Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Zlatý věk fosilních paliv právě začíná (II.)

Michael Lind
Michael Lind
8. 6. 2011
 5 516

Argumenty pro přechod k větrné, solární energii a energii z biomasy se zhroutily jako domeček z karet. Proč? Více se dozvíte v závěrečné části dvoudílného seriálu.

Zlatý věk fosilních paliv právě začíná (II.)

Jak vyplynulo z minulého dílu, datum vyčerpání fosilních paliv se odsouvá o celá staletí či možná tisíciletí do budoucnosti. Hojnost a geografická diverzita fosilních paliv, které nám časem zpřístupní nové technologie, totiž sníží závislost na zahraničních dodavatelích a vyřadí ze hry národněbezpečnostní argument pro obnovitelnou energii. A i kdyby nejčernější scénáře klimatických změn byly hodnověrné, pak by nejúčinnějším řešením globálního oteplování byla rychlá expanze jaderné energie, nikoli překomplikované projekty, které jako by vypadly z deníku šíleného vynálezce.

Jedním z nich je třeba nápad pokrýt světové pouště a prérie solárními panely a větrníky, které ovšem poskytují intermitentní proud ze slabých a rozptýlených zdrojů. Mainstreamová ekologická lobby se přitom stále odmítá smířit s novou energetickou realitou budoucnosti.

Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě

Někteří environmentalisté vítají zemní plyn, protože je čistší než uhlí a vhodně doplňuje intermitentní solární a větrnou energii v době, kdy slunce nesvítí nebo vítr nefouká. Je-li ovšem zemní plyn levnější než slunce a vítr, pak přece není důvod – mimo ten ideologický – kombinovat jej s obnovitelnými zdroji. Proč tedy jednoduše nenahradit uhlí zemním plynem?

Bez masivních a trvalých státních subvencí či nebo obdobně masivního daňového zatížení levných fosilních paliv typu břidlicového plynu by větrná a sluneční energie nebyla schopna přežít. Proto se také někteří zelení pokoušejí již dnes prosadit zákaz těžby plynových hydrátů. Ve svém spěchu však zřejmě zveličovali význam některých studií, jejichž omyly dnes vyplouvají na povrch.

Například vloni zveřejnil profesor ekologie na Cornellově univerzitě a antifrackingový aktivista Robert Howarth studii, která obsahovala šokující tvrzení, že zemní plyn je pro klima větší hrozbou než uhlí. Howarth ale později přiznal: „Data, z nichž vycházíme, jsou z velké části značně nekvalitní...“

Jeho chybami prošpikovanou studii snadno vyvrátil Michael Levi z Rady pro mezinárodní vztahy (Council on Foreign Relations) a kritizoval ji dokonce i Worldwatch Institute, přední environmentalistická organizace, která ve svém tiskovém prohlášení uvedla: „S doktorem Howarthem sice sdílíme názor, že přechod k ekonomice založené na obnovitelných zdrojích energie je bezodkladně nutný, na základě našeho výzkumu jsme však přesvědčeni, že nejčistší cestou k této budoucnosti je zemní plyn, nikoli uhlí.“

A ještě jeden příklad: Před pár lety začala řada zelených alarmistů propagovat teorii, že doba ledová před 600 miliony lety skončila tak náhle v důsledku vážného oteplování způsobeného masivním únikem metanu z mořského dna. Alarmisté přišli s varováním, že tání ledových čepiček nebo těžba plynových hydrátů by mohla náhle uvolnit tolik metanu, že by se celá planeta doslova uvařila. Než se ale jejich tvrzení stačil chopit Holywood a udělat z něj další kasovní trhák, vyvrátil jej tým vědců z Caltechu ve studii zveřejněné odborným časopisem Nature.

Selektivní varování

Všechny zdroje energie skýtají potenciálně škodlivé účinky. Velkoplošný fracking či těžba metanových hydrátů s sebou nesou vážná ekologická rizika, a státy je tudíž musejí důkladně monitorovat a regulovat. Varování zelené lobby před vedlejšími účinky výroby energie je však velmi selektivní. Environmentální hnutí je již od 70. let minulého století téměř nábožensky fixováno na všelék tzv. „měkké energie“ – vítr, slunce a biomasu – a problémy ostatních alternativních zdrojů rutinně zveličuje nebo dokonce úplně falšuje. Spousta týchž zelených, kteří se stavějí proti frackingu kvůli riziku kontaminace podzemních vodonosných vrstev, podporuje větrné turbíny a vysokonapěťové kabely, které masakrují orly a jiné ptáky, nebo prosazují plán pokrýt pouště solárními panely i za cenu vyhlazení většiny místní flóry a fauny. Ochrana přírody, původní ideál environmentalismu, byla obětována na monstrózní kovový oltář slunce a větru.

Hnutí na podporu obnovitelných zdrojů energie nebude jedinou ideologií, která v budoucnu zajde na úbytě v důsledku hojnosti fosilních paliv a nových technologií jejich těžby. Zastánci malých biofarem již také nebudou moci tvrdit, že se kvůli nedostatku fosilních paliv musíme vrátit k předprůmyslovému typu zemědělství.

Bez argumentů

Další obětí energetické hojnosti bude nový urbanismus. Protože automobily, náklaďáky a autobusy mohou jezdit na zemní plyn stejně dobře jako na benzin či diesel, nelze už dál brát vážně tvrzení, že „ropný zlom“ brzy donutí světovou populaci vylidnit příměstské rezidentní a kancelářské oblasti založené na automobilové kultuře a přestěhovat se do hustě osídlených městských čtvrtí propojených veřejnou hromadnou dopravou. Bez podpory argumentů, které stavějí na údajném vyčerpávání fosilních zdrojů, národní bezpečnosti a globálním oteplování, spočívá kampaň za zvýšení hustoty městského osídlení pouze na osobní preferenci nákladného městského života, kterou ovšem většina obyvatel příměstských oblastí ve většině rozvinutých zemí nesdílí.

Jednou naše civilizace všechen zemní plyn i ostatní rozumně těžitelná fosilní paliva opravdu vyčerpá a bude nucena definitivně přejít k alternativním zdrojům. S největší pravděpodobností však půjde o jaderné štěpení či možná jadernou fúzi, a nikoli solární či větrnou energii, která bude za tisíc let stejně slabá, rozptýlená a intermitentní jako dnes. S tím si ale budou muset poradit obyvatelé světa roku 2500 či 3000.

Dnes se každopádně ukazuje, že s ideou věku obnovitelných zdrojů následujícím po „ropném zlomu“ se to má přesně naopak. Možná dnes žijeme v éře „zlomu obnovitelných zdrojů“, po němž přijde velmi dlouhý věk fosilních paliv.

Do češtiny přeložil Aleš Drobek.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
6
+

Sdílejte

Diskutujte (8)

Vstoupit do diskuze
Michael Lind

Michael Lind

Vedoucí Programu ekonomického růstu při Nadaci Nová Amerika (New America Foundation). Přednáší na Harvardské univerzitě. Dříve působil jako editor nebo redaktor v The New Yorker, Harper’s Magazine, The... Více

Související témata

alarmistéčasopis Natureekologická lobbyenviromentalismusenvironmentální hnutífosilní palivaFrackingglobální oteplováníměkká energieMichael Lindobnovitelné zdrojeroparopný vrcholropný zlomsolární energievětrná energiezemní plyn
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo