Edbusy: druhá strana mince

Arsen Lazarevič, Finanční poradenství, 28.05.2008

Možná že případ Edbusy bude brzy považován za největší policejní skandál. Skandál policie ve svobodném státě, která s Edbusy na něčí příkaz naložila na způsob „banánové republiky“.

Reportáže o tom, že není možné vymyslet projekt, který by české domácnosti zbavil rekordní zadluženosti, vysílala na svém prvním programu Česká televize i TV Nova – a na mušku si vzaly brněnskou společnost Edbusy (EDucation BUsiness SYstem), na kterou se zaměřila i policie – jednotky rychlého nasazení české policie vpadly po zuby ozbrojené do sídla Edbusy a také do bytů majitelů společnosti, aby zabránily „trestnému činu možného podvodu“.

Od této události uplynuly skoro dva měsíce, a nikdo z Edbusy nebyl ani obviněn, ani vyslýchán. Majitelé Edbusy a. s., klienti, investoři ani občanské sdružení, které mezitím vzniklo, aby chránilo zájmy klientů Edbusy, nevědí, proč jim policie zabavila vybavení a zablokovala účty, a stále ještě nemají šanci se bránit. Nevědí před čím, protože jediné, co klienty Edbusy poškodilo, byl právě zásah policie a masmédií.

V České republice byl vymyšlen originální zákonný způsob krádeží – tunelování. Zrodily se tu ikony těchto podvodů Viktor Kožený a Boris Vostrý. Harvardské fondy, Motoinvest, CS Fondy, Agrobanka, Česká spořitelna, Komerční banka, IPB, Plzeňská banka či Banka Bohemia jsou jen několika významnými příklady proslulého tunelování.

V první polovině 90. let u nás vzniklo více než 50 bank, z toho 18 skončilo v konkurzu či v likvidaci. Z dalších pěti zůstaly jen akciové společnosti bez bankovní licence. Termín tunelování používaný pro cílené a organizované vyvádění financí z bank s úmyslem nikdy je nevrátit není přesný, protože vystihuje jen jednu z uskutečňovaných praktik.

Vhodnější se jeví pojem pumpování, neboť banky byly doslova pumpovány, a řadu z nich to přivedlo až k bankrotu. Banky sloužily jako pumpa peněz, kam si vyvolení mohli kdykoli přijít a napumpovat si. Základním způsobem pumpování bylo ztrátové úvěrování a cílené tunelování managementem, obojí umožněné slabou legislativou a nečinností policie, potažmo orgánů moci výkonné.

V dokumentárním snímku Občan Havel je prezentován i okamžik, kdy Václav Havel vycítil, kde je zakopán pes, a ptal se sám sebe, jak je možné, že jedna a tatáž osoba může mít v Česku neomezený počet "eseroček" a akciových společností. V praxi se pak ukázalo, že i to byl zákonný způsob, jak nasávat a potom převádět miliardy vykázané jako „účetní ztráty“.

Sám Kožený o tom říká: „Když obchodujete s cennými papíry podle platných cenových pravidel, vzniká pouze zisk nebo ztráta, což jsou účetní pojmy, a nikoliv škoda, což je právní pojem.“

Výsledkem pak je, že české dceřiné firmy vykazovaly ztráty a jejich matky, nositelky základního kapitálu v zemích daňového ráje, tedy na Kypru, v Lucembursku a na Bahamách, vykazovaly zisk.

Během devatenácti let po pádu totality byla českému národu dopřána svoboda, ale nejednou bylo také třeba, aby lid ledacos přenesl na svých bedrech – vždyť je přece zvyklý po staletí trpět a ohýbat se. Nevěříme svým očím a uším, když den co den vídáme a slýcháme zprávy o nových a nových „aférách“, o spojení politické a finanční moci, o zbrusu nových podvodech. Je pak těžké uvěřit, že by se narodil i poctivý Čech.

Edbusy je lapidárně řečeno originální projekt, a není divu, že svůj patent nechce veřejně odhalit. Tím se stává potenciálně nebezpečný a je označován když ne za podvod, tak aspoň za podezřelé perpetuum mobile, rozuměj stroj, který byl jednou uveden do pohybu a setrvává v něm bez dodávání energie tak dlouho, dokud jej nějaká vnější síla nezastaví.

Pavel Kohout ve své knize „Investiční strategie pro třetí tisíciletí“ popisuje, jak počítač složil takové portfolio akcií, jež vydělávalo v průměru 11 procent (a to je slušné zhodnocení). Pohroužíme-li se do systému investování, může jít opravdu o jistou formu perpetua mobile. Když jednou investujete určitou částku peněz do akcií nebo fondů, můžete vydělávat tak dlouho, jak dlouho budete chtít, anebo dokud vám v tom nějaká vnější síla nezabrání.

Edbusy funguje na stejném principu. Peníze od investorů po vzoru Nobelova fondu vkládá na finanční trh a zisk „rozdává“ tisícům českých domácností, aby se zbavily zadluženosti a z velké části i exekuce. Edbusy seskupil investory, kteří tuto ideu vzali za svou a stojí si za ní.

Bez investorů, kteří využili základního lidského práva hospodařit se svým soukromým majetkem podle svého nejlepšího přesvědčení (své finanční prostředky půjčují), by projekt Edbusy nebyl možný. Ovšem právě tito investoři jsou nynější situací postiženi nejvíce - jejich prostředky jsou už skoro dva měsíce blokovány.

Edbusy je zkrátka důkazem, že i v Česku se narodil poctivý Čech, kterému se podařilo pozitivním myšlením a originálním nápadem získat příznivce, pro něž je myšlenka investování vlastních prostředků pro obecné dobro cestou životní morálky.

Možná že případ Edbusy bude brzy považován za největší policejní skandál. Skandál policie ve svobodném státě, která s Edbusy na něčí příkaz naložila na způsob „banánové republiky“, kde začít podnikat nebo investovat jsou už předem vyhozené peníze.

Originalitu projektu Edbusy možná pochopila jedině konkurence, tedy banky nebo leasingové a splátkové společnosti. Kdyby se český národ finančně vzdělal a zbavil dluhů, jejichž úroky jsou často mnohem vyšší než dlužená částka, komu by pak banky a jiné finanční instituce půjčovaly a z čeho by měly rekordní zisky, kdyby se český národ netopil v půjčkách, hypotékách, leasingách a home kreditech?

Nevíte, jak vlastně funguje celý finanční systém, kde a jak vznikají peníze či kredit a na jakých principech fungují banky? Jednoduše a efektivně vysvětluje provoz dnešního bankovnictví 47minutový dokument Paula Grignona s názvem „Peníze jako dluh“. Film s českými titulky můžete vidět zde.

Celý svět už dávno ví, že peníze dělají peníze, a tak se investování stalo pro mnohé zaměstnáním. I nejbohatší člověk na světě Warren Edward Buffett je nejbohatší právě díky investování, kterému se věnuje už od raného dětství. V jedenácti letech Warren pomáhal otci zapisovat na tabuli v pracovně údaje o akciích a brzy nato si své první akcie také pořídil: za 38 dolarů koupil tři kusy akcií společnosti Cities Service. Když prodané akcie později vzrostly na 200 dolarů, naučil se Warren první lekci investování – trpělivosti.