Slovensko: Vyčerpaná země na startovní čáře
Luboš Palata, Ekonomika, 14.06.2010
Konec „ficismu“ není tak těžký, jako konec „mečiarismu“ v roce 1998. Po čtyřech letech korupční, klientelistické a rozhazovačné vlády Roberta Fica je však Slovensko vyčerpané. Má ale dost sil, aby se za rok, dva znovu nastartovalo.
V minulých dnech jsem projel celé Slovensko. Za celou tu dobu jsem neviděl jediný plakát, a že jich bylo, který by se jakkoli týkal reforem, ekonomiky nebo snad hospodářského stavu země. Tedy pokud nepočítáme Ficovo vyjmenovávání úspěchů a jeho bezostyšné strašení předchozí vládou a jejími reformami, z nichž jeho kabinet čtyři roky žil.
Fico prorokuje nové pravicové vládě „maximálně rok“, a tak trochu ví, proč to dělá. Jak řekl jeden slovenský politolog, vládnout po Ficovi nebude žádný med. Fico to dobře ví, a proto se „zlomyslně směje“.
Rok a půl na dluh
Slovensko je po čtyřech letech utrácení a nicnedělání vyčerpanou zemí. V Evropě sice najdeme i těžší případy, Ficovo tempo však dosáhlo úrovně těch největších evropských dluhotvůrců. A to i přesto, že je současný předseda vlády schopným kouzelníkem s čísly. Během předvolebních debat to předvedl mnohokrát.
Celkový trend zadlužování Slovenska je ale i tak zarážející: rozpočet je již druhým rokem ve výrazném deficitu, který se má navíc letos ještě zhoršit - až kamsi k osmi procentům HDP. Na rozdíl od nás navíc Slováky nepodržely automobilky. Zatímco ty české díky vhodné skladbě modelů jely naplno, bratislavský Volkswagen v podstatě stál a o mnoho lépe na tom nebyli ani další dva tamní výrobci. Nutno dodat, že za tohle nemůže ani Fico, ani nikdo jiný na Slovensku. Výrobní strategie se tvoří „u zdroje“ kdesi v Německu, Francii či Jižní Koreji.
Za co už Fico ale jistojistě může, je způsob, jakým se rozhodl s krizí vypořádat: všechny problémy lepil tím, že dál a dál pouštěl žilou státní pokladně. Dělali to samozřejmě i mnozí jiní, ale Fico je asi posledním, který říká, že to bylo správné.
PPP, Ficův tunel
Ani státní kasa ale není bezedná… Peníze na masivní státní zakázky, rozuměj rozdávání kamarádům, brzy došly. Proto přišly na řadu Public Private Partnership (PPP) projekty, především výstavba dálnic. Podle mnohých nejobludnější tunel, který po sobě poražený vítěz voleb zanechává. A nejde o maličkost. V sázce jsou miliardy eur.
Nemluvě o patnáctiprocentní nezaměstnanosti, která v sobě navíc nemá započítány statisíce Slováků (a desetitisíce slovenských Maďarů) pracující za hranicemi, zatímco Slovensko pojem "cizinec pracující na Slovensku" prakticky nezná.
Na druhé straně, Fico až do poslední chvíle netušil, že se nad jeho premiérským křeslem stahují mračna, a tak za sebou nepálil mosty: nepřeváděly se miliardy do švýcarských bank a Ficovi miliardáři, na rozdíl od těch Mečiarových v roce 1998, neutíkají do vil ve Španělsku a Portugalsku. Slovensko je jen vyčerpané.
Vyčerpaní reformátoři
Vyčerpaně ale působí i čtyřkoalice pravicových stran. Vzhledem k tomu, že stojí na startovní čáře, to není právě dobrý signál. Bojovnost roku 1998, nebo elán roku 2002, kdy překvapivě zvítězilo téměř stejné složení (Sulíkovo SaS je dnes v pozici tehdejší podnikatelské strany SNO), tu cítit není.
Iveta Radičová, lídr Slovenské demokratické a křesťanské unie a budoucí premiérka, je všechno jen ne ekonomka a reformátory kolem Dzurindy stále diskredituje mrak podezření kolem švýcarských kont. Sulík je sice „fajn“, ale jeho revoluční nápady neprojdou koaličním sítem – v cestě mu stojí hlavně konzervativní Křesťansko-demokratické hnutí. A Most-Híd? To je především maďarská strana, což znamená, že sice podpoří to dobré, ale s ničím svým asi nepřijde.
Akcie Ficových sponzorů půjdou ke dnu
Podrženo sečteno… Slovenská „postdzurindovská“ pravice dostala v sobotních volbách nečekanou šanci. Pro Slovensko je to jednoznačně dobrá zpráva. Fico slibující orbánovské opoziční peklo, které v Maďarsku poslední čtyři roky zažívali socialisté, si už ale brousí kudlu. Stačí chvilka nepozornosti, jeden přešlap a křehká koalice skončí jako pašík: na socialistickém háku a proříznutým hrdlem.
Slovensko čeká těžký rok, možná roky. První po šesti letech od Dzurindových velkých reforem. To se ale na plakáty nedává. Obávám se, že vláda bude svým výkonem připomínat spíše tu první Dzurindovu po roce 1998, než tu „tygří“ z roku 2002. Ale jak říká trefně Richard Sulík: „Lepší jakýkoli slepenec, než jedna velká obluda jménem Fico." Už jen proto, že obludně vysoká korupce, která rozbujela za Fica a jeho koalice, se teď přece jen sníží.
Slovenské akcie (tedy kromě Ficova „podnikatelského pozadí“, které doslova dojilo stát) bych ale unáhleně neprodával. Spíše naopak.
Foto: isifa.com
