Somálsko: Kalašnikov místo prutu
Martin Vlnas, Ekonomika, 13.03.2010
„Námořní pirátství nelze vyhubit, stejně jako není možné zlikvidovat obchod,“ píše ve své knize Pod pirátskou vlajkou mapující dějiny pirátství Igor Vsevolodovič Možejko. Ačkoliv jeho vyprávění končí krátce po druhé světové válce, ani dnes nezbývá, než souhlasně přikyvovat.
Zatímco dříve piráty lákal především drahocenný náklad skrytý v podpalubí, dnes se ho sotva dotknou. Z části proto, že truhlici plnou zlata, drahého kamení či slonoviny, coby součást povinné výbavy nahradil počítačem ovládaný autopilot a satelitní navigace. Právě díky jejímu rozmachu se ještě před několika lety piráti považovali za ohrožený druh přežívající především na stříbrném plátně. Novodobí Jánošíci, kteří bohatým berou, a protože jsou chudí, utrženou kořist si po právu nechávají, se však dokázali skvěle adaptovat. Jejich novou taktikou se stalo zajímání.
Podle statistik Mezinárodního námořního ústavu bylo jen za loňský rok piráty přepadeno na 406 plavidel a zajato minimálně 1052 cestujících a členů posádky. Osm z nich bylo zabito. Řada různých zdrojů však upozorňuje, že 50 až 90 % útoků není nikdy nahlášeno. Více než polovina ze zaznamenaných útoků pak připadá na východní pobřeží nepokoji zmítaného Somálska a Adenský záliv, strategickou tepnu spojující Evropu a Asii, po níž podle agentury Bloomberg proudí celá desetina světového obchodu.
Zlatý somálský důl
Výhodnější místo pro svou podvratnou činnost si moderní piráti vybrat nemohli. Lodě se sice mohou Suezskému průplavu vyhnout, cesta vedoucí kolem Mysu Dobré naděje je však natolik nákladná, že je stále výhodnější zaplatit vysoké pojistné, poplatek za plavbu Suezem a modlit se, že k únosu nedojde. „Piráti si ale rentabilitu plavby okolo somálských břehů uvědomují, neustále proto zvyšují cenu výkupného,“ popsal situaci pro časopis Wired investigativní reportér Scott Carney. V létě loňského roku bylo průměrné výkupné stonásobně vyšší než v roce 2005 – dosahovalo dvou milionů za loď. I to už je ale pirátům málo. „Dnes se výkupné pohybuje mezi třemi a sedmi miliony dolarů za plavidlo,“ popsal "pirátskou inflaci" Roger Middleton z britského think tanku Chatham House. Bod zlomu je přitom v nedohlednu. Lodí, které by zvolily o 16 tisíc kilometrů delší trasu, je stále minimum, stejně jako států, které by si boj proti pirátství stanovily jako svou prioritu.
I novodobé pirátství tak lze, stejně jako každý jiný business, vysvětlit pomocí čistě ekonomické terminologie. „Hlavním stimulem mezinárodního námořního obchodu je maximalizace zisku. Všechny zainteresované strany – dopravci, pojišťovny a soukromé bezpečnostní agentury proto kalkulují s tím, že je ekonomičtější pirátství tiše tolerovat a čas od času zaplatit výkupné, než proti němu vést dlouhodobou a nákladnou válku s nejistým výsledkem. Maximalizovat zisk ale chtějí i piráti. Ti proto stupňují své požadavky a testují tak odolnost trhu,“ zanalyzoval dění Scott Carney.
Jak na ně?
Boj proti pirátství je téměř k nerozeznání od zápasu s islámským terorismem, v jehož případě se pomyslné misky zisků a ztrát převážily až po útocích na Světové obchodní centrum. Pobouřené světové společenství se teprve pod tlakem veřejného mínění odvážilo vyhlásit teroru nekonečnou sérii bitev, která se nikdy nepromění v totální vítězství. Podobný vývoj lze očekávat i v případě somálských pirátů. Když 7. srpna 1998 vyletěly do povětří americké ambasády v Nairobi a Dar es Salaamu (na 300 osob zemřelo a více než 5000 jich bylo zraněno), zareagoval Bill Clinton odpálením několik řízených střel na údajné teroristické cíle v Afghánistánu a Súdánu. Miska ztrát ještě nebyla plná a zisky z planetárního nahánění usámovců nepřevažovaly očekávané škody.
Podobně lze chápat i současné stahování námořních sil do oblasti Adenského zálivu a občasnou úspěšnou záchrannou operaci. Na frontální útok ještě nedozrál čas. „Učiníme vše, co bude v našich silách, abychom zabránili eskalaci napětí. Na stabilizaci situace v Somálsku poskytneme dalších 150 milionů dolarů,“ nechala se vloni slyšet manželka bývalého amerického prezidenta a současná ministryně zahraničí Hillary Clinton. Nic víc, nic míň.
Její proslov přišel symbolicky přesně den před 11. výročím útoků na ambasády v Africe. Ke změně názoru proto světové společenství nejspíše nepřinutí ani další nárůst únosů, ani nehorázné výkupné, ale jeden zvláště brutální atak na loď plnou západních turistů, který pobouří světové mínění, podobně jako pohled na bortící se dvojičky. Piráti jsou si toho však vědomi také. Pokud zůstanou jejich prioritou peníze a ne krvavý frontální útok na západní hodnoty, může jejich lukrativní byznys vzkvétat ještě hodně dlouho.
Konec rybářů v Somálsku
„Pirátství vzniklo pradávno. Máme všechny důvody domnívat se, že v den, kdy první námořní obchodník naložil na svou loďku zboží a vezl ji přes průliv, vydal se za ním i první námořní loupežník,“ konstatuje Igor Vsevolodovič Možejko, autor knihy, z níž cituji v úvodu článku. V případě somálských pirátů však na scénu vyplouvá ještě jeden motiv, o němž západní média často mlčí.
„Významným faktorem, který ovlivnil rozmach pirátství v Somálsku, je nelegální nadměrný rybolov zahraničních plavidel v pobřežních vodách, k němuž došlo po kolapsu státu v roce 1991. Místní rybáři díky tomu během několika let přišli o svůj tradiční a jediný způsob obživy,“ upozorňuje ve své obsáhlé analýze (pdf) příčin somálského pirátství předseda dubajského výzkumného institutu Gulf Research Center Abdulazis O. Sager. „První útoky, jež dnes nazýváme pirátskými, nebyly ničím jiným než spontánními neorganizovanými akty protestu proti plundrování mořského bohatství rybářskými giganty. Zoufalým Somálcům nešlo o zajetí posádky či ovládnutí lodi, jejich jediným požadavkem bylo vyplacení daně za rybaření v somálských výsostných vodách,“ dodává Sager. V tomto světle pak dění v Adenském zálivu vyznívá „trochu jinak“.
Foto: Profimedia.cz
