná měnit. Vláda nedávno experimentálně zavedla nemovitostní daně ve dvou městech, Šanghaji a Čchung-čchingu, a centrální banka opakovaně zvýšila úrokové sazby. Zvyšování sazeb bude velice pravděpodobně pokračovat.

Pravděpodobnost recese v dohledné době je malá

V nadpisu svého článku se Jan Traxler dopouští malé nepřesnosti, když uvádí, že nový pětiletý plán, přijatý na sjezdu komunistické strany, počítá se zpomalením ekonomického růstu na 7 % ročně. Pětiletý ekonomický plán ovšem neslouží k předpovědi růstu, ale stanovuje cíl. Nový plán se tak svým cílem příliš neliší od předešlého (2006–2010), který stanovil cíl na 7,5 %. Pouze pro zajímavost, skutečný průměrný roční růst v tomto období dosáhl 11,2 %. To nám však o budoucnosti neřekne téměř nic.

Nejpravděpodobnějším scénářem je podle mého názoru pouhé zpomalení čínského ekonomického růstu v následujících letech. Čínská centrální banka zřejmě bude muset kvůli vyšší inflaci razantněji zvýšit úrokové sazby. Meziroční růst HDP ve výši 10 % poskytuje Číně dostatečný polštář, aby zvládla negativní vliv vyšších sazeb na ekonomický růst. V následujících letech dojde pravděpodobně k posunu směrem k větší spotřebě, která bude podpořena zvyšujícími se příjmy obyvatel a reálným posílením čínské měny. Fakt, že dochází k nárůstu mezd, by měl být chápán spíše pozitivně. Obecně platí, že jak se země stává více konkurenceschopnou, zvýší se produktivita a s postupujícím rozvojem vzrostou mzdy. Čína tak pozvolna přechází do další fáze rozvoje, která bude více spoléhat na domácí spotřebu. Nemá ani příliš na výběr. Celkově slabší oživení vyspělých ekonomik nezaručuje silnou poptávku po čínském zboží v následujících letech, minimálně ve srovnání s předkrizovým obdobím.

Hlavními výzvami pro čínskou vládu zůstávají inflace a realitní sektor. Bohužel, není možné detailně zhodnotit situaci na nemovitostním trhu, především z důvodu špatné kvality dostupných statistik a velkých rozdílů mezi jednotlivými čínskými regiony. Předpovídání vývoje na nemovitostním trhu je tak velmi obtížné. Je to trochu jako by se meteorolog snažil předpovídat počasí s tím, že vidí současnou oblohu, ale nemá k dispozici přesné družicové snímky. Z dostupných údajů lze přesto dospět k závěru, že vývoj na nemovitostním trhu odráží silnou poptávku a zvyšující se příjmy obyvatel. HDP na hlavu se za posledních deset let zvýšil více než čtyřikrát. V celém příběhu čínského realitního trhu mi chybí celý mechanismus vzniku bubliny tak, jak jej ve své knize Irrational Exuberance popsal americký ekonom Robert Shiller.