Stavebko na studium

Světlana Rysková, Ekonomika, 15.06.2009

Levicoví poslanci přece jen protlačili parlamentem novelu zákona o stavebním spoření přes odpor ODS a Strany zelených. Má rozšířit účel čerpání úvěru ze stavebního spoření i na úhradu nákladů na školné, ubytování, stravování, dopravu, případně školní pomůcky studentů středních a vysokých škol.

Podle poslaneckého návrhu novely, předloženého před časem ČSSD, má rozšíření účelu stavebního spoření pomoci finančně slabším rodinám, aby mohly dát své děti studovat. Ne všichni jsou tímto nápadem nadšeni. 

Proč byla vláda proti

Vládě Mirka Topolánka se poslanecký návrh novely zákona o stavebním spoření hned od začátku nelíbil a vydala k němu zamítavé stanovisko. V něm uvedla, že je nesystémový, studijní potřeby uvádí nekonkrétně a příliš široce, nevhodně definuje účastníka spoření, maximální navrhovaná částka – úvěr 36 tisíc korun ročně – je příliš nízká. Ministři se obávali, že zákon bude možné snadno obcházet a zneužívat. Vadilo jim i to, že novela neřeší různé varianty splácení dluhu.

Některé z těchto argumentů neznějí příliš přesvědčivě. Tak například komerční banky poskytují určitým způsobem upravené spotřebitelské úvěry určené na studium už řadu let a s vymezením účelu, definicí žadatele a nastavením podmínek nemají problém. 

Ani obava ze zneužití úvěru ze stavebního spoření není zcela zřejmá – kdo bude chtít půjčit na studium, přiloží k žádosti potvrzení z vysoké nebo střední školy (případně potvrzení o zaplacení školného). Potvrzením o studiu ostatně běžně prokazují rodiče nárok na pobírání přídavků na studující děti. Když žadatel úvěr dostane, bude ho muset splatit. To už si jistě spořitelny ohlídají. 

Nedomysleli, nedopočítali?

Pádný je z hlediska potenciálních zájemců argument, že novela zákona neřeší varianty splácení úvěru na studium, protože stavební spořitelny neumožňují odklad splátek. Půjčené peníze by museli rodiče studentů začít splácet hned, což by sociálně slabé rodině asi trn z paty moc nevytrhlo. U úvěrů na studium, které dnes poskytují banky, je možný odklad splátek až po ukončení studia – tedy na období, kdy bude absolvent vydělávat a může splácet sám. Ovšem v případě odkladu splátek o čtyři, pět nebo šest let se úvěr značně prodraží.

Navrhovatelé novely tvrdí, že jsou vedeni snahou zajistit sociálně slabým studentům finance na vzdělání. Měli však pamatovat i na cenu, kterou za to budou muset zaplatit. Přihráli stavebním spořitelnám výhodný nový byznys se státní dotací a mohli jim tedy i vymezit úvěrové mantinely, aby studenty příliš neškubaly.

Kritikové úvěrů na studium, zejména bývalý ministr financí Miroslav Kalousek, však měli ještě jedenu vážnou výhradu - novinka by mohla zvýšit zájem o stavební spoření, a tím by vzrostl i tlak na objem dotací, které do stavebních spořitelen každoročně tečou ze zbídačené státní kasy.

Na jednu stranu je to pochopitelné, ale na druhou to trochu zavání alibismem. Když se politici kvůli hlasům voličů dosud neodvážili ukončit neúčelové dotace stavebního spoření, a to ani lidem, kteří pak úspory používají stejně k jakémukoli účelu, proč najednou ta zásadovost, když jde o studenty?