Šetřit, jak Evropa píská. Portugalsku to není nic platné!
Tomáš Prouza, Ekonomika, 04.09.2012
Když nebudeme hodní, dopadneme jako to zlobivé Řecko, které zas neplní podmínky, uložené mezinárodními institucemi. Tak se u nás strašívá. Tomáš Prouza ve svém komentáři připomíná, že v průšvihu jsou i státy, které se podmínky snaží poslušně plnit. Jen jim to vůbec nepomáhá, naopak. Ale o tom je asi třeba mlčet!
O strašení Řeckem před volbami v roce 2010 se toho již napsalo hodně. A řeckou kartou se občas v našich politicko-ekonomických diskuzích občas hraje dál – a pořád s důrazem na špatný stav veřejných financí. Jenže Řecko může být dvojitým odstrašujícím příkladem: jednak odstrašujícím příkladem špatné péče o veřejné finance, ale také příkladem ještě horší snahy o jejich přehnaně rychlou konsolidaci. Tu druhou negativní lekci, lekci z přehnaného tlaku na snižování schodku ale většina diskutujících opomíjí. Buď z pohodlnosti, nebo se jim prostě příliš nehodí do krámu.
Portugalsko: vyšší daně, nižší výběr
A ještě méně se řadě lidí do krámu hodí příklad Portugalska. Na rozdíl od Řecka o něm většina lidí moc neví. Nejezdíme tam na dovolenou, příliš se tam nestávkuje a demonstranti nezapalují auta na ulicích. Místo toho sociálnědemokratická vláda po volbách loni v létě nastartovala ozdravný program a v zájmu podpory své země udělala vše, co jí trojka (Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond) eufemisticky řečeno „doporučila“.
Během čtyř předchozích kontrolních návštěv zástupci trojky portugalskou vládu chválili za snahu rychle snižovat deficit. Jenže podle nových čísel je jasné, že Portugalsko nemá šanci požadovaných výsledků dosáhnout. Ne proto, že by nechtělo a plnění dohod se vyhýbalo jako Řecko, ale protože ekonomická realita prostě platí.
Veřejné výdaje sice klesly více, než trojka požadovala – ale daňové příjmy klesly ještě výrazněji i přes navyšování sazeb většiny daní. Klesají tak výnosy z vyšší DPH, klesají výnosy z vyšších přímých daní, klesají výnosy ostatních daní nepřímých. Klíčem k lepšímu výsledku veřejných financí je tak škrtání kapitálových výdajů (pokles o 25 procent příliš pokusům o nastartování ekonomiky v recesi nepomůže) a především škrty v bonusech státních zaměstnanců.
Ze zvyšování daní hlava nebolí. Tedy toho, kdo je zvyšuje
Bude zajímavé sledovat, jak si s portugalskou situací poradí trojka – těžko může začít kritizovat někoho, koho až dosud chválila a kdo dělá všechno, co mu doporučila. Bude zřejmě muset souhlasit s rozvolněním cílů pro deficit veřejných financí, protože to dává mnohem větší smysl než další bezhlavé škrtání jako test pro ty, kteří se snaží dostat z problémů vlastní silou.
A proč to má zajímat české čtenáře? Těch důvodů je hned několik. Příklad Portugalska velmi jasně ukazuje, že zvyšování daní opravdu není v evropských poměrech cestou, jak léčit veřejné finance. Mnohem důležitější je ale portugalské připomenutí toho, že výrazných úspor lze dosáhnout omezením rozbujelé státní správy – a jak bohužel ukazuje nedávná česká zkušenost, tuhle cestu nikdo prosazovat nechce. Škrtat je přitom kde – v roce 2005 jsme na ministerstvu financí zjednodušili agendu a zrušili 15 procent míst. Pokud by podobně postupovaly i ostatní úřady a pokud by stát lépe nakupoval materiál pro svůj provoz, mohly úspory dosahovat miliard a vláda nemusela od příštího ledna znovu zvedat daně. Jenže ono je samozřejmě jednodušší zvednout daně než škrtat výdaje tam, kde se mě to dotýká.
Nejdůležitější portugalskou lekcí ale je to, že schodek státního rozpočtu na nějaké úrovni není zlaté tele. Nemá tedy cenu ho vzývat – zázraky neudělá a štěstí nám nepřinese. Spíše budeme litovat, že jsme zůstali v zajetí tohoto zlatého telete tak dlouho…
Psáno pro Lidové noviny
