USA: A bude hůř?
Arsen Lazarevič, Ekonomika, 16.07.2008
Žádná větší země, která za dob své největší slávy vládla světu, si svůj prim neudržela dlouho. Kdyby Selukové neválčili s Egyptem a místo toho se zaměřili na stabilizaci své říše, kdyby Kleopatra pyšně nevyjednávala s Římany, kdyby Římané v druhé polovině 5. století znovu nezačali zbytečné války o svá ztracená území... Dnes se však válčí navíc i jinou zbraní, kterou každý z nás používá několikrát denně, cinká a šustí nám v peněženkách.
Pouze 45 procent respondentů věří, že se jejich děti budou mít lépe než oni. Další průzkum, který provedla Michiganská univerzita, ukázal, že 8 z 10 Američanů si myslí, že ekonomika je již v recesi. Zvýšení cen benzinu na dvojnásobek (nyní více než 4 dolary za galon) stejně jako nárůst cen potravin a problémy takových velikánů, jako je třeba Generall Motors, vyvolaly u Američanů velkou vlnu nevole. Následující řádky přinesou zamyšlení nad tím, zda se skutečně americká centrální banka Fed chová optimálně vzhledem k současné situaci, a nebudou skrývat znepokojení nad stále narůstajicím deficitem USA.
Proti čemu bojujeme aneb nejasná politika Fedu
Každý budoucí generál se na vojenské škole učí, jak obtížné je bojovat na dvou frontách. I sám Hitler na to během 2. světové války tvrdě doplatil. V našem případě můžeme první frontou rozumět inflaci a druhou hospodářský růst. Pokud chce země prosperovat, je důležité, aby poskytla podnikatelům co nejvýhodnější úvěry a mladým rodinám co nejlevnější hypotéky. Jestliže je však peněz mnoho, ztrácejí na ceně a startuje kolotoč inflace. Řešením je „kompromis“ – udržovat sazby tak, aby se dle aktuální situace a potřeby měnily maximálně v horizontu 1–2 procent, a nebojovat tak ani s jedním nepřítelem.
Fed se však pokoušel o boj na obou frontách a výsledky jsou téměř katastrofální. Americkou skutečnost si lze pro názornost vykreslit na jednoduchém příkladu. Američan, který si v USA koupil ke konci roku 2003 dům nebo byt, se mohl těšit z relativně zajímavých úrokových sazeb ve výši 1,5–2 procenta. Sazby Fedu tehdy činily 1 procento. Cena nemovitostí navíc rostla o více než 5 procent, a tak se nemovitosti jevily jako zajímavá investice (viz první graf v pravém sloupci).
Hypotéky se během let staly v USA davovým šílenstvím, a prodávaly se dokonce i v supermarketu. Banky z tohoto byznysu bohatly a o bonitů klientů se staraly minimálně, protože hypotéky znovu dále „zabalovaly“ a přeprodávaly. Primárním cílem bank bylo tedy sehnat co nejvíce klientů. „Zabalené“ hypotéky navíc získaly skvělá hodnocení ze strany ratingových agentur, takže jak konzervativní podílové fondy, tak i hedgeové fondy se o hypotéky doslova přetahovaly.
Toto nadšení ze štastně investovaných peněz trvalo jen krátce. Fed během 18 měsíců zvýšil sazby na 5,25 procent a v důsledku tohoto opatření přestala být spousta amerických domácností schopna plnit své závazky, tedy řádně splácet hypotéky. Banky pak přistoupily k zabavování a rozprodávání zastavených nemovitostí. Takto postižených klientů byl velký počet, a proto nabídka značně převýšila poptávku, takže kdo neprodal včas, musel jít s cenou razatně dolů.
Fed se snažil vyřešit krizi dalším snižováním sazby ke 2 procentům. Výsledkem těchto nejistých hrátek se sazbami tak ale byla recese, a k tomu i vysoká inflace, která se drží hranice 4 procent. Válka proti pozvolnému hospodářskému růstu a inflaci byla prohrána na obou frontách.
Vysoký obchodní deficit a schodek rozpočtu
Hypoteční krize však není jediný problém, se kterým se americká ekonomika potýká. Druhý graf zachycuje, jak narůstal obchodní deficit USA. V roce 1996 se sice blížil k černým číslům, pak ale během několika let narůstal do enormních rozměrů. Navíc po splaskutí internetové bubliny po roce 2001 začalo být jasné, že to nebude IT sektor, který zastaví stále narůstající obchodní deficit ve Spojených státech.
Americký hlad po levném zboží způsobil vzestup nové velmoci – Číny. Její zaměření bylo z marketingového hlediska čistě výrobní, tedy vyprodukovat co nejvíce zboží za co nejnižší cenu. Dopomáhal tomu i podhodnocený čínský jüan, jehož kurz byl vázan na dolar. Nárůst obchodního deficitu USA vůči Číně znázorňuje třetí graf.
Amerika zatížená válkou v Iráku tvrdě doplácí na rostoucí výdaje a kroky Fedu, jež mají vést k vyřešení hypoteční krize. Zatímco pro příští fiskální rok se počítalo se schodkem 213 miliard, skutečnost bude mnohem horší, odhaduje už se schodek ve výši 403 miliard (7,3 bilionů korun, tj. skoro 7 ročních rozpočtů České republiky). Nenarůstají však jenom výdaje, výpadky jsou bohužel i na straně příjmů – připomeňme třeba Bushovy zákony, které snižují daně těm nejbohatším. Šikovný podnikatel (stejně jako u nás), který se vyzná v daňových zákonech, platí na daních v USA minimum.
Závěr
I když je současná politika Fedu označována za celkem zdařilou, zdá se mi, že komentátorům unikají chyby, kterých se Fed dopustil. Nejde však jen o Fed - ani zmíněné daňové zákony nepřispěly k tomu, aby nějak výrazně stimulovaly ekonomiku. Bohatší lidé stejně jako velké firmy si raději zdaní-nezdaní své příjmy v daňovém ráji. Amerika se tak připravuje o další peníze, které ovšem nutně potřebuje – v době, kdy země je na pokraji recese a k tomu ji vyčerpávají výdaje spojené s vojenskou přítomností v různých částech světa.
Žádná větší země, která za dob své největší slávy vládla světu, si svůj prim neudržela dlouho. Většinou pýcha vládců a obyvatel způsobila, že co se budovalo po celé generace, bylo během jedné jediné zničeno. Kdyby Selukové neválčili s Egyptem a místo toho se zaměřili na stabilizaci své říše, kdyby Kleopatra pyšně nevyjednávala s Římany, kdyby Římané v druhé polovině 5. století znovu nezačali zbytečné války o svá ztracená území…
Dalo by se pokračovat do aleluja. Věčná kdyby. Dnes se však válčí navíc i jinou zbraní, kterou každý z nás používá několikrát denně, cinká a šustí nám v peněženkách. Přibude jednou do seznamu „bývalých mocností, které porazila pýcha“ i USA?
Autor je student ekonomie.
